Liščí ohon

I.
Sedí v mracích, na posedu nejvýš.
Mezi listy
tajně vystrčený jazyk: bouře
dobře opíjí, dnes to bude hned.

II.
Hned je v lese doma: fabii
má vedle trati v mlází. Civí po houbách.
Na oblohu nevyleze, je to příliš
do kopce: klopýtneš
a vaz si srazíš. A pak — loví lišku.
Slíbil si.

III.
Ráno. Probudí se, liščí ohon
nacpaný do chrápajících úst.
Zbytek zvířete je v kuchyni,
ochočeně kmitá: chceš to s cukrem
nebo bez?

TRISMEGISTOS: Chápu, ale srdce se nemusí jmenovat, aby se o něm mluvilo :)

SPAM SPAM SPAM SPAM

V mém životě je málo zásadních a idylických období do kterých bych se chtěla vrátit. Jsou v podstatě dvě:
1. Když jsem chodila do MŠ Jakobiho do Jablíčka
2. Pak tři roky strávené na textařině na Ježkárně.
Bude-li po smrti ráj, takový jaký si ho člověk vysnil za živa, bude má duše (krom příležitostných orgií a obžérství různého typu) patrně ve smyčce studovat jednu z těhle škol.
.
Blíží se přijímačky. Ne v Jablíčku, ale na Ježkárně. Chci vás na to upozornit: třeba se to bude hodit vám, nebo někomu z vašeho okolí.

Tak namátkou získáte:
- Kontinuální fundovanou redakční práci a otevřenou energii, která se bude tři roky věnovat vašim textům - myslím, že to je luxus k nezaplacení.
- Jedná se opravdu komorní obor s dlouhou tradicí. Věčná přesilovka pedagogů. Velice individuální a přátelský přístup.
- Naučíte se poslouchat a vnímat připomínky ke své tvorbě - to není sandný.
- Naučíte se citlivě přistupovat a účelně připomínkovat tvorbu druhých - to taky není samo sebou.
- Naučíte se číst a budete číst - Myriády písmenek a interpunkčních znamének. Většina ve verších.
... a ještě mnoho jiných. ještě mnoho jiných příslibů života v krásnější budoucnosti...
Tak to zvažte.

13.5

Už začali kácet i v našem lese
(barvy jsou jen bílé)
chtěl bych vymést jehličí ven
ze dveří
ticho je težké
jako peřím vycpaná ústa
v očích řeže
srdce nateklo
a vydalo pulz

nocí jistý si nejsem
ale jasné světlo mě setne
jako jelena.

Prvním slovem

I.

Prvním slovem

určím prostor: mýtina. Byt. Foyer,

podle toho obléknou se tváře,

podle toho děj — je různě

strmý. Nebo tichem obrůstá.



II.

Druhým slovem

drcnu do figur: cválej, želvo. Leť,

srkej kávu horkou tak, že si patro

spálíš —
Spíláš. V puchejřích se válíš.

Promiň. Přinesu ti na to ocet, hned.



III.

Třetí slovo zatím není. Teprv

kácejí se kmeny, v trámech

vyřezaný čas. (Paměť

si tam hnízdo postaví.)

Třetí slovo

oživuje. Třetí slovo život bere.

Zimní ovoce

Zářila jsi na obloze
jediná hvězda v červených šatech
vznášel jsem se nad sněhem
tělo chodilo po pláni sem tam, od křovisek
k řece
létal jsem jako kondor
pták s ledovým pohledem upřený do šatů –
neviděl nic než šaty, od nichž červenala pláň
kroky se tiskly do látky
pes běhal po čtyřech, vyplazoval jazyk
uháněl k černému stromu v kotrmelcích a přemetech
vyskočil a zakousl se do větve –
jen tak na ní visel
Před očima se mu zvětšovaly červené kruhy
stiskl a dřevo začalo krvácet –
purpurové bubliny létaly vzduchem
srážely se s výhonky a praskaly

Oslava života
...
Život je krásný
je to tak
i když chytíš syfla
nebo přejede tě vlak.