JVMLOK:
Fenomenologie je filosofický směr, založený Edmundem Husserlem ve snaze o
pevnější a určitější založení filosofie, aby se tak mohla stát také
pevným základem pro vědecké zkoumání skutečnosti vůbec. Husserl sám ji charakterizoval jako „novou popisnou metodu a z ní vzešlou
apriorní vědu, jež se má stát hlavním nástrojem pro
přísně vědeckou filosofii. Její důsledné uplatnění by mělo umožnit metodickou reformu všech věd.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
s největší pravděpodobností budu vypadat jako ignorant a pitomec - neboť nemám žádného titulu, který by mi mohl zajistit vážnost u přísných vědců, ale tahle definice by se mohla také popsat slovy: zoufalá a marná snaha o nalezení a zabezpečení jistot, bez nichž pánové s aktivní levou mozkovou hemisférou nedokážou bezpečně vědecky bádat v rámci dobře ohraničených jistot ve světě, kde neexistuje absolutně nic stálého a jistého.
Je to prudce úsměvné, ale jak říkám, mnoho pánů, kteří už nemusí zabezpečovat svoji rodinu tvrdou manuální prací a monou se věnovat blbost...pardon - kvadratuře kruhu, perpetuu mobile nebo existenci yetiho.
Je to úsměvné jenom potud, pokud se fenomenologie opravdu nedostane ke slovu a nevyrobí nějakou axiomatickou vědu, podle které omezí veškeré další hledání a bádání, to by byl asi (dočasný) konec skutečné vědy:)
ještě k té definici fenomenologie: bádání a vytváření v tomto rámci jistě zabere mnoho životů různých lidí, hodně času a peněz a jistě se nad tím dá bádat donekonečna, ale já jsem spíše praktik, a tak když to jde, jdu raději rovnou, než bambilionem oklik.
Dokonce se dokážu i vzdělávat :) a poznatky konzultovat s tím, co je ve mě jako poznání (fuk, kde s jak se to tam vzalo). A když slyším takovouto dfinici, vidím úplně jasně, že taková práce je zbytečná a marná, zcestná, protože je tu poznání několik tisíc let staré a já nepotřebuju na každou blbůstku přijít sama za cenu dlouhých oklik.
Lao´ c říká
"TO nejměkčí pod nebem
překonává to, co je pod nebem nejtvrdší."
jsou různé překlady, ale všechny mluví o tom, že co je měkké, měnivé a tvárné, je silnější a životaschopnější, než to, co je pevné a tvrdé. Na jiném místě Tao te ting říká: co je pevné a tvrdé, to patří smrti, co je jemné a chvějivé, patří životu.
A taková je i moje bezprostřední bytostná zkušenost.
na co se teda snažit vyrábět další rigidní a zcela pofidérní jistoty , dokonce axiomatické? Po této cestě se dá jít dlouho, ale je to cesta smrti (a falše) a k životu (pradvě) tě nikdy nepřivede.
anebo byl podle tebe Lao´C jenom nějaký pseudospirituální pomatenec?;)