KAKAO23: hm a já si myslela, že Roger Penrose je britský vědec:))
že v sobě něco nese informaci neznamená, že je to duše....v tom se vraťme ke Kochovi, který předpokládá určitou (možná značnou) integraci informací do určitého systému.
Že ovšem během života nějaké entity informace v jejím mozku dostatečnou integraci vykazují, o tom se asi hádat nemusíme, ne?
Vzpomněla jsem si, jak někdo vysvětloval - upřesňoval- tu zprimitizovanou buddhistickou ideu o stěhování duší. Říkal, že buddhismus neučí, že by všechno z člověka jak leží a běží se automaticky přelilo do jinýho těla, ale mluví o zlomku - o jakémsi nejvnitřenjěším nejkompaktnějším jádru dotyčné mentální entity. Všechno to, co je neintegrované jenom vágně, co není do systému zapracováno tak, aby to ustálo emanaci z hmotného mozku vcelku, se podle buddhismu rozptýlí a může se to stát napříště součástí jiného shluku v jiné entitě.
Čili že smrt přežije jenom jakýsi pevný, propracovaný a dobře provázaný systém, abych tak řekla. A ten máme podle mě různě velký. Někdo je tak kompaktní bytost, že zpracuje a přidá v jedný existenci další řetězce informací a zapracuje je tak, aby se napříště staly jeho pevnou součástí, která se udrží vcelku i bez těla, jiný člověk (jeho mozek a mentálno) je méně stabilní, méně kompaktní a jeho struktury jsou navázány slaběji, takže opravdu po smrti o většinu toho, co nabalil, zase přijde. To záleží na tom, jakým způsobem s tím pracoval za života.
Tak se mi to osobně jeví jako celkem hodně možné nebo pravděpodobné, ale samozřejmě názory na to můžou bejt i jiný.
Ale ne, já bych rozhodně nepodnimovala existenci vědomí tím, že musí být navázáno na biomateriál. Jistě, jeví se jako nejdokonalejší, nejkapacitnější a nejpoužitelnější, ale podle mě určitě není podmínkou vědomí.