Pošmourná sobota. Mám trochu depku a sjíždím Nirvanu a Bowieho.
Tvl, Kurt, vidím to jak dnes, bylo mu 27, tvl, takový mládě.
Večer jsem měl sociální absťák, přemýšlel jsem o ilegal party ve Spotu, nebo návštěvě "uměleckého nezávislého centra Argonaut" (fskutečnosti se tam sedí v obrazy a plastikami vyzdobené místnosti a chlastaj Argusy), ten červíček hlodal. Třeba někoho potkám?
Jenže mi do toho v mysli ležel kámen zodpovědnosti, že pojedu v sobotu na chalupu za mámou a promořovačka se třiceti lidmi den předtím není to pravý ořechový.
Party ve Spotu rozprášila policie ve 21:00.
A do Argonauta jsem nešel.
Seděl jsem u počítače, hrál, po půlnoci se přiopil několika desperady, pak četl o magnetické odchylce mionů, pak se podíval na definici kvarků a pochopil, že na některé věci prostě nemám, přestože jsme dané texty četl několikrát.
Spánek byl neklidný.
Zjevila se Jana, má dětská láska. Chodil jsem s ní do školky, do třídy na ZŠ a aby to nebylo málo, tak i do třídy na gymplu.
A beznadějně ji miloval od druhé třídy do prváku. Neúspěšně.
Útěchou pro můj tehdejší neúspěch bylo, že na základce ji milovala třetina kluků ve třídě a na gymplu se opakovalo totéž.
Pláčící opilý spolužák snažící se marně utopit ve vodách Branžeže za zpěvu písně o Janě, kterou složil, je tomu důkazem.
Zjevila se Jana, kulisy si nepamatuji, nějaké hrady, mělo to rysy hry AOE III, kterou jsem hrál před spaním.
Stvořili jsme pár. Smál jsem se, že jsem čekal tolik let a nakonec se to stalo realitou.
Vstal jsem s bolavou hlavou, ale plný rozněžnělé lásky. Šedý den a výhledem oknem na spalovnu to vše šmahem smazal.
A pocítil jsem ihned prázdnotu.
Tři roky bez lásky.
Na jednu stranu nevídaná psychická stabilita, ale na stranu druhou osamělost a zahořklost. Osamělost, která se snoubí s brutálním lockodownovým seříznutím sociálních kontaktů.
Ah. Tvl, to tíží.
***
Vdaná mamina, co mě tři roky balí, se dočkala.
"Přijedu, ale ve vší počestnosti!"
Jasně. Některý věci jsou strašně průhledný.
Stálo to za hovno, je prostě malá a tlusťoučká.
A strašně mě všude pokousala, ale ne nic laškovnýho, fakt modřiny.
Jdeme dál.
Nic jiného nezbývá.