vše se točí v kruhu, nemůžu se ubránit smíchu.
Pozval jsem jí na rande před třemi a půl lety, je vinařka, tak jsem jí utáhl na pravé šampaňské, které jsme měli vypít na vyhlídce u Ještědu.
Den na to mi Pája zavolala, ať se stavím v Ateliéru, barmanka mi sama bez vyzvání nalila panáka rumu a já koukal na proužek papíru se dvěma červenými čárkami.
To rande jsem zrušil.
A včera si ho znova domluvil.
Tak. Ale nemusela by ses jmenovat Pája stejně jako ex, je to trochu iritující .)

Kamarádi. Kamarádi...
proč mi posíláte fotky mý ex, jak se drží s někým za ruku?
Teď to je asi rok, co mě poslala do hajzlu, takže fakt, že někoho má, je mi jasný.
I ten fakt, že ho neznám (asi fakt všemocné badoo).
***
Jsem sám, debilně sám, ale již si zvykám. A okolo se dějí nepříjemné věci.
Že vlastně můžu děkovat, že vše dopadlo tak, jak to dopadlo.
Vyjádřit lásku, ach, lásko, házej to od mě, otěhotnět, neříci to partnerovi, ale poradit se svými poloretardovanými kámoškami.
Pak to tedy o týden později říci... Jít na potrat (chci s tebou dítě, ale ne teď) a pak se rozejít.
Njn, drž se kámo.
Vím, že tohle tě mega bolí a nevím jak ti pomoci.

achjo... Celkem hezká mamina, manžel jí mlátí, hledá únikovou cestu. Není vyloženě tupá, ale o to se u ní silněji projevuje dunningův - krugerův efekt (jistě, i já jím jsme postižený), myslí si že je neskutečně chytrá a bystrá.
Přitom je trochu trubkózní.
Už jenom to, že ji napadne jako úniková cesta má osoba.
Holka, no, nevím.
A s agresivními manžely nemám moc zkušenost a nejsem si jistý, zda po ni toužím :3

Zas víkend se synem. Krom toho budu hlídat i Selly, Pájinu fenu.
Bude to takové, ehh, legrační, jako by se nic nezměnilo.
Až na pár podstatných detailů :3
Miluji, jak si to ženský dokážou zařídit.

CDR: jedine dobre!

SCHWALBE: doplatil jsem teď půjčku na stěhování (stálo mě to asi 35), tak teď budu vrážet do chrupu .)

léčebný plán mého nového zubaře
59.850,-
(nezahrnuje cenu plastiky dásně, neboť ji nedělá on, ale jeho kolega)
mwah :)
nezahrnuje cenu implantátů, pokud jsou kořeny poškozeny
Nechcete někdo koupit ledvinu?

S logikou výročí bych se umlátil, utýral a zbláznil.
Vše se váže ke všemu.
Co se stalo nejde odestát a musím na proběhlé věci koukat víceméně jako na únavu materiálu a přirozený proces rozkladu/entropie.
Vlastně se blíží svatý martin a s ním čtyři roky, co jsem po několikaměsíčním usilovném nahánění uondal Páju k rande.
Bylo svatého Martina, vypili čtyři láhve mladého vína a pak ve Stereu ještě do sebe nalámali několik panáků rumu.
Bylo svatého Martina a Pája se poprvé ocitla v mé posteli.
Ještě v malinkém bytě v kamenném domě.
Dalších vzpomínek je málo.
Ráno se probouzím a vidím vedle sebe ležet nahou holku bez kalhotek. Nechávám ji dospat a chvátám do práce.
To potom už tak zůstalo, Páju jsem budil, když jsem přicházel z práce na obědovou pauzu.
***
Jedna vzpomínka tam je. Měla slanou kůži a lehce byla cítit potem, ale nic hrozného .)
***
Čas jít dál. Když pohlédnu pravdě do očí, tak si uvědomím, že ji nechci zpět. Ztratil jsem po roce a půl lhaní v Páju důvěru.
A důvěra je asi nejzákladnější věc, bez které vztah nemůže existovat.
Nenávidět ji nedokážu, darovala mi syna a této vyčerpávající věci jsem byl od začátku až do konce.
Snad se nezblázní a nezačne mě skrze syna terorizovat.
Třeba se naše cesty ještě někdy zkříží, byť je to hluboce nepravděpodobné, v politickém ptydepe bych mohl napsat, že je to šance limitně se blížící nule.
***
Bolestivý výlev na FB o výročích jsme smazal, ale stačilo si ho přečíst pár žen a stal se zvláštní jev.
Jenda nepříliš blízká kamarádka, spíše známa, mi domluvila rande.
Tmavooká umělkyně. A učitelka :D S malou dcerou.
Jsem zvědavý.

Potkal jsem kamarády z dětství, skoro po třiceti letech.
Taky bych je mohl potkat při jiný příležitosti :(
Vzpomínka na to, že když se mnou Dáša mluvila naposled, tak jsem byl na ni protivný. Chjo.
Už tě nic netrápí.
***
A z listu TO DO můžu odškrtnout jednu položku, sestra mě práskla a mámě už nemusím nic říkat. Done.

Ufff... To byla třeskutá depka.
Odznačen, smazán, skoro by člověk nevěřil, že se to stalo, že jsme někdy měli něco společného, že jsme byli někdy šťastní.
Za chvíli jdu na pohřeb, který mi na náladě nepřidá, uvidím kamarády z dětství. A "strejdy a tety" v různém stádiu stárnutí a rozkladu.
Uvidím kus své nepočetné rodiny.
Asi bych dnes mohl mámě už říci, že její syn je lúzr, co si nikdy neumí správně vybrat. Že už 8 měsíců bydlím sám.
***
Ale my jsme byli občas šťastní.
Pozvednout hlavu a věřit, že zas vyjde slunce. Samota je ubíjející.

Ty debilní ponižující sny mě ubíjejí, zas se vrátily. Zas dva dny po sobě, jen v pondělí jsem byl tak opilý, že Sandman neměl šanci.
Vstávám a cítím se jak kus hadru.
Vždy mě to trvá tak hodinu, než se z toho otřepu a stabilizuji se.
Jděte pryč. Jdi pryč.
To se mi kurva nemůže zdát něco hezkého, do prdele kurva drát?

Včerejší večer stál 1500. Hezky ho odstartovala barmanka Lůca, která mě u prvního panáku řekla, jak Pája (zřejmě je to stále jediný, zatraceně normální chlap) s tím chlapem vypadá spokojeně.
Místo toho, abych byl rád, že Pája nechodí s tou debilní padesátikilovovou smažkou, jak to původně vypadalo, to ve mně vzbudilo záchvat zuřivosti.
Myšlenky, kde se s ním kurvadrát seznámila a jak to že ho neznám.
Odpověď je jednoduchá,asi badoo, nebo jiný instrument instatního seznamování.
Ta zuřivost mě nesla celý večer a dlí ve mně stále.
Pocit deprivace, frustrace, osamělosti a hněvu.
Učiněný emoční molotovův koktejl.
Nejradši bych rozbil svět, ať se rozpadne v střepech.
A stále nechápu, kde se to bere.
K Pavlíně necítím krom záště vlastně nic. Jistě, nějakou sexuální přitažlivost, ale takových je.
Co to je?
Závist? Že se užírám v osamění a ona spokojeně proplouvá životem?
Že žiju v celibátu a ona si užívá?
Je to tak prosté?
Nejsem schopný to uchopit a to mě zneklidňuje.
Možná je to obyčejná krize středního věku.
Planul jsem. A zhasl.

Synchronicita (z řec. synchronos, současný) je pojem, který zavedl švýcarský psycholog C. G. Jung jako označení pro příčinně nevysvětlitelné (akauzální) setkání dvou nebo více událostí v čase, které tím na úrovni prožívání subjektu získávají význam.

***

CDR:
ten týden před Libereckým festivalem poezie byl zvláštní.
Do mého života sáhly lehce mysteriozní záležitosti, které jsou sice jednoduše a racionálně vysvětlitelné. Ale takovýhle souběh synchronicitních událostí mě zarazil. Podivná rezonující vlákna reality.
Nepříjemné, lepivé a tíživé sny.
Jdeme s Pájou a s typem, kterého znám jako zákazníka, chodí jednou měsíčně do bazaru zastavit telefon. Má zvláštní jméno, Adam D., tak si ho pamatuji.
Mimo práci jsme ho nikdy nepotkal.
Jdeme prazvláštní snovou krajinou. Po cestě jsou bazénky, takové zanořené yakuzzi na úroveň terénu.
Pája se svlékne a vleze do vířivky, Adam neváhá a udělá totéž.
Váhám. Je mi to nepříjemné. Hledím na dvě svlečené postavy.
"Vy spolu mrdáte?"
Adam na mě bezelstně pohlédne, má modré oči a takový jednoduchý přituplý pohled.
"Zatím ne" a začne se smát.
Ráno jsem vstal se stísněnou náladou, která mě provázela celý den.
Večer se mi nechtělo domů do prázdného neútulného bytu. Prošel jsem třemi hospodami. V té poslední, v Legendě, je plný stůl, ne vyloženě přátel, ale známých.
Vyzvou mě, abych usedl.
Sednu a pohlédnu na člověka, co sedí vedle mě.
Směju se. Asi trochu psychopaticky.
"Hele, tys byl dnes v mém snu."
Adam D. slaví 30. narozeniny a kupuje mi panáky a nutí mě kouřit nějakou venkovku.
Další den a další sen. Ponižující.
Večer se opiju v Azylu, vycházím ven, sedí tam Pája s divnými typy.
Koukají na ni dost povýšeně, pohrdavě a zároveň majetnicky, jako na kus masa. Kus masa okolo vagíny.
Ihned mi to evokuje divoký sex ve třech.
Pája se tváří jak dylyna, oči ji svítí, žhnou divným žárem.
Očekávání dobrého sexu? Nebo už jen dozvuk.
Pozdravím a prchám.
Hlavou mě blesknou myšlenky na lehkou slovní prudu a agresi, ale chlapy vůbec neznám, nejsou to žádní věchýtci a cítím jistý respekt.
Prchám.
***
Rezonující vlákno reality 2 - na festival poezie chci napsat báseň Black Star, tribute to Dave Bowie.
Začnu si psát a flirtovat s dívkou, která má na ikonce černou díru.
***
Rezonující vlákno 3 - už ho nejsem schopen přesně uchopit, o snychronicitě jsme chtěl psát už před třemi týdny, postřehy se rozměnily.
INK_FLO popisuje narkonautský zážitek velmi blízký mému zážitku, na scénu vstupuje kokršpaněl zdrogovaný konopným jídlem.
Po týdnu podivných soubežností se mi vybavuje Brett, kokřík, je mu 14 let a já, značně neprozřetelně mu dávám zelený bramborák. Vzpomínky vykutané z hloubi 20. století.
***
Rezonující vlákna reality.
Když uhodíte na strunu, zvuk struny rozechvěje ostatní struny, pokud jsou stejně naladěné.
***
Ten víkend, kdy byl festival poezie, byl krásný. Nové přátelství se zajímavou a krásnou ženou. Potlesk.
Zpětná vazba s publikem.
Pochlebování od mladistvých začínajících autorů, vyjádření obdivu od slovenského matadora poezie.
Legrační, všichni se snažili svá slova a myšlenky co nejvíce šmodrchat a motat, přikrývat nánosy metafor, vytvářet mnohovrstevné opisy světa.
A můj primitivní styl, čistý úder na srdce, fungoval.
Už to nejde. Koneckonců jsme 6 let nic nenapsal.
Ten víkend a ten večer.
Cítil jsem se jak král salonů. Cítil jsem pozornost žen. Cítil jsem se živý.
***
Dnes ráno jsem předal Danečka. Byl jsem celý víkend se synem a stydím se.
Byl jsem se synem a přesto se cítil zoufale sám. V sobotu jsem ho hladil po vlasech, když usínal.
Po tváři se mi kutálely velké horké slzy.
***
Ráno jsem předal Danečka Páje. V předsíni jsem tupě čuměl na cizí boty. Na tchýni moc velké.
Takový ten laciný outdoor. Asi i vím, komu patří. Na to jak je vysoký má docela malé nohy.
Pája ho několikrát chtěla, dokonce jsem ho podezříval z otcovství Dana.
Možná se ale mýlím a je to jakýkoliv random guy z hospody.
Ono je to vlastně koneckonců jedno.
***
Cítím samotu a smutek. Obrovský knedlík v krku a na prsou jak by mi ležel kámen.
Ajvaj, dnes se bude pít. A zítra taky.
Mám chuť se utopit v chlastu.
Potřebuji zas nějaké znamení. Ať vysvitne slunce.