Už jí celkem znám, ale stejně do ní nevidím.
Asi jí baví si se mnou hrát.
Od rána není schopná odpovědět na to, že se pro Danečka stavím ve čtvrtek.
Kolem druhé už jsem vytočenej, je to věc, která mě dokáže spolehlivě vytočit.
Napíšu "napiš aspoň OK, víš, že tohle neodpovídání mě nasírá"
"OK"
Tak se uchechtnu pod vousy.
O hodinu později si začne povídat.
Že potřebuje myš.
Napíšu, že jí po práci myš hodím.
"Chceš jídlo?"
Přinesu myš, baby bell pro danečka, cigára pro ni.
Dostanu večeři, dobrou, hezky připravenou.
Zprovozňuji myš, je bluetoothová, nemá v počítači nainstalovaný BT.
Pak Pája něco dělá, stojím za ní.
Lehce se nahnu a cítím její vůni. Opatrně, neví o tom. Tedy, to že stojím za ní, to samozřejmě ví.
Hlavou mi pádí dost věcí, kritické hodnocení, že je to Pája. Že je docela trubka.
Daneček vříská a zlobí.
Hlavou mi pádí, jestli ji mám obejmout okolo pasu a políbit jí na krk.
Neudělal jsem to.
Vypijeme točenou apu, co jsem přinesl.
Loučím se.
S kamarádkami se při loučení líbám na tvář.
S Pájou ne, dávám pusu Danečkovi.
Stále čekám, jestli neřekne "nechceš zůstat"?
***
Kočka s myší, no.
Ale beru to... Tak nějak s nadhledem.
Takhle to bude asi pořád.
Dokud se nezamiluju, nezakoukám někde jinde.
A pak jí stejně přinesu cigára. A myš.
Ale už nebudu čichat ke krku.