Všem větám, aby mohly.
Pokračovat a vyhnuly se.
Prázdnotě, ať směřují nedokončeny.
Tam, kam všechny.
Myšlenky, totiž buď.
Doprava nebo.
Doleva, do té tmy za.
Spektrem našeho oka.

RICARDERON: Tak aspoň že lepší.

FAERTIS: Ale jo, pořád ještě se tomu směju, takže jo. I když myslím, že by tomu prospěl civilnější tón bez těch inverzí.

AZERETT: V pořádku. Tohle je hodnotící klub. Texty, hodnocení... To, kdy a kam jsi ji zapsala a co si s ní mínila udělat, nás příliš nezajímá. ;) Pokud Ti hodnocení Tvých textů přijde nepatřičné, jsou tu jiné kluby.

VINCENT_BU:Tuto báseň jsem si zapsala před 4 lety a dneska jsem na ní narazila ve starém diáři. Chtěla jsem jí tu sdílet a to se stalo. Díky za zhodnocení. ;-)

VESPER_INDIGO: A ta pila je plastová a při řezání z ní vyletují bonparínky ;)

NATASHA: jako pilou do plyšových medvídků.


Příšerná lyrika



I.

Vystupuje na stanici, kde bachelors

třímají své putny s nadšením. Vše je zařízeno:

duben, Petřín, absint.



II.

Vedeni stresem, Japonci filmují, co mohli vidět,

aby mohli doma, na tatami, sami.

Příšerná lyrika: syringa, rhododendron, aesculus,

lidé zastavují kvůli líbání,



dochází k boji o jírovcové svíce, které

bůh zapálil dnes poprvé.


III.

Vše je do krve. Introvertní praporčík, samopal

i bezpečnostní rámy —


Historie kýchá pyl z Bílé věže do Brusnice.



IV.

Vystupuje na hradby a vzlétá. Z Míčovny
zní hrůza v šesti jazycích, z kamer

tečou vystříhané záběry. Kdo má ruce, mává.



V.

Narušuje vzdušný prostor, komplikuje vlasy

symetriii katedrály: ale neboj, darling,

na rakety bílých tulipánů je v této věci spolehnutí.

NATASHA: Možná jsou všichni zvědavi (tady aspoň já bych byl!) právě na tu Tvou příšernou lyriku ;-)