CDR: Uf. Co to je za práci, není-li to tajné?

velmi krátká varianta: posral jsem to

CDR: tak zacni u toho, ze o tom nebudes premyslet v sentencich "tu CHCI";)
CDR: tak to sem zvedava:D

ach.. zas se vše šmodrchá
Zmínil jsem tu zde dívku, vlastně ženu.
Tyvole, ona je docela komouška, feministka, židovka.
A rajcuje mě. Její mozek, i její fyzický vzhled, ač není modelka, není k zahození.
Po dlouhé době balím ženu, která je chytřejší než já. Její radikalit amě přijde legrační a... Sexy...
Říká mi hanlivě, že jsem středový liberál.
Já z ní hořím!
A chci ji.
A pak tam dopadají reálné věci.
Péče o syna.
Péče o matku.
To vše jistě jde skloubit.
Nino, budeš má a já tvůj.

a už to vím, babička Pelagie, kterou jsem nikdy neviděl, byla Ukrajinka :3

Tvl, Pája se s Danečkem stavila sama od sebe na cigáro u mě v práci. Ani nevzpomenu, kdy to bylo naposledy, ale tuším, že je to tak půl roku.
V neděli sama od sebe poslal fotky, jak byla se synem v parku.
Uznala chybu, kterou jsem jí dost nevybíravě a dost prudce vytkl.
To je... Podezřelé a divné.
Spoustu věcí jsem za 42 let svého života již odpozoroval a tak dokážu leccos v ženském chování, myšlení a působení rozklíčovat a pochopit.
Ovšem zároveň tím úměrně roste skupina jevů, které jsou mi záhadou.
Eh, ženy.
Proč jsme my, muži (drze si dovolím paušalizovat na základě osobní zkušenosti), tak jednodušší a při troše snahy i předvídatelní, a proč je tomu žen zcela naopak?

vypadávají slova... myšlenka se ale stejně drží

jsem v práci a mám asi dvě promile.
Včera jsem se opil v největší díře (neznám Beskydy a Jeseníky, tak se asi mýlím) světa, ve Vansdorfu.
A v alkoholickém oparu se mě dva dny myšlenka, že se dám na RAP.
Street Rap.
Jou jou.

Musím si udělat tři poznámky, abych nezapomněl.
Fatman
focení v parku u rozkvetlé sakury
Jo, tak dvě.

Zas budu mít čudlíka na tři dny celý víkend. Těším se:)
Zas uvidím, jaký blbosti se za týden naučil. Mrzí mě, že u toho nejsem.
Dokonce jsem přesvědčil Páju, aby vyzvedla Danečka v pondělí u mě, takže konečně skoro po třech měsících bude vědět, kde bydlím.
půjčovat syna a nevědět kam mi přišlo strašně nezodpovědný.
Pája si zas naopak vymohla, abych pinďulu vracel až v pondělí ráno, ne jako doposud v neděli večer.
Vypadá spokojeně a šťastně, asi chce svůj čas s někým a někde, kde je šťastná, maximalizovat.
Proč to mají ženy v tomhle tak jednodušší.
**
Zas tři dny s Danem v letišti, je neuvěřitelné, kolik to malé tělíčko dokáže zabrat místa.
Těším se! :)
Čím je starší, tím je to zábavnější.
Nechápu, jak jsme já, prorok skepse a negativizmu a kyselá Pája mohli zplodit tak veselou a roztomilou bytost.

A samozřejmě důležitá věc - přestat honit draka, je to opravdu tancování na ostří nože.

CA ira!

strašně se cykluji. Ten pocit jak je vše nefér. Co jsem mohl udělat pro nápravu. Do toho střízlivý hlas, který mi říká, že kdybych napravil to a to, že bych vše jen odložil. O chvíli.
Střízlivý hlas rozumu, který sarkasticky praví, že život není fér a že bych to ve 42 letech už mohl vědět :)
Čas je největší z lékařů. Dřív to bylo jednoduché, unfriend, zablokování na všech sítích, nějaké to pošpinění, za chvíli si člověk zvykl, že je sám a směřoval opět ke "světlejším" zítřkům, ponaučený. Tedy, no... Trochu ponaučený.
Jenže teď je to jiné. Společné pouto - Dan mi nedovoluje se osvobodit, zabanovat ve svém životě Páju.
Jsem trochu zoufalý, přemýšlel jsem i o psychologovi.
Jenže tak nějak tuším, co by mi řekl.
Na tohle nemám čas.
Do toho ty nejnižší mužské pudy, majetnictví... Žárlivost.
Když jsem se odstěhoval a občas se u Páji stavil pro malého, nenápadně jsem vždy vklouzl do ložnice a koukal na stav prostěradla, hladil ho kontrolně rukou a hledal tuhé skvrny.
Je to úchylné?
Nevím. myslím, že zas až tak ne.
Dnes jsem si vyzvedl posledních "pár švestek" - ty švestky a fidlátka, to je citace Páji z její soukromé vrkací konverzace, kdy o mě psal jak o poslední šmucce
Složené a vyprané věci, křehké věci obalené.
Skoro by člověk řekl, že láskyplně.
Zas mě udeřila vlna vzpomínek.
Jak jsem ji viděl poprvé a okamžitě věděl, že ji musím mít.
Jak kvůli mě přestala brát perník.
Jak bojovala se svými city, já ji vytrvale lámala nadbíhal jí, ona marně milovala svého raggajunglového dýdžeje. A nebyla se schopná rozhodnout.
Těch vzpomínek je mnoho, spousta i krásných.
Samozřejmě, i spousta špatných.
***
Takhle to nejde, musím dojít vnitřního smíření. Vyhlašuji velký plán vnitřní očisty.
Včetně alkoholu. Na měsíc.
Ne absolutní - jsou zde čarodejnice a první tribo sraz.
Ale duben si udělám jako měsíc napravených restů.
***
Začnu konečně pro Danečka psát knihu pohádek.
ZAčnu dělat řidičák. Musím mít auto, máma začíná být nesamostatná.
Eh, takže jako ve 42 musím jako dospět, jo?
To je hrozný :D
Dobrou noc všem lidem dobré vůle.