JAZZZ: pokud je mi povědomo, tak v běžné řeči se za psychoaktivní látky označují v podstatě věci, kterými je obvyklé se sjíždět. Tedy zhruba to, čím běžný občan rozumí drogy.
gggggggggggggggggggggg¨Dsewž Kocour pozdravuje :)
Takže odhlédnu-li od toho, že spousta regulačních mechanismů je tak složitá, že nějakým způsobem zasahují i do fungování CNS, jakožto letitý psychiatrický pacient bych taky dodala, že v té běžné rovině, kde se nejede na slovníkové definice, drogy užívá feťák nebo teda možná nějaká mánička, co jezdí do džungle olizovat žáby. A ono e stigmatizace beztak dost, takže jak řeči o návykovosti antidepresiv, tak tenhle překryv slovníkové definice s realitou můžou někomu ublížit. Třeba jenom tím, že nepůjde k doktorovi, protože se bojí návykových léků a že z něho bude ten feťák, nebo že ho lidi pomluví.
Což je jeden z mechanismů, jak se lidem nedostane péče, kterou by potřebovali. Další je to, že zrovna deprese v běžném povědomí splývá s nějakou blbou náladou. Takže buďto světabol má občas každý a není potřeba léky - nebo naopak, světabol je depréze, depréze je přece nemoc, potřebuju prášky. Soudím, že zrovna v psychiatrii bude dost těch, co psychoprášky berou zbytečně, ale taky těch, co je zbytečně neberou. A vlastně i u léčby bolesti, protože ta je do nějaké míry taky subjektivně prožívaná, vjemy se hodně liší kus od kusu, verifikovat se to nedá... kdežto u léků na vysoký tlak lze snadno zjistit, jestli zabírají a jestli nezabírají moc.