Už mě nebaví všude šmatlat pěšky, tak se naseru a ukradnu v Troskovicích koně. Zmerčí mě přitom strážný a už vidím zajíce, jak běží s mečíkem nad hlavou. Ale já mám koně a on ne, tak ujedu, cha chá. Okamžitě mi nahoře naskočí ikonka vězeňských mříží. Nasrat, stejně se do Troskovic nějakou chvíli nevrátím, teď přede mnou leží celý neprozkoumaný svět.
Po delší jízdě zadýchaně zastavím u nějaké samoty, sedí tam na lavičce baba a štrykuje. Pozdravím a vejdu dovnitř, že usrknu guláše. Jenže ouha, vnitřek není ani volný vstup, dokonce "modrý" soukromý prostor, ale rovnou "červený". Baba mě ani nenechá zorientovat a napravit chybu, hned na mě bafne, že prý buď zaplať, nebo tě udám rychtáři. Jelikož nemám ani vindru, tak řeknu, že přijímám trest. Jsem zvědavý, jak si s tím poradí, když žádný rychtář široko daleko není.
Baba mě drapne za límec, hra se přepne na fast travel a za chvíli jsme v Troskovicích. Tam mě postaví na pranýř, a jakmile mi skončí trest za hrdelní zločin překročení prahu barabizny té báby, tak mi ještě rozšmelcujou záda za krádež koně.
Tak jsem si řek, že budu raději spořádaný občan, a šel jsem makat do mlýna.