Ten první týpek byl nesympatický, doutnala v něm permanentní agrse, oči se blýskaly, během hovoru jsem měl několikrát nutkání ho vyzvat k opuštění prodejny, ale vždy jsem se udržel a dal mu šanci.
Autoritativním hlasem jsem ho upozornil, že svou agresi musí ventilovat někde jinde.
Poměrně solidně oblečený, vše to vypadalo na popudlivost od přírody okořeněnou zneužíváním pervitinu.
Jeho přítelkyně nechala propadnout telefon, byly v něm prý stovky cenných fotek.
Vykříkoval, že ho ta kráva už sere a že ji doma seřeže.
Můj nesouhlasný výraz mu asi naznačil, že tímhle na mě nezapůsobí.
Nabídl jsem mu obnovení fotek, řekl cenu a časovou náročnost.
Nechtěl.
Ta žena je zajímavá. Celkem pohledná maminka, skoro spíše dívka, tak 23 let.
I z ní je ale cítit občasné (ale dozajista nadměrečné) fetování amfetaminů.
***
Dnes přišel jiný týpek, působil naprosto normálně, usměvavý.
Chtěl zastavit telefon, koukám, v telefonu je účet na jméno **********. To jméno je jedinečné.
Neznal heslo, tak jsem ho požádal ať ho odstraní.
Odpověděl, že půjde domů, že to j heslo jeho přítelkyně.
Poznamenal jsem, že je dobře, že ****** má nového přítele.
Zatvářil se zmateně.
***
Přišel za 15 minut, telefon byl odhlášený, sepsali jsme to.
"Co jste to prosím říkal o tom novém příteli?
Víte, my jsme spolu tři roky.
Ale tak, co já vím, člověk nikdy neví, žejo"
Hlavou s mi prohnalo několikero protichůdných myšlenek. Vztek, sarkazmus, ale i lítost.
Rychlá otázka, zda se mám vměšovat do cizích záležitostí.
Otázka, jestli je lepší nepříjemná pravda, nebo milosrdná lež.
Otázka, nakolik jsem si jistý.
"Promiňte, jsem se asi spletl. K nám chodí hodně lidí a není v lidských silách si všechny pamatovat."
***
S tou jistotou. No, jsem si jistý. I když nejsem neomylný, samozřejmě.
********* bude pěkný kvítko.