Pošmourná sobota. Mám trochu depku a sjíždím Nirvanu a Bowieho.
Tvl, Kurt, vidím to jak dnes, bylo mu 27, tvl, takový mládě.
Večer jsem měl sociální absťák, přemýšlel jsem o ilegal party ve Spotu, nebo návštěvě "uměleckého nezávislého centra Argonaut" (fskutečnosti se tam sedí v obrazy a plastikami vyzdobené místnosti a chlastaj Argusy), ten červíček hlodal. Třeba někoho potkám?
Jenže mi do toho v mysli ležel kámen zodpovědnosti, že pojedu v sobotu na chalupu za mámou a promořovačka se třiceti lidmi den předtím není to pravý ořechový.
Party ve Spotu rozprášila policie ve 21:00.
A do Argonauta jsem nešel.
Seděl jsem u počítače, hrál, po půlnoci se přiopil několika desperady, pak četl o magnetické odchylce mionů, pak se podíval na definici kvarků a pochopil, že na některé věci prostě nemám, přestože jsme dané texty četl několikrát.
Spánek byl neklidný.
Zjevila se Jana, má dětská láska. Chodil jsem s ní do školky, do třídy na ZŠ a aby to nebylo málo, tak i do třídy na gymplu.
A beznadějně ji miloval od druhé třídy do prváku. Neúspěšně.
Útěchou pro můj tehdejší neúspěch bylo, že na základce ji milovala třetina kluků ve třídě a na gymplu se opakovalo totéž.
Pláčící opilý spolužák snažící se marně utopit ve vodách Branžeže za zpěvu písně o Janě, kterou složil, je tomu důkazem.
Zjevila se Jana, kulisy si nepamatuji, nějaké hrady, mělo to rysy hry AOE III, kterou jsem hrál před spaním.
Stvořili jsme pár. Smál jsem se, že jsem čekal tolik let a nakonec se to stalo realitou.
Vstal jsem s bolavou hlavou, ale plný rozněžnělé lásky. Šedý den a výhledem oknem na spalovnu to vše šmahem smazal.
A pocítil jsem ihned prázdnotu.
Tři roky bez lásky.
Na jednu stranu nevídaná psychická stabilita, ale na stranu druhou osamělost a zahořklost. Osamělost, která se snoubí s brutálním lockodownovým seříznutím sociálních kontaktů.
Ah. Tvl, to tíží.
***
Vdaná mamina, co mě tři roky balí, se dočkala.
"Přijedu, ale ve vší počestnosti!"
Jasně. Některý věci jsou strašně průhledný.
Stálo to za hovno, je prostě malá a tlusťoučká.
A strašně mě všude pokousala, ale ne nic laškovnýho, fakt modřiny.
Jdeme dál.
Nic jiného nezbývá.

CDR: to jsem zazil dvakrat. pred barakem na zizkove to zkouseli na me a pak jsem toho byl svedkem jak to zkouseli na typku na flore. byl to ridic se spolujezdcem kterej vobkladal. na ty Flore jsem je serval a dostali tafku do auta (byl jsem na kole tak to vim ze ujedu :) )

Před pár dny jsem o něm četl a ejhle, včera na parkovišti dražší model bmw s řízením vpravo, solidně vypadající cizinec ve finanční nouzi.
Ten masivní prsten vypadal dobře, nebyl to žádnej mosaznej "muklák" z Rýnovic.
Čuměl jak puk, když jsem se rozesmál tak, až mi málem spadl respirátor.
Pak mě trochu ale vytočilo, že měl na místě spolujezdce nepřipoutanou asi desetiletou holčičku. Bez dětské sedačky.
Přestal jsem se smát a ukázal mu fakáče, tak se dekoval.
Pak mě vrtalo, co z tý holky asi vyroste, když je otec (?) takovejhle zmrd.
Občas jsou karty rozdaný špatně hned ze začátku.

Dnes jsme s mámou odjeli na chalupu. Zas je doma.
Vzali jsme i kocoura zpět.
A já se krásně vyspím ve své posteli.
A přesto je mi smutno.
Zas jsem sám.
A zas resim, jestli jsem extrovert nebo introvert.
Odpoved je nasnadě... Mixed

tvl tak teď mám doma mámu i daniela a oba dva jsou jak děti (vlastně daniel dítě je), musím to rovnat mezi nimi :3
hořím
Máma si předsevzala, že Daniel mě musí poslouchat a meodmlouvat.
Vybrala si dráhu zlé babičky.

CDR: doporučuji seriál BoJack Horseman, pokud to neznáš, ve čtvrté sérii prožívá něco obdobného, ale jeho matka trpí demencí....Ovšem v tomhle seroši s jeho humorem a sarkasmem to má očistný účinek. Zažila sem párkrát něco obdobného, takže proto doporučuju...

Dnes přijede máma z nemocnice, budu ji mít u sebe, takže brzo z komunikace s ní hrozně vykvetu :)
***
Jinak zajímavý včerejšek.
Danny vždy dělá hrozný scény, když má jít spát.
Včera po dlouhé době scénku neudělal, ale nemohl usnout, pořád čuměl a kontroloval kocoura, jak běhá po bytě.
Lehl jsem si k němu a Danny povídal. Dlouho do půl jedenácté.
Běžný blbosti, jak má máma telefon a on měl taky, ale že ho rozbil. A že babička má bílý tablet a máma taky.
Ale pak přišlo něco, z čeho do teď nemám jasno.
trochu mystické, tajemné, metafyzické.
Začalo to tím, že prý má v sobě internet. A pak přidal další mocný kombo.
Že prý je on - Daník.
Ale že byli tři Daníci, pak dva odešli a jeden zůstal a to je on.
To je zas nějaká ta trojjedinost, která se jinak směju?
Nechci mít malýho flanďáka :3

CDR: Drz se, dokazu si predstsvit, jak se citis. :(

CDR: :/ drž se!

MASOO: Frýdštejn. Na můj vkus málo hospod - jedna letní a jedna "fancy". Ale zas pro kluka to bude ais dobrý, je tam hrad, krásné koupaliště, soused má kozy, koně atd. Velká zahrada.
A práce jak na kostele.
Třeba na to ulovím nějakou bio ezo ženu :D

CDR: ajaj. Rok a 18 dnů bez sexu. Krásné hovorově zvané "nemrdaniny" :3 Njn.
A vše tak akceleruje. zrychluje. Danny roste před očima. Dělá naschválky, no, je rozcapený. A já ho tolik miluju, čudla.
Máma jede pozítří na operaci spodku, třetí chemo za sebou.
Mentálně postižený bratranec Michal je vystrnazen do pečováku (bude mu tam líp) a já...
Já se se zřejmě do dvou měsíců stanu vesničanem.
Zase ta padesátášestá variace na cestu z města.
A utrpení, teď už to auto a řidičák budu fakt potřebovat.
To jsou změny, zas, hmmm. turbulentní.
Cesta z města. Cesta do samoty.
Můj kalící život se otřásá v základech.
Tak už jen zařídit plnou střídavou, ať ty změny stojí za to.

Vždy když dávám syna spát, tak mám obřad.
"Táta tě má rád."
"A ty máš rád tátu?"

Mně to v dětství chybělo.
Doufám, že i když tu nebudu, že si na to vzpomene.