z Machalovy seminárky:
V době vydání Penroseovy knihy byly poznatky o kvantové dimenzi vědomí velmi
mlhavé, ale pozdější výzkumy tohoto oxfordského matematika a dalších vědců tuto dimenzi
stále více a více podporují. I kritici Penroseova přístupu shledávají "podpěry kvantové
mechaniky jako kruciální pro hluboké pochopení vědomí a vztahu mezi mozkem a myslí"
(Klein, 1995:5), ale odkazují je do metafyzických výšin netestovatelných hypotéz.
Že toto odkázání mimo rámec aplikované vědy je unáhlené, zkusím přehledově ukázat.
V roce 1994 vyšel velmi pěkný článek Rogera Penrose a Stuarta Hameroffa, texaského
anesteziologa, který nabízí zajímavý model vědomí. Částečně vychází z Kleinem kritizované
knihy Shadows of the Mind, která je volným pokračováním Penroseovy první knihy a jejíž
kritiku jsem v předchozím odstavci telegraficky zmínil. Hameroff s Penrosem tvrdí, že
nejslibnějším vysvětlením kvantového rozměru vědomí je takzvaná ,,orchestrovaná objektivní
redukce (Orch OR)", což je děj probíhající na výběžcích cytoskeletálních mikrotubulů
neuronových buněk.
Tyto mikrotubuly fungují jako miniaturní počítače, neboť jsou schopné binárního přepínáním mezi polohami 0/1 a společně mohou fungovat jako jednoduché ,,automatony" (Penrose, Hameroff, 1994:20): provádět výpočty a ukládat data. Tato aktivita je dle dvojice autorů spojená s nevědomou a podvědomou aktivitou mozku. Určité množství mikrotubulů, které dosáhnou určité koherence ,,koliduje vlastní vlnovou funkci7
(objektivní redukce)", dosahuje kvantové úrovně a vytváří prostor a energetický potenciál pro ,,vědomé
události" (Penrose, Hameroff, 1994:20).
Zajímavé je, že vzájemná frekvenční koherence mezi
mikrotubuly není založená na prostorové, proximální výměně informace, ale jiném druhu
komunikace.
Hameroff ve své pozdější práci (2002) postuluje, že na neuronech probíhají dvě
paralelní zpracování informace. Prvním jsou klasické lineární algoritmizace, limitovány právě
funkcí mikrotobulů. Druhým způsobem, který probíhá na výběžcích těchto tubulinů, jsou
kvantové informační procesy. Tento paralelní způsob zpracování předesílá potencionální
explanační funkci mechanismu entanglingu, který zmíním v následujícím odstavci.