• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    MONYSEKAUTORSKÁ POEZIE *
    Na nástěnce najdete pravidla klubu, informace o textech zdejších autorů jinde, poetické kluby některých zdejších přispěvatelů a také další kluby, zabývající se literární tvorbou.
    Tamtéž si přečtete také rady a postřehy o psaní, kritice a nutnosti autorské práce. Přečíst si nástěnku se velmi doporučuje.


    The best of tohoto klubu (jak ho vidí někteří zdejší autoři a kritikové) najdete zde: Autorská poezie - výběr Můžete také nominovat.
    Pokud píšete hodně emotivně a vaše texty jsou spíše prožitkové, můžete zvážit uveřejnění v klubu Emotivní poezie
    V případě, že nemáte zájem o kritiku a chcete se hlavně podělit o svoje zážitky, doporučujeme klub Azyl pro věčné romantiky
    Obtížné aspekty poetova života a všemožné drby z oboru zpracovává Těžký život básníkův
    Pokud vás klub Autorská poezie všemožně rozčiluje, navštivte opoziční autorský klub Poesie bez pranic a tkanic
    Technická poznámka: klub je zpřístupněn ke čtení i pro off-Nyx čtenáře.
    rozbalit záhlaví
    JANEQ
    JANEQ --- ---
    ETERNITY: na "jsem" ti sahat nebudu, ale takhle to hraje lépe... přepiš to..

    Vydrápala jsem se
    na břeh řeky
    tak divoké a dravé
    že řvala a brala
    s sebou kamení

    Spustila jsem nohy
    a zavřela oči
    Pak jsem začala číst
    pravdu, co jsem kdysi znala.

    Pravdu
    co jsem si tam
    poznamenala
    pro případ
    že zapomenu.
    ETERNITY
    ETERNITY --- ---
    JANEQ: ja nevim proc, ale casto me to tahne do muzskyho rodu, kdyz pisu.
    "Jsem" souhlasim.
    JANEQ
    JANEQ --- ---
    ETERNITY: Moc "jsem". V zenskym rode by to mozna bylo autentictejsi...
    ETERNITY
    ETERNITY --- ---
    Vydrápal jsem se
    na břeh řeky
    tak divoké a dravé
    že řvala a brala
    s sebou kamení

    Spustil jsem nohy
    a zavřel oči
    Pak jsem začal číst
    pravdu, co jsem kdysi znal.

    Pravdu
    co jsem si tam
    poznamenal
    pro případ
    že zapomenu.

    (V případě, že nejsem autor, dejte mi vědět. Našla jsem to ve svém notesu a často, když jsem pod vlivem, nevím, jestli píšu, nebo opisuju).
    FIN
    FIN --- ---
    MRMDN: ne, přijde mi to jen (smutně) blbé.
    MRMDN
    MRMDN --- ---
    už mě nebaví jen lízat kotle
    už mě nebaví jen ušní styk
    chci na talíř víc masa z květináče
    chci protáhnout svůj dick ...

    ...příjde ti to sick?
    NECECH
    NECECH --- ---
    GREYWOLF: je to horsi nez tvuj pseudozidovsky epos, takze kdyz si mezicasem prectes ceskou mluvnici, mozna priste zplodis monstrum... pripomina mi to moje vlastni literarni experimenty, kdyz mi bylo 15-23, takze nejlepsi rada, kterou ti k tomu muzu dat, je: uvedom si, o co ti vlastne jde, co je hlavni myslenkou textu a pak to brutalne zkrat, az zustane jenom ona... mam pocit, ze nejvetsi potize ti dela vynechat to, co neni potreba... hodne stesti pri dalsim pokusu! :)
    NECECH
    NECECH --- ---
    GREYWOLF: Veganska metaforika je tu nechutna
    GREYWOLF
    GREYWOLF --- ---
    Mohl bych poprosit o nějakou kritiku/pomoc? Předem děkuji a klidně se pak smažu, abych vám to tu nespamoval.

    Můj pokoje je můj talíř.
    Každý den v něm usedám
    se zbytky včerejška, hrajeme
    hru na čerstvost.
    Z dnešních novinek dělám
    zbytky na zítra.
    Už mi nechutná, obloha
    stejná každý den – statická.
    Postel, stůl, skříň.
    Vegetariánské menu Ikea.
    Jen já jsem špatná položka
    - maso.

    Jsem hovězí mého talíře.
    Už jsem cítit a cítím
    odpor oblohy.
    Zemřelá a zmražená, nyní
    rozmražená a horká. Zeleninová postel
    v rohu pokoje, koketuje
    párou se vzduchem.
    Opět čerstvá – vyměnil jsem povlečení.
    Ale nechce mě,
    hnilobný cár masa.

    A můj dům je můj stůl.
    Rutinně buzen zvonkohrou příborů.
    Obr za stolem, pomalu
    užírá a sžírá – doslova
    vlákna mého masa odděluje,
    den za dnem. Jí dlouho,
    utrpení dlouží, tělo mé zužuje.
    Sám život.

    Jednoho dne příbor odloží,
    budu sněden, konečně!
    Kosti na kompostu světa
    zručně zahrabe.
    Časem splynu s přírodou
    a stanu se, i já
    oblohou života.
    Možná budu les, možná hora.
    Třeba nic, nebo jen opar.
    Ale navždy už zůstanu
    přílohou světa.
    MAEROR
    MAEROR --- ---
    Jste obě laskavé, ale děkuji!
    A doufám, že s tím světlem pomůže ještě někdo...
    BUBLINKY
    BUBLINKY --- ---
    MAEROR: Ano, čistá krása!
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    MAEROR: Teď by se to tu mohlo vyhoupnout zase ke světlu. Tohle není jen "palec nahoru". Tohle je báseň z nejlepších ročníků maerora. Tak to má vypadat.
    MAEROR
    MAEROR --- ---



    po přestěhování jsou
    květináče ještě nezorané
    zapadá do nich večer
    bezhlesý
    a s dřevnatými kořeny

    ještě jíme rukama
    vymýšlíme si budoucnost:
    někde tu musí být
    úplně všechno
    naděje v krabicích od banánů

    někde tu pod schody musí být
    prázdná schránka
    s dýchacími otvory u dna

    456
    456 --- ---
    Myšlenky porodily mrtvá nevyřčená slova,
    procházím jejich hřbitovem, 10000 hrobečků.
    Probůh kdo vás zabil ?
    Jsme zbytečná, nebylo komu nás říct.
    Proč je vás tolik ?
    Je nás jak minut bez příjemce.
    Věřím ve vaše vzkříšení.
    MAEROR
    MAEROR --- ---

    ...

    ráno přesazuješ
    ještě ve staré košili
    ale slunce už škrábe do zad jako neustřižená cedulka
    - nakolik se s tím prát -
    a pod ní
    už opět žiješ tvořením
    a to je radost do které tě svlékám
    do které vyšeptáme celou botanickou zahradu
    i s upomínkovými předměty
    nebo cokoli jiného
    čekajícího v obalech a slupkách
    na vyhrnuté ruce
    nebo cokoli jiného
    za co se nemusíme stydět
    a když ti to říkám směješ se
    a voláš abych ti pustil vodu

    něco se nad námi houpe
    jako košile
    pověšená na dveřích na ramínku

    GREYWOLF
    GREYWOLF --- ---
    NATASHA: Mockrát děkuji za rady a věnovaný čas. Zřejmě jsem to vzal za špatný konec.
    MAEROR
    MAEROR --- ---
    NATASHA: ano, správný kabel má dva oholené konce, ze kterých srší...
    MMCH: Dej mu ještě čas, ano?
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    MAEROR: Inu, musím si to zase vyzkoušet: bytí básní v interakci. Člověk nahlédne, že cosi postrádá.
    MMCH: Doufám, že se vracíš i jako autor, hm?
    MAEROR
    MAEROR --- ---
    NATASHA, NATASHA: Nové brázdy v povědomé krajině, jakkoli cosi je jiné, možná světlo, možná věk hrdinů, možná zarostlá tajemství - zatím jsem příliš zaujat obrazy, než abych byl schopen se k nim prosekat.
    Ale těším se z té možnosti. A z důvodu se vrátit!
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    Alexandra




    I.
    
Alexandra chodí jarním lesem:
    
paprsky metá mezi duby, ve sluchátkách smích.
    
Kočí, který veze les ke břehům května,
    se potutelně chechtá.



    II.

    Býval tu poklad bledulí. Alexandra
    
klade skřele bělic na vydlabané důlky:

    při správném světle je iluze perfektní.

    

III.
    
V cestě mezi rybníkem a rozpukáním
    
leží Český Brod. Alexandra opatrně balí
    
mapu města, figurkami obyvatel zdobí

    holý svah.

    

IV.
    
V lyceu borovic právě zazvonilo.
    
Potok vyučuje teorii mízy, pohyb sání

    byl by Alexandře směšný, naštěstí

    ho pro samý kvalt nevidí.



    V.

    Melodie, kterou Alexandra vyťukává

    do kolejí, jizví boky ploché krajiny.

    V těch striích se brzy pomilují všichni,
    
kterým ještě nedorostl stín.
    NATASHA
    NATASHA --- ---
    A když už jsem vylezla z díry, tak také něco vlastní kůže, žánop.


    Polykač polí

    Polykač polí bydlí v pohyblivém domě.
    
Místo hodin používá

    ukradený ukazatel:
    
dopoledne míří k jihu, večer k severu.


    Pole polyká po malých uměřených
 soustech.
    Své meze zná jako své boty,

    obojí mu visí v uzlíku na trámu úst.

    Polykač polí si lesa nevšímá:

    krčí nosem po králičím, úspory

    opatrně ukládá do divokých kachen.



    Jednou všechna nesplněná přání

    vydáví. Do té doby máme odpolední klid.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam