YMLADRIS: Když to jinak nejde, nemám svobodu výběru, musím vzít dítě sebou, on je tam skoronikdo dobrovolně nebere. Ad plíny - s plenami ti čtyřleté dítě nevezmou ani do soukromé školky.
YMLADRIS: Utlačovaná nebylo ve smyslu nakupování, ale třeba má matka dvakrát týdně koníčky a dítě to nedává, pochybuju že by Aldort odešla přes jeho odpor nebo je krásně, ale dítě se prostě rozhodne dřepět doma, ačkoliv předtím 14 dní pršelo, matka ví, že dítě bude chvíli prudit, ale pak si bude taky rádo hrát venku.
ORIKA: Já třeba spoustu věcí aplikovatelných na průměrné české podmínky nenašla.

YMLADRIS: jo, to zni logicky:-) me jen zajimalo, jestli v tech svych teoriich bere v potaz i mene obvykle modely rodin, kde proste neni vse jen cerne nebo bile :-)

A jinak teda za me u nas na mladsiho v okamziku vzteku/frustrace zatim opravdu funguje to ujisteni, ze ho chapu, pojmenovani problemu a z nej plynoucich pocitu a nabidnuti naruce..nekdy to zabere skoro hned, nekdy "zuri" i pul hodiny..je to par dni co po me ve vzteku hodil nejdriv dudlik a nasledne i plastovou detskou zidlicku, do naruce nechtel, chodil kolem me, obcas do me bouchl, jecel..a nakonec se prisel pritulit..

ORIKA: rozumim tomu tak, ze uplne stejne jako kdyz musis 'znasilnit' decko v jinych pripadech - napada mne treba pobyt v autsedacce kdyz je to fakt nutne atd. Mluvit s nim ze mu rozumis, snazit se mu to nejak usnadnit, potvrdit jeho pocity a pred nakupem a po nakupu ho nechat vylitat nekde ve svobode.

Nemuzes decko uchranit veskere frustrace. Podstata je, byt 'na jeho strane'. Kdyz ma neco vydrzet, tak ho podporit a byt v tom s nim. Nenakladat na nej zbytecne a nestresovat ho kvuli tomu, kdyz ono to nezvlada (nakup by sel vyresit jinak, ale pro tebe je pohodlnejsi to neresit)

YMLADRIS: a jaky reseni radi v pripade, kdy je zencka s ditetem sama, hlidaci prarodice nema, na chuvu nema finance..nakoupit musi, prinejmensim pro to dite..jak to ma podle aldort resit?

MARKYSHA: aha tak obe veci mi prijdou logicke a bezproblemove. nakupovani - strasne moc vjemu a zaroven i lakadel a zaroven decko nesmi nic delat, jen sedet ve voziku nebo se drzet matky = strasne narocna dlouha situace, neco jako kdyz bych ja dospela mela stat jako Hradni straz nekde a nesmet se ani pohnout. Pokud to decko nedava, je kontraproduktivni ho tim stresovat, radsi to proste zaridit nejak jinak.
(Tj k cemu je mi svoboda zatahnout decko do nakupaku, kdyz z toho jsou dva hysteraky a zkazeny den.
Do filharmonie ho taky neberu.)
Pliny ve ctyrech letech - kdyz nesundal pliny "normalne", asi ma holt nejaky zasek na tom, a pokud ho budu stresovat, akorat mu zadelam na nejaky problem (neduvera k vlastnimu telu, psycho z toho ze se procura a ztrapni, nebo tak neco). Nutit decko sundat pliny nejak nasilim = nutit koktajici decko nejak nasilim mluvit, nebo tak neco...

YMLADRIS: mně u Aldortový vadí, že vůbec nebere v potaz, že i matky mají právo na svobodu, že kdyby člověk jel jen podle ní, tak je utlačovaný. Problematický pro mě byla ta pasáž, že když dítě nechce jet nakupovat, tak se mu máme přizpůsobit a jet nakupovat bez něj ve volném čase (jakém volném čase?) a druhá pasáž o tom čtyřletým, co má plínky, protože je chce.
ONA_MAKARONA: tak já hodně nosila a těšila zhruba do devíti měsíců, ale na to uspávání jsem naopak zvolila spíš Herodeskýho Estevila, který se mi osvědčuje. Moje děti mají velkou volnost, ale v zásadních věcech naopak pevné hranice, ze kterých neustupuju. Tělesný tresty spíše nepoužívám, ale u Tondy bylo období, kdy to s ním jinak nešlo, ale jestli to bylo pár na zadek jednou za týden. Na blbý řeči a (že jsem si jich vyslechla - ohledně toho, proč Tondu nevodím, když do 17 měsíců nechodil, proč mu pořádně nenařežu, že má ještě plíny apod.) odpovídám, že na to mám svůj názor a dělám si to po svým. Tečka. Nevysvětluju, neobhajuju se.

Ad terapie pevným obětím - fungovalo to v období záchvatů vzteku kolem roku - on se třeba i v noci budil a měl vztek a to pořádný, na který nic nefungovalo, ale když se nic neudělalo, trval i hodinu, tehdy jsem ho objala, pevně držela, i když se vzpouzel a jemně se kolíbala a on se buď uklidnil nebo rovnou usnul.

Já vím, že se nemusím nikomu ospravedlňovat, ale když v tom žijete a takovéto lidi jsou součástí vaší rodiny, tak ať chceš nebo ne, prostě se tě to nějakým způsobem dotýká. Ono říct co je ostatním do toho je hrozně jednoduchý, ale ve finále je to celkem těžký úplně se distancovat od těch řečí a myslet si o nich svoje. Nebo aspoň u mě to tak je. Ale zase nechci, aby to vyznělo, že nějak bojuji s tím, jestli ji mám často chovat nebo ne, to vůbec, dělám si to podle svého, jak já to cítím a žádný hádky tím nevyvolávám:-) Je to jen takový další postřeh, který jsem měla potřebu sem napsat.

Proc se vubec nekomu ospravedlnovat? Oni si vychovavali / budou vychovavat svoje deti dle svych predstav, necht ostatnim nechaji ty jejich. Neslusne receno, co je komu do toho; slusne se to da taky nejak formulovat, aby druha strana pochopila, ze to neni tema k diskuzi (treba "ano, to je tvuj nazor, ja mam jiny" - a tecka, dal nediskutovat, odvest rec jinak, vzdy znova totez, az to vzdaji).

ONA_MAKARONA: ne, ma 18 mesicu, takze ani nemuzu jeste zodpovedne reportovat jak dopadlo obdobi vzdoru atd

ONA_MAKARONA: na FB je plno skupin kontaktniho rodicovstvi, kde je tuna matek v podobne situaci jako ty: veri, ze neomezeny fyzicky kontakt deti posiluje a buduje jim duveru v svet, a starsi generace si klepe na celo. Tak se tam kdyztak spolcuj pokud ti to pomuze...
Jinak ty to nemusis nikomu vysvetlovat, muzes se proste usmat a rict neco jako jak je ted supr doba ze si kazdej dite vychovava jak chce a ze ty to proste delas takhle. nemusis nic zduvodnovat kdyz nechces.

YMLADRIS: A tvé dítě chodí už do školky?

YMLADRIS: Naše Lada s náma například spí v posteli (ne vždy, ale někdy ano), stále jí chovám, mazlím se s ní, nosím ji na sobě atd. Je moc spokojená a šťastná - a já od každého jen slyším, jak si na sebe pletu bič, jak bude pak rozmazlená a že k ní nemám chodit hned když brečí, atd. No prostě někdy je to fakt na ránu, jako já si z toho nic nedělám, jen jsem už lehce unavená, každému vysvětlovat svůj postoj a proč to tak dělám. Mrzí mě, že jsou v tomhle lidi tak nepokrokový. Tu volnost bych ji taky ráda poskytovala co největší, ale samozřejmě nějaké meze tam být musí. Náš známý psycholog tvrdí, že jakmile dítě ztrácí hranice, co může a co ne, je pak značně zmatené a vůbec mu to neprospívá. Musí vědět, že rodiče ho ochrání, že se na ně může spolehnout, takže musí pociťovat, že je jakoby někdo "nad ním". Tak nějak to vysvětloval. Ale nevím no. Je jasný, že každé dítě je jiné a tudíž každá ta výchova je jiná... Partner měl hodně volnou výchovu, ale zase šíleně málo emocionálních projevů, vůbec se jako malej s rodiči neobjímali, nedávali si pusu na dobrou noc atd... a je to strašně na něm poznat, jaký teď má k mámě chladnější vztah a on sám má problém dávat své city najevo.

YMLADRIS: Neupřesním, jsou to jenom nějaké dojmy z médií. Na wiki je zmíněna nějaká kauza z roku 2010 a v souvislostí s ní proběhl nějaký rozhovor s JP, kde se tak dlouho upřesnovalo, pro koho a jak je to vzhodné, až nezbyl nikdo. Ale uložené to fakt nemám.
Terapie pevným objetím – Wikipedie
http://cs.wikipedia.org/wiki/Terapie_pevn%C3%BDm_objet%C3%ADm

http://www.ceskatelevize.cz/...porteri-ct/211452801240040/obsah/173703-sporna-metoda-pevneho-objeti/ - tady je jedno video právě o terapii pevného objetí, ale je to z roku 2011.

DA_NIELA: upresnis, to mne zajima? (jak to zpochybnuje pripadne cim nahradila)

YMLADRIS: Knížka Malý tyran je mimo. Vynáší do nebes terapii pevným objetím, kterou i sama Prekopová (alespoň pokud mám správné infromace) dnes už zpochybňuje.
(A na moje děti rozhodně nefungovala.)