ONA_MAKARONA: Já jsem Aldort stále nečetla, takže nevím, co přesně ona o tom píše (OK, dávám si novoroční předsevzetí se k tomu letos konečně dokopat). Nicméně "nechválit" nebo aspoň "chválit správně" říkají i jiní autoři a já s tím celkem souhlasím. Častá chvála totiž jednak bere vnitřní motivaci (dítě pak dělá věci, aby bylo pochváleno, ne proto, že ho těší nebo baví) a tím vytváří perfekcionismus typu "když něco neumím dokonale, nedělám to radši vůbec", protože když za to nebudu pochválen, nemá to smysl. A jednak, když se chválí takovým tím nálepkovacím způsobem ("ty jsi šikovná/hodná"), buduje se tím v dítěti taková identita. Když pak něco udělá špatně a pochváleno není nebo je mu dokonce něco vytknuto, najednou tu identitu ztrácí - už nejsem šikovná/hodná holka, tak co teda jsem?
Snažím se místo pochval hodně děkovat (když dítě udělá něco, co jsem po něm chtěla nebo co mě potěší či pomůže), vyjadřovat svoje pozitivní pocity ze situace nebo zrcadlit pocity dítěte. Přijde mi to tak i přirozené, když mi dvouletá dcera přinese "obrázek", který nakreslila, a ukazuje mi ho se slovy "tam máma" (čili nakreslila jsem mámu) a skoro u toho skáče nadšením, nedává mi smysl jí na to říct, že je šikovná. Sdílet její radost a říct něco jako "Jé, tys nakreslila mámu? No jo, poznávám se, tady mám vlasy, že jo?" mi přijde mnohem smysluplnější a nemusím nad tím nijak moc přemýšlet. Výjimečně použiju něco jako "to je fajn/super/dobře" případně "to je od tebe hezké/milé/povedlo se ti to", klasické "jsi šikovná" nepoužívám prakticky nikdy.

NYCKER: Prosila bych nezaměňovat "nechválení" s negativní kritikou. Nechválit neznamená říkat "je to špatně". Tohle spojení právě naopak často vzniká u dětí, které už si na pochvaly navykly a nepřítomnost pochvaly automaticky jako kritiku berou.

ONA_MAKARONA: a co tobe osobne dela, kdyz te nekdo chvali?
motivuje te to? demotivuje te to? sla bys pro pochvalu sveta kraj? pristihujes se ze se vyhybas konani ve kterem asi nevyhrajes/nebudes nejlepsi/nebude pochvala? nebo jak to mas

Tak, tohle je myslím přínosné i pro rodiče, často tak reagujeme na děti (je to to Naomino potvrzení emocí, opět)
RSA Shorts - The Power of Empathy
https://www.youtube.com/watch?v=1Evwgu369Jw#t=159

KEIKIN: mluvim v kontextu batolete, ktere "nema pojem" a kteremu se do tri let zapoji 50 % jeho neuralni site na celej zivot a ktery telku fakt k nicemu nepotrebuje nejspis.
Predskolak, tj dite ve veku kdy totalne resi pribehy fantazii krasno, tam je to jina vec, pohadky (dobre pohadky) jsou super a urcite nebudou "doma zakazane", akorat budou doma prebrane a nemodelujici nefunkcni predstavy

ale jak pisu, toto je tak cerstva otazxka, ze poradne vyzkumy nejsou a kazdej si to resi dle sve uvahy

YMLADRIS: Každá strana má dvě mince. Není to třeba tak, že těm dětem takhle můžeme oddalovat přijetí těch slastí ? Měl bych obavu, aby dítě později pak u babiček, kamarádek nevyhledávalo tenhle druh zábavy jen proto, že doma je to zakázané. Tím chci říct, že dřív nebo později na to děti stejně přijdou a těch slastí si užijou. My sme se s našima dívali na pohádky normálně, až tak bych to nedémonizoval.
KOTENCE: a tady jsme opět u těch (zákonných) omezení naší společnosti o kterých jsem psal. Děti to ale nepoznají tak do 5-6 let si myslím. Teda pokud nehulíš přímo s nima, hehe.

YMLADRIS: Jak kdy viď. Ale obecně mám tu snahu, přes den jsme dost aktivní na to, aby to Bára nevyžadovala. Má akorát jednou denně "večerníček" (tv nemáme, tak pohádka dle našeho či Báry výběru), za normálního režimu (tedy když jsme u nás doma, ne někde na návštěvě). Ale třeba tady u rodičů na návštěvě co jsme teď, no, darmo mluvit, tady fičí telka 24/7.

Inspiruju se zejména tady:

http://becomingpeculiar.com/raising-a-low-media-toddler-why-bother-an-introduction/

http://becomingpeculiar.com/raising-a-low-media-toddler-participating-in-everday-life-and-work/

http://becomingpeculiar.com/raising-a-low-media-toddler-ideas-for-toddler-montessori-activities/

http://becomingpeculiar.com/raising-a-low-media-toddler-preparing-the-environment/

STAROJDA: My teda alkohol občas pijeme i v přítomnosti dcery, třeba když máme návštěvu nebo něco slavíme, případně muž si po obědě dá jedno pivo na lepší trávení. Ani jeden z nás alkoholu neholduje nijak zvlášť moc, neopíjíme se, nepotřebujeme alkohol, abychom se uměli bavit, dáme si třeba dvojku vína nebo jednoho panáka medoviny na chuť. Osobně mi na tom nepřijde nic špatného, dvouletá dcera nemá problém akceptovat, že "tohle není pro batolátka", stejně jako u nevhodného jídla. Přijde mi to stejné jako s tím tabletem, prostě to je součástí našeho světa a přece to před dítětem nebudu tajit. Naopak se budu snažit naučit ho, jak s tím zacházet.

Resite nekdo u deti problematiku huleni? Jak detem podat skutecnost, ze rodice kourej travu? Porusujou zakon, protoze si mysli, ze je blbej a chtej si to delat po svym... (bez lhani).

Díky za názory a "varování". Samozřejmě že praxe umísťovat děti před pasivní zábavu je dnešní neřestí a já chci na nás jako rodiče klást vyšší nároky než je "normální". Takže to zkusíme víc omezovat. Hodinu denně a každý den jsem nejspíš přehnal, nemám nasledováno. Je taky pravdou, že se ustálilo spaní a i žena se naučila více hospodařit s časem.

YMLADRIS: Velmi dobré vysvětlení, k tomu nelze nic namítat.

YMLADRIS: Tím myslím to, že to není prostě TV Nova, kde běží reklamy a další shit. Tedy že my jsme editorem, který předkládá co se sleduje. Asi jako popisuješ ty v mnohem lepší podobě (černoši a houby).

Ad pokrytectví - alkohol je dobrý příklad a to naštěstí řešit nemusím, sic ho prakticky nepijem (a leda jen když u toho není, tj večer). Zato piju nealko pivo a to mu klidně dám ochutnat, až bude vhodná doba, co se týče stravování :). Jinak ale v tomle osobně nemám jasně rozhodnuto - dítě by se mělo účastnit života dospělých, sledovat jejich aktivity a práci, ale z toho selektivně bych měl vyjímat věci, co jsou "škodlivé"? Zřejmě ano, jak je poznat u jídla (taky nejí to, co my) nebo toho alkoholu. Čili pozorně sledovat, co dítě může sdílet a od kdy.

ja jenom zas nahodim aldort, ktera to komentuje tak, ze decko je v zasade schopne regulovat samo svoje potreby (jidlo, spani, hry, ... co ja vim) krome dvou veci: junk food (kokina, ...) a junk media (videohry...). Ze se opakovane setkava s tim, ze decka upadaji do zavislosti, protoze na takovy prival odmen proste nejsme evolucne pripraveni (shanet cukr a shanet pribehove/vizualni zabavnost (ci jak to rict) bylo dlouhou dobu ohromne tezky a jsme vybaveni po tom skakat jak muchy na lep)

Já jsem v tomhle trochu radikální a asi konzervativní, takže Ladě zatím nepouštím vůbec nic a ani obrázky na mobilu nebo tak, ji nedávám. I když vím, že by se jí to asi líbilo, protože kdykoliv je zapnutá televize, tak hned zbystří a kouká na to zaujatě, ale já ji s tímto nechci konfrontovat tak brzo a jelikož jsem s ní celý den doma na mateřské, tak se jí snažím věnovat co nejvíce a domácí práce,vaření atd. krásně stihnu během jejího spánku (musím ale podotknout, že spí celkem dost a pravidelně). Samozřejmě až bude větší, tak jí pohádky v telce budu pouštět, ale vždy se na to budu snažit koukat s ní a budeme to brát jako rodinnou záležitost - večer je pohádka, budeme se na to všichni společně koukat, popovídáme si o tom, probereme to atd., prostě společná chvilka... (možná si to maluju moc idylicky a ve finále to bude uplně jinak, ale zatím to takhle prostě cítím a ráda bych to tak praktikovala) ale dětské tablety a podobně, to se mi teda moc nelíbí, nejvíc nebezpečné mi na tom přijde ta závislost,kterou si na tom dítě tvoří (a nejen dítě, to víme asi všichni...:-)