Zde nebezpečí nehrozí
Můj pokoj voní jako vopičárna,
dýchám v posteli schovaný,
venku spí sídliště, dobře je znám —
co teď, orangutani?
Startovací plocha představ,
vyvoláváš ve mně zvláštní pocity,
naimpregnovaný letní kabát —
jak říkám, zvláštní pocity.
Jak si teď představit, co jsem nepoznal,
v létě jsem kamsi šel,
klopýtal přes pole před Lysou nad Labem,
hle! — mrtvé rameno, les těl.
Někoho máš? To nevadí,
vždyť se chci s tebou jen vyspat,
což se mi zhusta nedaří,
jde mi jen o sex, nač se vymlouvat?
Dostat se dovnitř, co nejdéle pobýt
tam, kam jsem pronikal slovy,
že mě to ve snu nenapadlo —
nechci slast, orgasmus, jen pobyt.