HARDY: Neprožvýkala jsem se vším, ale ve zkratce lze buď podstoupit specializovanou terapii, nebo si za drobný peníz (pár stoveček) zakoupit domů lahvičku, za pomoci které si člověk z vlastního dechu nebo slin vyrobí léčivý preparát sám.
Ad homeopatie - já stále doufám, že všichni odborníci na homeopatii z řad skutečných lékařů si moc dobře uvědomují, že se jedná o placebo, ale že placebo je tu a tam na místě (každý lékař dá někdy pacientovi placebo, nebo jen podpůrný lék s tím, že VÍ, že nejlépe by se pacient uzdravil, kdyby si odpočinul doma a nechal tělo regenerovat, ale pacient CHCE být uklidněn nasazenou léčbou a bude se s ní uzdravovat líp).
Taky mám svá placeba, která pacientům dávám. U zvířat (nebo třeba dětí) odpovědný zástupce není schopen dost dobře posoudit závažnost stavu a tak radši jde k lékaři i s prkotinou. To je dobře, lepší, než něco zanedbat. Polovina prkotin vypadá dramaticky a polovina vážných stavů vypadá na začátku lehce. Jenže kdybych opravdu nikdy nedávala lék v případě, že není potřeba, tak budu jako ten doktor z Vesničky střediskové ("pane doktore, vy všechno zlehčujete"). I když člověk přijde s věcí, která se do zítra vyřeší sama, je dobré mu něco dát. Posiluje to důvěr v lékaře a zvyšuje pravděpodobnost, že příště, až to třeba bude pro změnu něco vážného, přijde zase včas. Ale furt v těch mých jsou aspoň účinné látky, které něčemu napomůžou. Ale pokud homeopatie tímhle způsobem, tak klidně. Co mě sejří je, že když si jdu do lékárny pro něco na kašel, což už je stav, že se dusím, protože s lehkým pokašláváním si pro léky nelezu, můžu klidně dostat homeopatikum a ani mě snad na to lékárník nemusí upozornit. Zajímalo by mě, jak by se tvářili, kdybych se za chvíli vrátila a chtěla to řešit jako klamání spotřebitele.