• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    CDROdkrojky a skrojky, námrazky a zmrazky... zahleděn pohledem k sobě nevidíš ostatní...
    CDR
    CDR --- ---
    CDR: stále, stále, ale je to tragédie. Neudělám ani jeden poctivý shyb. Njn, metrák je metrák.
    CDR
    CDR --- ---
    Trochu jsem to tušil.
    Dvakrát mě v zimě zvala na lehké popíjení s dětmi, ať vezmu toho svýho špunta s sebou.
    Jako, samozřejmě, polichotilo mně to.
    Ale přestože jsem už rok a půl sám, tak (možná přemrštěně) mám nějaké nároky. Sice je roztomilá, ale malinká a lehce oplácaná.
    A popravdě, ty tři děti mě taky děsí.

    PO 23:52

    Ahojda


    Asi te nezbalim co?


    9:17
    Uuu? Se ti někdo naboural na profil?






    nejsi tak trochu vdaná?



    Jaa?


    Trosku


    Konec chatu
    Napište zprávu...

    CDR
    CDR --- ---
    Neuvěřitelné. Alespoň u mě. Už dva dny po sobě máchám doma po sobě činkami. Pár minut ráno, po obědě a večer. Chaoticky. Zatím :D
    CDR
    CDR --- ---
    den jak víno...
    Porušili jsme všechny karanténní zákony, opekli buřty, stříleli ze vzduchové pistole (samozřejmě jsem vyhrál), posílil si zádové svaly nošením pacholka, co nechce chodit...
    Ale největší radost. Sakra, to zavání mimibazarem, největší radost jsem měl z toho nechodícího pacholka, který se na konci dne držel přes tepláky za žížalku a kroutil se. Měl plínu, ale nechtěl to pustit do ní.
    A poprvé v životě se s mou asistencí vyčůral vestoje.
    Jak může lidské štěstí pramenit z takových blbostí.
    Ale skutečně mě to naplnilo neskonale blahým pocitem.
    ***
    Pak jsme šli domů parkem. Daneček skákal z pařezů, což ho naplňuje mě nepochopitelnou radostí.
    Vyprávěl jsem mu. Vždy na to odpovídal takovým tím moudrým "nooo" což říká, když nerozumí, ale jako že souhlasí.
    "Neměl jsem tátu a strašně mi chyběl. Já tady s tebou asi nebudu úplně dlouho, ale chci, aby sis vždy na mě vzpomněl. Že jsem tě měl moc rád a že mi na tobě záleželo.
    Chci, aby tě ta vzpomínka nesla životem.
    Abys nebyl zlý a neubližoval lidem."
    "Noooo."
    ***
    Jsem na něj fixovaný víc a víc a bojím se.
    Už jen rok a kousek, bude to věk, kdy jsem se málem utopil. A dva roky navrch, co mě srazilo auto a o něco později spadl z lešení ze třetího patra.
    Musím vydržet... Chránit tě.
    Jsi jediná věc (teda, ok, ještě máma), na které mi záleží.
    CDR
    CDR --- ---
    Za dva měsíce mu budou tři roky.
    Strašně to letí.
    Příjde mi to jako včera, když jsem držel za ruku hysterickou Páju, nehty mi protrhávala kůži na kotnících ruky (to je divné slovo, co?), příjde mi to jako včera, kdy jsem se vyděsil, když se při porodu na pár minut ztratil tep plodu.
    Jak jsem se bál toho ošklivýho fialovýho šišohlava vzít do rukou.
    A pak brečel, úplně na konci chodby, aby mě nikdo neviděl, kutálely se mi obrovské slzy a trochu jsem se třásl.
    A fakt nevím, jestli to byly slzy štěstí.
    CDR
    CDR --- ---
    mám kluka na tři dny, aspoň si trochu odpočinou má játra.
    Karanténu jsem bral jako možnost restartu a nelejt, ale nějak záhadně funguje naopak.
    Zítra výlet.
    Je balzám na mou duši. Vždy se zklidním a zabrzdím, když je se mnou. U Páji zlobí a ona se stále vzteká, u mě je jak milius.
    Asi nějaký respekt, že jsem chlap?
    CDR
    CDR --- ---
    a samozřejmě

    mně

    mně

    mně

    mně ten alkohol prostě chutná
    CDR
    CDR --- ---
    z korony mi už mrdá!
    CDR
    CDR --- ---
    vyjde mi asi povídka "láska v čase moru" v almanachu. Radost :)
    Zas projdu tiskem a nechám prchavou stopu. Třeba když bude chtít Dan machrovat, že jeho dávno tuhej fotr nebyl úplnej budižkničemu, že měl i své ISBN číslo :)
    jinak...
    ač karanténa lemtám ještě víc.. mě ten alkohol prostě chutná
    tajné koronamajedany pro pár vyvolených

    korononamejdany

    achjo
    CDR
    CDR --- ---
    Už jí celkem znám, ale stejně do ní nevidím.
    Asi jí baví si se mnou hrát.
    Od rána není schopná odpovědět na to, že se pro Danečka stavím ve čtvrtek.
    Kolem druhé už jsem vytočenej, je to věc, která mě dokáže spolehlivě vytočit.
    Napíšu "napiš aspoň OK, víš, že tohle neodpovídání mě nasírá"
    "OK"
    Tak se uchechtnu pod vousy.
    O hodinu později si začne povídat.
    Že potřebuje myš.
    Napíšu, že jí po práci myš hodím.
    "Chceš jídlo?"
    Přinesu myš, baby bell pro danečka, cigára pro ni.
    Dostanu večeři, dobrou, hezky připravenou.
    Zprovozňuji myš, je bluetoothová, nemá v počítači nainstalovaný BT.
    Pak Pája něco dělá, stojím za ní.
    Lehce se nahnu a cítím její vůni. Opatrně, neví o tom. Tedy, to že stojím za ní, to samozřejmě ví.
    Hlavou mi pádí dost věcí, kritické hodnocení, že je to Pája. Že je docela trubka.
    Daneček vříská a zlobí.
    Hlavou mi pádí, jestli ji mám obejmout okolo pasu a políbit jí na krk.
    Neudělal jsem to.
    Vypijeme točenou apu, co jsem přinesl.
    Loučím se.
    S kamarádkami se při loučení líbám na tvář.
    S Pájou ne, dávám pusu Danečkovi.
    Stále čekám, jestli neřekne "nechceš zůstat"?
    ***
    Kočka s myší, no.
    Ale beru to... Tak nějak s nadhledem.
    Takhle to bude asi pořád.
    Dokud se nezamiluju, nezakoukám někde jinde.
    A pak jí stejně přinesu cigára. A myš.
    Ale už nebudu čichat ke krku.
    CDR
    CDR --- ---
    Se na ty obědy vykašlu a zaizoluju se. Strkal jsem nohu do zdánlivě pootevrenych dvířek...
    A zas cítím brutální záchvat žárlivosti.
    To mě sežere zaživa. Fantazie kreslí. A nedokážu ji zastavit.
    K posrání.
    Grrrrrr!

    CDR
    CDR --- ---
    Se na ty obědy vykašlu a zaizoluju se. Strkal jsem nohu do zdánlivě pootevrenych dvířek...
    A zas cítím brutální záchvat žárlivosti.
    To mě sežere zaživa. Fantazie kreslí. A nedokážu ji zastavit.
    K posrání.
    Grrrrrr!

    CDR
    CDR --- ---
    nikdy jsme neuměli komunikovat a moc se to nezměnilo
    Jediné, co se změnilo, že jsem mistr naprosto kontraproduktivní komunikace.
    Mě ale nebaví, někoho lámat předstíraným nezájmem.

    ***
    dvě načnutá pivka, jen lok, pak už asi nebyl čas .)
    Vidím, že si na ocet nezůstala moc dlouho. vy ženy to máte tak jednoduché
    V pondělí ti dám 800 do toho litru.
    Asi si dáme spicha ve 18:40 u billy? chci si nakoupit a ještě se musím stavit na otočku v azylu


    takež asi trojkolku to už bude tuhároš, pravděpodobně


    ok?



    Ok


    Pořád bych to chtěl spravit a dát rodinu ( a opravdu ne jen kvůli Danečkovi) dohromady. Ale to asi vidíš, takže to píšu zbytečně. Tak jako většinu věcí.
    No nic, jdu dělat hodnoty.


    a včera nic moc, ale dnes ti to slušelo


    Konec chatu
    Napište zprávu...

    ***

    CDR
    CDR --- ---
    Musím se aspoň pochválit, že jsem byl o samotě s počítačem, kde nebyl odhlášený FB.
    Dalo to hodně přemáhání.
    Asi pomohla zkušenost a hluboký otřes před rokem a půl.
    Není příjemné, když zjistíte, že člověk, se kterým žijete a máte potomka, vámi opovrhuje.
    Udělal jsem to tehdy poprvé a poučilo mě to.
    Ctím soukromí.
    CDR
    CDR --- ---
    Proč to ty ženský Maj v některých věcech tak jednoduchý! :)
    CDR
    CDR --- ---
    Dvě rozpita piva na lince, co člověk dělá ve dvou, když si dá jen jeden lok a pivo nedopije?
    Já vím no.
    Nejsi na poradu dne, se s tím smir.
    Nejakej terenak, když paja chce o víkendu v dešti a v mrazu spát do lesa.
    No, toho by se u mě nedočkala, no.
    Chmmm.
    Zahodit tu iluzi.
    Tu rodinu už prostě nedám dohromady.
    CDR
    CDR --- ---
    Po čtyři dny jsem byl u Páji na obědě, dnes jsem hlídal Dana, když šla Pája na poštu a pro roušky.
    Zas ty důvěrně známé věci, které mě tak dřív sraly :)
    Otevřené mlíko bez víčka na stole. Od večera.
    Vraždil bych.
    Do téhle řeky asi fakt nejde vstoupit znovu.
    A zítra zas na tři dny syna, budeme karanténně zalezlí u mě doma, stejně má být hnusně.

    CDR
    CDR --- ---
    Láska v čase moru

    1)
    Už to měli nacvičené. Rituál.
    Petr a Jan a se sešli u vchodových dveří, Petr v rukavicích odemkl a loktem otevřel dveře.
    V předsíni se svlékli donaha, šaty vložili do sterilizátoru, stejně tak i respirátory. Poslední krok byl sundání jednorázových rukavic a vhození do boxu na kontaminované ochranné pomůcky.
    Nazí se přesunuli do koupelny, ve sprše se navzájem pokryli dezinfekčním šamponem a vysprchovali.
    Většinou to pro ně byla předehra, ale ta se už omrzela.
    Žádné vzrušení, jen spolupráce a vzájemná pomoc.
    Vzájemná koupel byla sice oficálně zakázána, ale cena vody a dezinfekčních prostředků nutil lidi jednat naopak.

    2)

    Po večeři z palcek z hrachového proteinu se k sobě přitulili.
    Internet byl kvůli Petrovi vypnutý, jak pro Petra, tak pro Janu.
    V televizi běžel jen nekočný sled vlasteneckých filmů střídaný proslovy Velkého Krizové Manažera.
    A nenáviděný bodycount mrtvých, nakažených a uzdravených.

    3)


    Po nevalném utahaném sexu Jana šeptla: “Kdy to budeš vědět?”
    Petr vzdychl: “Zítra, lásko, zítra. Promiň mi, co jsem způsobil”
    Jana mu položila prst na rty.
    Nebylo třeba říci, více, mlč, Petře, prosím tě mlč, jsem s tebou.


    4)

    Petr šel městem a mračil se. Přes roušku nebylo vidět jeho křečovitě stáhlá ústa. Za zapojení se do diverzní skupiny Fronta za zestátnění Holdingu dostal v zrychleném řízení bez obhájce mírný trest.
    Mohl dostat kulku, ale ta ironie. Dostal deset let veřejně prospěšných nucených prací, což vlastně znamenalo práci pro Holding.
    Velkooplošné obrazovky opakovaly mantru:
    “Nescházejte se.
    Dodržujte hygienu, používejte roušku a rukavice.
    Nešiřte paniku.
    Pracujte.
    Nahlašte Milici občany, kteří pravidla nedodržují.
    Nahlašte osoby podezřelé.
    Věřte Krizovému Manažerovi, myslí na Vaše dobro.
    Bude lépe.”

    5)

    Už to měli nacvičené. Rituál.
    Petr a Jan a se sešli u vchodových dveří, Petr v rukavicích odemkl a loktem otevřel dveře.
    V předsíni se svlékli donaha, šaty vložili do sterilizátoru, stejně tak i respirátory. Poslední krok byl sundání jednorázových rukavic a vhození do boxu na kontaminované ochranné pomůcky.
    Nazí se přesunuli do koupelny, ve sprše se navzájem pokryli dezinfekčním šamponem a vysprchovali.
    Většinou to pro ně byla předehra, která se už omrzela, ale dnes to bylo jiné.
    Z koupelny ani nedošli do ložnice, pomilovali se v kuchyni na podlaze.
    Vášnivě, animálně, jako by to bylo naposledy v životě.

    6)

    Snažili se usnout.
    “Jak si dopadl?”
    “Deset let nucených prací za diverzní činnost.”
    Usínali, Jana Petrovi plakala na hruď. Dlouho, celého ho smáčela.
    Petr skřípal hněvem zuby, ale nakonec plakali společně.
    Noc byla temná, z venku doléhaly zvuky obrazovek.
    “Diverzní skupiny nám kazí naši snahu zastavit čínský mor. Kazí náši snahu pracovat a budovat lepší život.”
    Společně plakali a nemohli usnout. Už to trvalo dlouho, ani vlastně nevěděli jak dlouho.
    Nemohli usnout a báli se dalšího dne.

    CDR
    CDR --- ---
    včera jsem propadal trochu psychóze z korony
    opil se a zhulil ú okýnka
    dnes jsem se stavil po práci u páji
    debilní historky o popíjení mlíka u kamarádů
    stálé psaní si po messengeru (hodně pilné, více než kamarádské)
    povzdechnutí, že tchýně odjela a nemůže se jít bavit a musí být doma s prckem
    nevím, jestli to je naschvál, nebo si to neuvědomuje, jak to na mě působí
    tak zas změna, nemám psychózu z viru, ale opět z páji
    už rok a čtvrt
    CDR
    CDR --- ---
    tyjo, tenhle týden byl trochu noční můra a tak oceňuji zavření hospod :)
    Po celém těle mám záhadné oděrky a modřiny, jako bych se porval, avšak neporval.
    Do toho zatracenej Onkle, co na mě vytáhne, že ojel mou ex a pak vytáhne ještě divné radikální soudy o Páje.
    Vše se vyjasnilo. No, krom (myslím pochopitelné) žárlivosti na ex a částečné závisti, že si po celý rok užívala, to bylo nedorozumění.
    Mám prý k Danečkovi daleko lepší a intenzivnější vztah a tak bych ho měl vychovávat já.
    To je nesmysl, máma je pro dítě strašně důležitá.
    Nicméně, musím se nadechnout, nabrat síly a Páje ukázat, že je to náš společný potomek a že nemůže rozhodovat sama.
    Půjde do školky a vyjednáme střídavou péči.
    Musím to nějak vybalancovat, s Pájou nejde jednat jinak než z pozice síly, zároveň v ní nechci vzbudit nějakou zášť.
    To bude trochu oříšek.
    ***
    Dnes jsem si prďolu vyzvedl po druhé hodině, byl trochu zakaboněný, ale nefňukal.
    Většinou se mu věnuji tak napolovic, je samostatný, dnes jsem mu ale věnoval více času.
    Nádherný den.
    Učil jsem ho slova, hráli jsme si s elektronickou tužkou Albi, spravovali autíčka izolepou, řezali se plastovými meči (syčák mi rozsekl kloub na prstu), trochu jsem do něj tlačil častější mytí rukou.
    Hráli s míčem, večer byl utahaný a sám si řekl, bez protestů, že půjde do postele.
    Vyčistili jsme si společně zuby (to často flákám).
    Nádherný den, lék na mou duši.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam