• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    CDROdkrojky a skrojky, námrazky a zmrazky... zahleděn pohledem k sobě nevidíš ostatní...
    CDR
    CDR --- ---
    nápadů v mé mysli je mnoho, občas je v zádumčivých stavech laskám a piluji a doufám, že je budu schopen hodit na papír (screen, hdd, ssd, cloud). Chybí však energie a sebekázeň, ta především.
    Nejsem schopen se dostat ke sbírce povídek pro děti. Dávno, tak dávno jsem napsal začátek

    ***

    Poslední boj

    Kdybychom na zemi koukali shůry, k našemu překvapení bychom viděli velkou kouli potaženou černým šlemem, něco jako tenisák, který spadne do sudu s naftou. Oko bystrého pozorovatele by možná zachytilo malinký zelený flíček na místě, kterému se říkávalo Evropa.
    Malinký nepatrný flíček mezi sutinami, černým bahnem, zkroucenými rezavými armaturami, mezi hlubokým soutěskami v horách z drceného plastu a skla.
    Pokud by oko zvídavého návštěvníka zaostřilo ještě více, popatřilo by ve středu té titěrné oázy blikotající světlo, oheň a kolem něho sbírku prazvláštních existencí.

    ***

    Ticho bylo přerušuváno jen praskáním větviček v ohni, všichni měli zasmušilou náladu a hleděli mlčky do ohně. Jen robotická holčička Jana narušovala strnulost té rozmanité společnosti, poskakovala, jemně skřípající kovovými koleny a kotníky, ručky z bioplastu si hrály s míčem.
    "Pojďte si někdo hrát."
    Temponaut Petr bezmyšlenkovitě se probírající bílými vlasy s sebou trhl.
    "Dnes už ne, je pozdě"
    "Tak si budeme povídat!"
    Petr se usmál, byl to smutný úsměv.
    "O čem by sis chtěla povídat? Neznám žádné pohádky ani zábavné historky, má doba byla tak nudná..." Zarazil se, výraz smutku se přelil přes jeho tvář."
    "Budeme si povídat třeba o nás, každý řekne svůj příběh" řekla Jana a hodila po Petrovi míčem.
    "A kdo začne?"
    Nejmenší postavička ze všech vyskočila na vršek kamenu, aby se dostala na úroveň ostatních a zadeklamovala: "Já, potkaní král Fridrich II. klidně začnu. Jakkoliv se mi zdá pošetilé tu čekat na smrt, než si nás najdou vrakouši, jakkoliv marně pomýšlím na boj, bych zemřel se ctí, jak na šlechtice se sluší!" Ve vzduchu přitom mával stříbřitým mečíkem a švihal kolem sebe ocasem.
    Petr se probral z dlouhého zamyšlení a opět se pousmál. Potkanní král byl patetický a vždy ho pobavil. Navíc věděl, o čem král bude mluvit.
    "Řeknu vám příběh mého rodu, který se vine z úsvitu potkanní říše, kdy ještě nikdo nevěřil, že by vrakouši mohli ovládnout a sníst celou zemi. Příběh lásky, odvahy, zrady. Povím vám o nejkrásnější myšici na světě, dozvíte se o velkolepé bitvě na Třešňovém vrchu."
    Roboholčička začala nadšeně tleskat: "Ano, ano!" , z rukou jí na zem padaly drobné šupinky zteřelého bioplastu.
    Potkanní král s přehnanou péčí otřel mečík a zasunul ho do pochvy na svém boku, drápky posunul kus látky z jutového pytle pod sebe, pohodlně se uvelebil i počal vyprávět.
    Tiché společenstvo naslouchalo, Fridrichovi se v očích zrcadlil oheň, svým pištivým hláskem sděloval příběh svého života, mluvil naléhavě, snad jakoby doufal, že tím odradí blížící se přesilu vrakoušů, jakoby věřil, že už znovu neuslyší zlověstné klapání jejich kapotových tlam...

    ***

    to be continued
    CDR
    CDR --- ---
    chyb chyb :P
    CDR
    CDR --- ---
    _T_: ano, samozřejmě, inspirace ženou - odkvetlou balerinou :P U korekce textu a chyb chyb je problém, že je třeba, aby je dělal někdo jiný, autor vlastní chyby většinou nevidí. Přitom s pravopisem zrovna na štíru nejsem.


    JARDAK: ano, ano .))
    JARDAK
    JARDAK --- ---
    CDR: chapu to tak spravne ze zastrelil marii a ralfa protoze je nachytal a je lehce pomatlej? :)
    _T_
    _T_ --- ---
    CDR: zajimavy,...hlavne co z tho pro tebe plyne za pouceni? bacha na bambusovici:) jo a i ja sem si vsim grammar chyb (tak bacha to znamena ze jich tam bude asi i vic:)))
    a jak moc je to autobiografie?:)
    OTZ
    OTZ --- ---
    CDR: no clovece, dobry. nemam to moc s cim srovnat, beletrii ani sci-fi nectu, ale dokazalo me to zaujmout a precetl jsem to cely, pribeh a jeho obrazy davaji dohromady peknej celek:) jeste dovychytat tu stylistiku a psat vety poradne (ctes to po sobe?:) a bude to publikovatelny verejne:)
    CDR
    CDR --- ---
    tohle bude pro většinu lidí TL;DR, ale třeba se k tomu někdo vysloví a dočkám se kýženého feedbacku
    v mysli se již vytváří další povídka ze světa Edenu, bude se jmenovat "Safírová královna"

    ***

    LOVEC ŠTĚKEN

    Veranda

    Petr seděl na zápraží, hleděl na Tristana a Izoldu, právě vyšli na obzor a
    střídaly se na stráži se zapadajícím Belphegorem.
    Upíjel kávu a sledoval scenerii, kterou tak miloval.
    Nekonečné lesy modrého bambusu, mezi tím oranžové skvrny vřesovišť a
    v dáli nepatrný přísvit dávající tušení města.
    Nad vším pohasínající zelinkavá obloha, zapadající jiskra Belphegoru a
    rozjasňující se měsíce Tristan a Izolda.
    "Naši předci museli být blázni" pomyslel.
    Planetě nadělili rajské jméno Eden, centrální hvězdě přisoudili jméno z
    pekla a měsícům milenecká jména podle mýtu ze Staré Země.
    Tristan byl měsíc ve tvaru fialové poďobané brambory, to Izolda, ta byla
    jasně červená a její nepravidelný tvar evokoval symbol srdce.
    Vzpomněl, jak držel Marii za ruce a poprvé ji ve svitu Izoldy políbil na
    ústa.
    Vzpomínka v něm probudila sled bolestivých vjemů.
    Kávu, kterou pil, mu vždy připravila na stůl na terase s ohřívacím
    podšálkem, když přišel z lovu štěken, hrnek čekal na něj, hrnek plný horké
    voňavé kouřící kávy...
    Belphegor už zašel za obzor úplně, obloha získala barvu temného nefritu.
    Petr dopil kávu a uvědomil si, že to byl poslední zbytek. Bude muset zítra
    na trh, beztak to plánuje již skoro měsíc.

    Cesta

    Ráno vstal, uvařil si kávu. Věděl, co bude následovat a ač se bránil,
    neubránil se. Ranní káva, večerní káva, oběd, snídaně, večeře, tyto běžné denní
    rituály mu pokaždé připomněly Mariinu nepřítomnost.
    Chvíli přemítal nad tím, že otevře láhev pálenky z výhonků modrého
    bambusu a vykašle se na všechny povinnosti, které naplánoval na dnešní den.
    Otevřel dvířka spižírny a ihned zjistil, že jeho záměr nevyjde. V láhvi byla
    sotva třetina a byla... Poslední.
    Začal se tedy značně neochotně připravovat na cestu na trh.
    Připravil si protiradiační plášť, v poledních hodinách, kdy Belphegor byl
    na nejvyšším bodě oblohy, byl Eden skrápěn širokým spektrem tvrdého záření.
    Z garáže vytáhl raketové sáně, zkontroloval stav paliva a nabití
    akumulátoru.
    Na korbu naložil objemné balíky, sušené zobáky a penisy štěken pro
    Číňany, štěkení krunýře pro šperkaře, kožešiny lezounů pro obchodní stanici. A
    velký pytel bambusových výhonků, za které dostane deset láhví bambusovice
    od toho nejlepšího paliče v kraji. Když kurtoval balík s výhonky, přerušil
    činnost a vrátil se do srubu.
    Vzal šipkovnici, set průrazných a trhacích šipek a usoudil, že vezme i
    zbytek pálenky.
    Beztak cestu zná nazpaměť.
    Usmál se. Kdyby tu byla Marie, pleskla by ho přes ruku, láhev by sebrala
    a zamkla ve spíži.
    "Víš, že nemám ráda, když řídíš sáně opilý!"
    "No, Marie je pryč!"
    Petr ta slova vyřkl nahlas a trochu se lekl ozvěny svého hlasu. Mluvil tak
    málo.
    Přitáhl si páskem protiradiační plášť k tělu, do náprsní kapsy vložil láhev
    s modravým opalizujícím mokem, natřel tvář ochranným krémem, na hlavu
    vrazil hučku s širokou krempou a urovnal si pilotní brýle. Při navlékání rukavic
    pohlédl na zaprášený dozimetr na polici a usoudil, že je zbytečný.
    Belphegor mu už nadělil tolik, že dozimetr nepotřeboval. Určitě ne od té
    doby, kdy mu lezoun rozdrtil obratel a on ležel bezmocně po tři dny v odlehlém
    bambusovém háji.
    ***
    Cesta ubíhala rychle, sáně syčely a předly, na vřesovištích přidával Petr
    rychlost na maximum, popíjel přitom bambusovici a vychutnával opojeni z
    nápoje a rychlosti.
    Zpětnou kamerou sledoval, jak v brázdě za sáněmi skáčou z bahnité vody
    lapouni a vztekle klapají do prázdna zubatými čelistmi.
    Chvílemi bylo vřesoviště přerušeno bambusy, to musel Petr přidat vztlak ,
    pak táhlými obloučky přeskakoval modré háje bambusů. U toho výskal a křičel,
    tak jak ho to učil otec, když ho malého učil řídit.

    Ralf

    Ve třetině cesty do města zastavil u Ralfova srubu.
    Byl to jeho cestovní obřad. Láhev byla už skoro dopitá, euforie mu tepala
    spánky, jeho pohyby byly přehnaně energické a jisté.
    Bambus už lovecké sídlo skoro roztrhal, zápraží bylo vzedmuté do
    oblouku, roh haciendy byl nezdolnými křemičitými kmeny zvednut do výše a
    zlomen, rohové plastimatové okno se vysypalo.
    Se značným úsilím se dostal vstupní haly. Na římse krbu se válely
    chuchvalce prachu. Mezi nimi byly vzkazy, které tu Petr při každé cestě do
    města nechával.
    Přidal další.
    "Nevěřím tomu, co říkají. Ralfe, až se vrátíš, zavolej, můj volací kód znáš.
    Tvůj přítel Petr."
    Když přelézal zkroucený práh, udělalo se mu zle. Vyzvracel své útroby a
    opět měl zlověstný pocit, který cítil pokaždé při návštěvě Ralfova srubu.
    Důležitá myšlenka, vzpomínka, byla na dosah a když ji chtěl uchopit, zmizela a
    zanechala po sobě jen palčivou stopu.

    Město

    Utřel si potřísněná ústa, opět zkontroloval sáně. Belphegor smažil vše živé
    spravedlivě a bez rozdílu, Petr nanesl na tváře další vrstvu krému a na sáních
    zapnul elektromagnetickou clonu, která snižovala příděl radiace. Zapínal ji jen
    na pár hodin, kdy byl Belphegor nejaktivnější, šetřil tak baterii sání. Její
    kapacita byla už jen poloviční a na novou neměl naspořeno.
    Zbytek cesty byl monotónní, od Ralfova srubu bylo bambusu málo a
    nekonečných vřesovištích mohl Petr jet, co sáně dovolily. Jediné zpestření mu
    obstaral starý a velký lapoun, který překvapivě vyskočil před sáněmi, Petr
    zabránil kolizi, aniž věděl jak. V duchu děkoval otci, že ho učil řídit sáně již od
    čtyř let.
    Brzy měl na dohled ochrannou kopuli města. Město, to byl možná
    nadnesený výraz pro tuhle díru. Malý trh, smíšený obchod, ulice obývaná
    Číňany, díky čemuž získala vznosné označení Čínská čtvrť, malá nemocnice,
    obchodní stanice zastupující vydřiduchy z Galactic trade inc., bar s nepatřičným
    vývěsním štítem "Perla Edenu".
    Lovci mu říkali "U hárající štěkny".
    U vstupní brány od bezpečnostního pracovníka obchodní stanice
    nafasoval náramek s číslem.
    Zaparkoval sáně a odešel do ubikace, dal si dekontaminační sprchu, uložil
    šipkovnici do skříňky k tomu určené. To byla nejzásadnější povinnost, strážcům
    města příliš nevadilo, když lovci roznášeli radioaktivní prach, na opilé lovce po
    sobě střílející šipkovnicemi byli však alergičtí.
    Jeho první kroky vedly do Čínské čtvrti, odbyl si obvyklé hodinové
    handrkování s Čanem, které nakonec stejně skončilo částkou kreditů, jakou si
    představoval na počátku dlouhé a hlasité licitace.
    "Ach ti Číňani".
    Ze štěken jde získat tolik užitečných věcí, Číňany však na Edenu
    vzhledem k fatálnímu nedostatku tygřích penisů, nosorožčích rohů a sloních klů
    zajímaly jen štěkení zobáky a penisy.
    U šperkaře vyložil várku krunýřů. Jejich složitá vrstvená struktura sloužící
    k ochraně štěken před zářením, jejich barva duhy, to vše z nich dělalo žádaný
    tovar pro výrobu šperků.
    Na kartu mu naskákala další částka kreditů. Ještě tak dvě cesty a bude mít
    na nový akumulátor do sání.
    U nevrlých úředníků obchodní stanice zpeněžil to nejdražší, co měl. Deset
    kožešin lezounů. Na Edenu vše hýřilo barvami, kožešiny lezounů snad nejvíce.
    Už mu zbývaly dvě poslední položky jeho návštěvy města, vlastně tři.
    Návštěva paliče, trh a pak si povyrazit do Hárající štěkny.
    U paliče směnil žok bambusových výhonků za deset láhví bambusovice a
    nějaké kredity, na trhu nakoupil proviant, kávu, dva solární panely na střechu,
    nové trysky k řezáku bambusů, u zbrojíře si nechal vyrobit nové šipky ve svých
    barvách.
    ***
    Probuzení stálo za to. Petr cítil, že má nos dvakrát větší. Se slzami v očích
    vydrolil z nozder hrst krystalů uschlé krve. Přední zuby se mu kývaly a rty měl
    rozseklé.
    Celý večer měl zahalený mlhou, vzpomínky se draly na povrch pomalu a
    nezřetelně.
    Blikající stroboskop a svíjející se tanečnice čekající na kredity od
    nadržených lovců.
    Kvílející hudba a zrzavé vousy Eduarda zvaného Ryšoun.
    Jak se mu smál a vysmíval.
    Poslední Petrova vzpomínka byla, jak na něm klečí a hlava nehlava ho
    tluče do obličeje, přitom křičel: " Neodešli spolu, neodešli spolu, neodešli!"
    ***
    Zaskřípěly dveře, vešel nepřátelsky se tvářící pracovník ochranky.
    "Petr Rejd?'"
    "Ano."
    "Máte půlroční zákaz vstupu do města a k tomu pokutu 1000 kreditů. Tu
    pozvracenou stěnu máte v ceně."

    Marie

    Marie plakala. Ralf před několika dny přivezl Petra z nemocnice. Za tři
    dny , co se Petr nevrátil z lovu a nemohla se mu dovolat, zestárla snad o několik
    let. Ještě že jim Ralf tak obětavě pomáhá.
    Marie plakala, ale její prsty hbitě připravovaly štěkení vnitřnosti na
    polévku, krájela tenké podkrunýřní plátky masa, kladla je na pláty. Štěkení
    sušené maso bylo vyhlášenou pochotkou.
    Hlavou jí znělo, co jí znuzený lékař ze stanice volal.
    „Rozdrcený obratel jsme remodelovali, ovšem kombinace záření, které
    dostal za tři dny, dehydratace a embolie vedlo k nevratnému poškození mozku.
    Počítejte s tím, že pan Rejd už nikdy nebude člověk, jak jste ho znala. Bude
    pravděpodobně trpět výpadky paměti a psychotickými stavy. Záření poškodilo i
    jeho reprodukční systém, bude.. Chmmm, jaksi střílet prázdnými náboji.“
    Marie načala druhý plát, automaticky rozkládala plátky masa jednou
    rukou a druhou je kořenila.
    Slzy jí už došly. Nořila se hlouběji do minulosti, aby našla hezké
    okamžiky, jež by ji potěšily.
    Kterak jí Petr vyzval k tanci na loveckém plese. Jak jí neobratně lákal ven
    pod červený svit Izoldy. První lov, na který ji pozval. Trofej ze závodů sání, co
    jí věnoval.
    Jejich svatba.
    Jak mu byla oporou, když mu zemřeli rodiče na safírovou zimnici.
    Jenže k těm krásným vzpomínkám náležely i ty horší.
    Petrova náklonnost k bambusovici, kterou musela hlídat.
    Čekání na dítě, úzkostlivé hlídání dozimetru a dva potraty.
    Marie nevěděla kde, ale někde v hloubi svého nitra našla další zdroj slz.

    Lovec štěken

    Zlomený nos a naražená sanice stále bolely. Otevřel láhev bambusovice,
    notně si zavdal a dal se do práce.
    Nejdříve vyměnil solární panely na střeše, posléze nasadil na plazmový
    hořák novou trysku i jal se kácet rašící bambusy okolo domu, pod verandou, pod
    schody. Nezdolný modrý bambus byl schopen zničit dům do půl roku.
    Práce mu šla od ruky, do váčku u pasu skládal omamné špičky bambusů,
    jeden z nejzhoubnějších pokladů Edenu.
    Když byl Belphegor v nadhlavníku, skončil s mýcením bambusů. Vzal si
    protiradiační plášť, šipkovnici, nové šipky z města a feromonové nákotníky.
    Samičky štěken byly asi tak pětkrát větší než samci, v březosti se ještě
    zvětšovaly a stávaly se z nich nebezpečná vraždící monstra. Feromonové
    nákotníky zajišťovaly lovci, že mu do rány přicházeli jen touhou obluzení
    samečci.
    Bambusovice ubývalo, kroky vedly Petra dál a dál hlouběji do
    bambusového porostu.
    Ulovil sedm štěken, houpaly se mu na opasku. Z jedné trčela šipka v
    červenomodrých Petrových barvách, zaklínila se mezi páteř a krunýř a nešla
    vytáhnout.
    Lovecké barvy byly starý edenský zvyk. Datoval se hluboko do počátků
    kolonizace Edenu, lovcům sloužil při společných honech k identifikaci svých
    úlovků.
    Červené pole s modrým proužkem podědil Petr po otci.
    Tentokrát Petr zašel do míst, kde dlouho nebyl, začal pociťovat podivný a
    nevysvětlitelný neklid.
    Věděl, že poblíž je lovecký posed, který postavili s Ralfem. Tam si odloží
    těžký plášť a oddechne si.
    Petr se blížil k posedu jak v transu, skoro až po pěti minutách si všimnul
    štěkny zakouslé do holínky, s vrčením a poštěkáváním se ji snažila prokousnout.
    „Osm kusů, to bude pro dnešek stačit. A tahle je obzvláště hezky
    zbarvená.“
    Došel k posedu, knedlík v krku se zvětšoval, rostl k zalknutí. Skoro
    hmatatelně cítil přítomnost myšlenky, která byla vždy tak blízko při návštěvě
    Ralfova srubu.
    ***
    Chvěl se a na patru měl olejnatou chuť keramzitové hlavně šipkovnice.
    Skousával zuby, zatínal je do hlavně až z nich odskakovaly odštěpky.
    Hlaveň v ústech v něm budila dávení, přál si vše ukončit, nedokázal ale
    stisknout spoušť.
    Seschlé tělo na posedu, tělo v zelených puntíkovaných šatech. Šaty, které
    koupil Marii, poté co se zotavil z pobytu v nemocnici.
    Seschlé tělo, které objímalo korpus dalšího těla. Nemusel příliš bádat,
    komu asi náleželo.
    Milenci ve věčném objetí, mezi žebry jim trčely modročervené šipky,
    celý zásobník.
    Vytáhl šipkovnici z rozbitých rtů a zoufale křičel k vycházejícímu
    Tristanovi a Izoldě .

    Veranda

    Seděl na verandě a popíjel silnou kávu.
    Tristan a Izolda mizely v ranním oparu, za chvíli vyleze nad obzor
    jedovatě modrý Belphegor a ozáří halucinogenní panoráma Edenu, ve větru se
    kývající bambusové háje, v nich vřeštící lezouny, oranžová vřesoviště s
    ňafajícíma štěknami, nad vším se rozprostírající smaragdová obloha.
    Rozhodl se, že dnes nebude nic dělat a bude s věnovat jen bambusovici.
    Marie ho ráno co ráno budila polibkem, jeho ranní nabručenost léčila
    voňavou kávou, takovou, co ji dovedla připravit jen ona.
    Hleděl na probouzející se barvy Edeny, po tváři se mu kutálely slzy jak
    hrách a šeptal…
    „Kde je Marie? Kde je Ralf? Odešli spolu?“
    4.května 2014 Frýdštejn
    SIUDELAOIPOOIK
    SIUDELAOIPOOIK --- ---
    SHEALA: cha cha!:) ty, cizí pani, chceš mistrovi radit jak má psát? ale notak!
    DEVIL
    DEVIL --- ---
    shealu sem chtel rict
    DEVIL
    DEVIL --- ---
    jen shelu nech, at dsti siru, je protrela a tne do zivyho. to se cedrovi urco libi a bude se potit o to vic...
    ERVIN
    ERVIN --- ---
    SHEALA: Když tě to tak popouzí, není nic snazšího, než přestat diskuzi sledovat. Tohle není o pózách a potřebě být cool. Tohle je Cedrova syrová holá tvorba (ať je jakákoliv). Pokud k tobě nepromlouvá, odejdi, nikdo není na tvoje rady zvědavej. Jinak k tomu Mixcloudu. Přijde mi jako výspa vší kreativity poskládat písničky za sebou.
    CDR
    CDR --- ---
    být pětadvacetiletým skoro panicem bych bral .)
    SHEALA
    SHEALA --- ---
    Když tak jestli stojíš o kritiku od lidí co o poezii něco ví, tak skus tohle: [ AUTORSKÁ POEZIE * ] Něco tam píšou na nástěnce i o tý pasti obrozenecké poezie, akorát sem to pojala poněkdu po svým. Osobně bych se zpočátku vykašlala na rýmy, nepíšeš písňovej text, ale na to, aby to jako text mělo myšlenku. Klid, o poezii nevím aniprt, možná je to něco nepřekonatelnýho, ne ten zastydlej 25 letej juhan, co má komplex z toho že je skoro panic, kterej z toho textu čouhá mě.


    Ano, vadí mi ten skejťák. Strašně moc. Neznám větší klišé. Skejťák patří do 90 let, ty se tady prezentuješ jako dítě matrixu. Tak si vyber :)
    CDR
    CDR --- ---
    SHEALA: trochu mě rozesmála tvá víra, že něco nakreslit, nebo udělat dubstepový remix (meh) je více, než psané slovo .)
    CDR
    CDR --- ---
    SHEALA: konstruktivní kritiku beru. Neumím ani kreslit, ani malovat, ani hudební nadání mi sudičky do kolébky nenadělily.
    Když mě líbají múzy, plodím občas povídky, písňové texty a básně. Nazývám to tragickou lyrikou. Viz záhlaví.
    Postobrozenecká poezie je pro mě naprosto neznámý dojem, nemám potřebu se k této narychlo vytvořené pseudokvaziškatulce vyjadřovat.
    Cynizmu se meze nekladou.
    Nikdo není nucen to číst. A příliv jedovatých slin na nyxu? Toť překvapení :P
    Sám se ve svých zlých slinách často koupu.

    ***

    "Odkrojky a skrojky, námrazky a zmrazky" jsou mirror mé diskuze z upadajícího serveru Cyberspace.
    Tam mají cca 10 věrných followerů, kdyby se totéž povedlo v kvantitativním poměru aktivní na CS / aktivní na Nyxu bral bych to za velký úspěch.
    SHEALA
    SHEALA --- ---
    aha nakonec se z toho vyklube postobrozenecká poezie. Ale aspoň ti to drží rytmus. Sorry, to neumíš aspoň neco nakreslit? Nacvakat skladbu ve FL studiu, nebo dubstepovej mix v abletonu? Pardon, ale veřím že jak sme se tu do tebe trefovali, že každej vyblijeme nějakou víc origoš tvorbu.
    Nahazuju: http://www.mixcloud.com/sheala/journey-to-happiness-35/
    CDR
    CDR --- ---
    Cirkus

    Jednoruký žonglér
    a hluchý houslista
    dělají kousky
    ovace nejistá...
    ***
    Dvounohý pes
    na skejtu válí
    tohle je jistota
    lidé se smáli...
    ***
    Odkvetlá balerína
    v pase se láme
    vaginální mykóza
    ten příběh známe...
    CDR
    CDR --- ---
    zde si budu dávat cyniky k večeři, děkuji .)
    SHEALA
    SHEALA --- ---
    Nedostatek sexu nebo jen umělec co považuje nyx za přátelské místo k rozervaným duším a Byronovským hrdinům? To je je dávno pryč, nyx je plný cyniků. Internety už nejsou mladý, založ si Tumblr.
    NTSHADOW
    NTSHADOW --- ---
    Tady měl někdo něčeho moc :)
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam