Abychom si rozuměli: Nechci si tady hrát na žádnýho mistra poezie, natož české. Obecně jsem dospěl ke stanovisku, že existuje víc než dost kvalitní poezie, tak proč bych měl produkovat cokoliv dalšího? A odpověď je prostá, baví mě to. Rád si svojí češtinu vybrousím o kousek ostřeji při často neúspěšném pokusu napsat text, který čtenáře potěší stejně jak mě potěšil při sepisování. Naštěstí se dokážu do jisté míry povznést nad jízlivou kritiku, která v minulosti byla namířená výhradně na jazykový povrch, což já chápu jako povrchnou kritiku. Také škoda slov, bohužel není mi zcela lhostejná. Nicméně mám pocit, že konečně ovládám češtinu natolik dobře, že se můžeme tady začít bavit o obsahu. Takže vesele vykračuji do arény s novým textem a prosím zdejší veličiny, především ID Natasha, Bublinky, Ricarderon, Tomasz a/nebo Fin, aby mi k němu něco napsaly. Žertíky snesu, zároveň prosím o dodržení základní lidské slušnosti - přestože jsme na internetu! Ovědomuji si (viz nástěnka), že dotčení nejsou povinni odpovědět. Děkuji za pozornost!
Měsíční hodiny na půlnáctý stály.
Křičela jsem hlasitě: Bože, Bože prosím!
Jak zpívá v blízkém rákosí
Drobná žába troufalá!
Ú ú, ú u u, u u ú –
Pořád stejnou, pořád stejnou hru!
Hlasité rozjímání
Zlost na žábu mi nahání.
Mlč, ty puso špinavá!
Jinak tě stříbrný hřebec sní!
Jak oves zkousne tebe –
Buď radši tichá a hodná!...
_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _
_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _
_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _
_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _
Měsíční hodiny na třičtvrtěnáctý,
Utichlo mé: Bože, Bože prosím! –
Ovšem v blízkém rákosí
Stříbrné kopyto stálo.
.