Nám se nechválení celkem daří a děláme to tak nějak sami od sebe (teda já, žena se do toho trošku nutí). Spíš si naopak uvědomuju, že kdybych se o tom nedozvěděl, tak bych to dělal z pocitu, že "je to tak správně". Jak píše TORUVIEL, chvála za každý prd je fakt nesmysl a určitě devalvuje celou hodnotu pochvaly.

Šel bych tedy cestou takovou, že ať se každý rodič seznámí s konceptem nechválení a pak jedná podle svědomí.

Naopak se mi líbí koncept "chválení přes své pocity", tedy že řeknu "to jsem rád, že se ti to povedlo". Je to takové nepřímé a snad i tedy méně radikální/závazující. Otázkou ale zůstává, jestli nevyměňuju závislost na pochvale za závislost na dělání radosti rodičům.

ONA_MAKARONA: Já teda moc nechválim tak nějak obecně, u nás se to v rodině moc nedělalo,...Třeba dost nemusim takový to chválení za každý uprdnutí (přijde mi to přehnaný, neupřímný), to dělá tchýně (chudák, zas ji zmiňuju), ale ona to má asi jako takovou svoji specifickou profesionální deformaci, učitelka. Zas mi třeba řikala, že to dělá proto, že jí děti ve škole přišly málo chválený...
Jinak se mi líbí princip motivovat chválením procesu, asi jak píše LYDI, nebo jak popisuje tohle video www.ted.com/talks/carol_dweck_the_power_of_believing_that_you_can_improve
Přijde mi to poslední dobou realističtější, jelikož si nejsem jista, zda klasická škola tak jako tak nezabije v děcku takovou tu vnitřní motivaci k učení a činnostem (dle toho, co jsem poslední dobou četla v nějakejch odbornejch psychopublikacích), tak tohle motivování aspoň povzbudí dítě k aktivitě, narozdíl od toho nálepkování "seš šikulka" nebo "seš nemehlo", s čímž se dítě ztotožní a může z toho mít pocit, že je holt takovej a nic s tím nenadělá.

Já chválená nebyla a nevěřím si, v dospělosti jsem byla překvapená, že mi máma na mě vždycky byla hrdá a že snad jsem musela vidět, že jsem chytrá apod. Neviděla. Dodnes jsem na sebe přísná a neumím se pochválit. Za mě chválit a před dětmi oceňovat sami sebe.

ja je rad pochválim, když něco hezkého dovedou. přijde mi, že např. když bych jim na každý z prvních namalovaných obrázků odseknul že to je "špatné" tak to v nich moc sebevědomí v dané aktivitě nevyvolá. na druhou stranu pochvalu typu "ty seš nejlepší!", "ty to dokážeš!", "ty na to máš!" atd. neaplikujeme

Praktikujete někdo "nechválit", jak tvrdí Aldort? Uplně si nejsem jistá, jestli se mi to líbí nebo ne, nebo spíš nemám úplně jasno v tom, proč na to dává takový důraz.

KEIKIN: To je fakt, deti na to stejne prijdou. Ale proc tomu chodit naproti? Stejne je to s cokoladou, macdonaldem, adrenalinovymi sporty... Cim dele vydrzi bez toho, tim lip.

Posadit pulrocni dite k telce/compu mi pripada jako absolutni ufo. Na druhou stranu, nase druhorozena tomu taky neunikla, jelikoz starsi na pohadky samozrejme vejra a ja je kvuli tomu nebudu dezet v separaci.

STAROJDA: Nemam potřebu před někým obhajovat užívání psychoaktivních látek, ale to porušování zákona. Jako "zákony se musí dodržovat" vs "rodiče na zákony kašlou". Osobně nedodržuju zákony, protože jsou to zákony (a hrozí trest za porušení), ale protože mi některý pravidla přijdou praktický a smysluplný. Přesto mám v sobě nějaký pnutí ve smysmlu "vychovat spořádanýho občana" a moc si s tímhle nevím rady. Myslím, že smysl pro morálku se vyvíjí postupně a malý dítě ještě nemá vnitřní hodnoty, který by mu pomáhaly rozeznat dobrý a špatný a rozdíly proč tenhle zákon jo a tenhle ne..
TIMA: A to je další věc. Nálepka chudáčka od feťáků je přehnaná, ale patrně to tak ještě velká část společnosti vnímá.

S travou to vidim slozitejsi. My to nastesti nepesrtujem, ale tady bych videla riziko konfrontace s okolnim svetem. Diteti bych asi dokazala vysvetlit, proc to nepovazuju za nic spatneho, ale venku by melo hned nalepku chudacka z fetacke rodiny. Cimzto padem bych mu spis nic nevysvetlovala a nechala ho v nevedomosti.

Uprimne receno nechapu, proc dite "chranit" pred tim, ze my dospeli pijeme alkohol (a nemyslim tim samo, ze bychom se ozirali jako prasata). Proste jsou veci vyhrazene pouze dospelym - pivo, jalapenos, pouzivani mitorove pily, rizeni auta. Nevidim na tom nic divneho. Uplne malemu decku je to fuk, o neco vetsimu staci lapidarni vysvetleni "to neni pro deti", starsimu pak zacnu vysvetlovat proc. Ale ze bych se pred nim schovavala se sklenkou nebo cekala, az usne? To jako fakt?

Ad hulení bych měla strach, že to zamění s cigaretama, který já osobně nesnáším.

Ad alkohol my doma přes den nepijeme, maximálně si otevřeme láhev vína, když děti spí. Na dovolený si na penzionu to pivo dáme, ale zase na svlažení jedno, dvě. A pak sedím s Tondou na logopedii a Tonda ukáže neomylně na obrázek:"To je pivo, to má rád táta. Až budu velký, budu ho mít taky rád". Chudák muž vypadá jak alkoholik, když on pije ještě míň než já, protože často řídí.

KOTENCE: no řešit budu asi v daleké budoucnosti - hlavně z důvodu, že mám nějakou tu zkušenost a taky proto, že je to zatím pořád docela tabu a je potřeba to s dítětem otevřeně řešit. My měli to štěstí (jako děti), že nás tahali na besedy kde byly fotky feťáků na heráku a tak člověk měl alespoň trochu mantinely.

Čili bych počítál s tím, že co dítě uvidí, to bude samo dělat. Pokud máš potřebu se před dítětem obhajovat, tak asi nejsi se svým životním stylem spokojen, tj stydíš se za to? Pokud jde jen o otázku legálnosti, tak ta je fakt podružná, to jistě lze spláchnout jednou promluvou, ne (= dej si bacha, kde to hulíš)?

KOTENCE: ciste technicky - huleni bez dalsiho trestne neni. Takze problematikou porusovani zakona neni treba diteti motat hlavu. Ve vyssim veku uz by bylo dobre resit nuance mezi "uzivanim" a "drzenim", at vi, jak jsou pravidla nastavena.