• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    ONA_MAKARONAŠťastný rodič, šťastné dítě.
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    MARKYSHA: S tím pudem sebezáchovy je to fakt. Všímám si, že starší děti mají často problém udělat to, co batole provede bez problému. I proto je dobrý rozvíjet co nejvíc ty dovednosti, než nastane to období, kdy se bojí...bude mít pak aspoň solidní základnu nějakých pohybových dovedností (bude prostě vědět, že už to umí) a třeba to zmírní následný strach.
    ONA_MAKARONA: Gratuluju a přeju pohodové těhotenství. A věř, že na druhé koleji nebude, naopak, naučí se být více tolerantní, pomáhající a tak :-) Ale chápu ten šok, taky jsem si zažila svůj malý šok, jsem ráda, že nepřišel zatím další šok, musím nejdřív dokončit školu :-D
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    SEBIEN: No schody sjela po břiše, přišel muž a než zavřel dveře, tak mu prošla za zády a než si toho všimnul, tak řev. Zase do toho šla po hlavě.
    SEBIEN
    SEBIEN --- ---
    ONA_MAKARONA: taky gratuluju, souhlasím s LAURA, i když je to šok, snad si to nakonec užijete!
    Já mám teorii, že na druhý koleji se spíš může cítit dítě, který je starší o dva tři čtyři roky a už je na nějakej standard zvyklý a najednou se musí dělit. Je to moje racionalizace, kterou jsem teda prohlašovala ještě než jsem taky otěhotněla a zatím se toho držím, zeptejte se mě za půl roku nebo za rok :)
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    ONA_MAKARONA: Gratuluju, zase budou skoro jako dvojčata.
    SEBIEN
    SEBIEN --- ---
    MARKYSHA: taky jsme jí to ukazovali a otáčeli ji, ale trvalo docela dlouho, než to pobrala, a musela si k tomu dojít hodně sama. Ona je právě někdy opatrná a jindy moc hrr - tu si nahoře na schodech počká, dívá se na ně z dálky a když dojdu, tak se mi hrne do náruče a podruhý ji chytám na poslední chvíli, protože má dojem, že může ze schodů sama a bez držení - obojí v době, kdy umí s držením se zábradlí jít dolů i sama. Takže balancuju mezi ostražitostí a volností. Ale soudě reakcí ostatních mám blíž asi k tý volnosti (kolikrát mám chuť jít po návratu z venku rovnou na záchod a ji schválně nechat na chodbě u schodů, když nechce ještě do bytu, a zastaví mě spíš to, že by mohl jít někdo ze sousedů a vidět mě :-))
    LAURA
    LAURA --- ---
    ONA_MAKARONA: gratuluju :) mám kamarádku, co má děti 11 měsíců od sebe a taky to zvládla ,) tak či tak je to rozhodně lepší, než když se člověk snaží o dítě a nejde to.. určitě bych dala přednost takovýmuhle překvápku. Hodně štěstí!
    KOTENCE
    KOTENCE --- ---
    ONA_MAKARONA: ty jo, gratuluju!
    Asi to bude trochu zahul, ale zase pro ne bude super bejt takhle blizko a ty si zase brzy odbudes tu otravu s tehotenstvim. Ja bych se radovala :-)

    A jinak nase dite si zrovna vceta urazilo kus zubu pri padu pres operadlo pohovky. Pritom pozadu slejza uz aspon dva mesice. Tohle proste za kazdou cenu chtela zkusit po hlave. A ani se nepoucila a skocila by znova...
    ONA_MAKARONA
    ONA_MAKARONA --- ---
    OT: Zrovna jsem zjistila, že jsem 6 týdnů těhotná - jsem z toho dost mimo popravdě a zatím jsem ve fázi šoku. Ladě je 7 měsíců, takže se bojím, jak to všechno budu zvládat a aby jedno dítě nebylo na druhé koleji.. No bude to sranda. Máte někdo děti takhle blízko od sebe?
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    SEBIEN: Já ji začala otáčet, protože Ája v tomhle ohledu nepřemýšlí, Ája skáče šipku. Teď už jí jenom řeknu "po nožičkách a ona to udělá. Ona je totiž hrozně odvážná, postavíš ji na zem v cizím prostředí, kde je plno lidí a ona nabere dráhu. Úplně jiná než Tonda, ten byl vždy opatrný a u všeho musím být.
    SEBIEN
    SEBIEN --- ---
    MARKYSHA: to někdy řeším dilema, když Zorka zdolá nějakou metu, někam vyleze a pak neví, jak dolů - když jsem na dosah, tak mi skáče do náruče, když jsem daleko, vypadá, že to vezme po hlavě, tak stojím tak nějak mezi, párkrát se sesápe po mně, a pak začne řešit, jak to udělat sama, teda s tím, že ji tam prostě občas nechám napospas, at si poradí a ona samozřejmě časem poradí
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    SEBIEN: Alenčina největší zábava je vylézt někam na stůl, na skříňku a pak na mě skákat, pak to udělala jednou Tondovi a rozplácla ho na zem...jej to bylo řevu, ale jinak to bylo dost vtipné, jak to nečekal a najednou je rozpláclej na zemi pod Alenkou.Základ všeho je, aby se dítě naučilo, že se slézá po nohách a ne po hlavě, tak já Alenku vždycky otočím a už to začala dělat, ale předtím nechávat ji samotnou na přebalováku, který mám do pasu, pod ním jsou tvrdé parkety a vím, že ona kouká dolů tak, že jde hlavou napřed, to bych se teda bála - tedy nemyslím ty tři, čtyři kroky, kdy dávám pozor, to je něco jiného. Já jsem jí naučila na pozor, že když si poprvé přivřela prsty do šuplíku, tak jsem řekla "pozor na prstíky" a teď když řeknu klidným hlasem "pozor na prstíky", tak je prostě dá pryč. Takový to "spadneš" to taky nemám ráda, já řeknu klidným hlasem "pozor", když třeba sedí Alenka zády k "propasti" a neví to, dotknu se jí zad a ukážu ji to. Tondovi, když už byl starším jsem akorát říkala klidným hlasem "pozor za tebou nic není", "máš nad hlavou tyč" apod. Taky jsem ho nechala všude lozit, ve dvou letech všude vlezl apod. Je zajímavé, že kolem třetího roku začal mít strach na místech, kde vylezl bez jakýchkolív problémů, stejně tak s vodou. Nemyslím si, že by to bylo přehnanou opatrnost, protože jsem k němu přistupovala pořád stejně, ale lektorka plavání mi říkala, že je to vývojem, že najednou dorazí pud sebezáchovy, který je nějaký období dost přehnaný, že se pak zase bojí skoro všeho a nakonec se to dostane do rovnováhy.
    SEBIEN
    SEBIEN --- ---
    TORUVIEL: jj, souhlas.
    Moje dítě je ještě malý, tak ještě nemám zkušenosti, ale teď teda si u ní skoro neumím představit, že jí v něčem bráním, když něco chce, někam vlézt, slézt, krmit se, whatever, tak je v tom dost urputná :-).
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    Tohle je vůbec zajímavý téma a přijde mi, že tím, co člověk dítěti tímhle způsobem předává, může hodně ovlivnit. Když třeba vidím některé lidi, jak dětem rovnou řeknou, to nedělej, to nezvládneš, nebo na to jsi moc malý...Je v tom prostě slyšet jednak ten strach, jednak lenost tomu dítěti nějak pomoct a taky nedůvěra v jeho schopnosti. A pak se lidi na hřišti diví, že moje dítě umí už šplhat a sjíždět po tyči (od 2,5 let ručkuje bez pomoci, od 3 let i vyšplhá). No proč to asi umí, protože jsem jí od toho nezrazovala, zprvu jsem ji podpořila (protože projevila chuť to zkusit, ale bála se, nevěděla jak na to), ale jakmile to párkrát zvládla, už si věřila a stalo se to její oblíbenou zábavou. Podle mě to strašně ovlivňuje sebevědomí dítěte a chuť odvážně se pouštět do nových věcí, a dává mu to víru, že vše se zvládne naučit, pokud tomu bude věnovat energii.
    SEBIEN
    SEBIEN --- ---
    ostražitost chápu, ted jsem se s mojí mámou "chytla", když řekla nějaký negativní upozornění typu "pozor, spadneš!" - úplně chápu, že to člověku jde do huby automaticky, chápu, že to máma nechápe, když oni takhle s náma mluvili normálně a taky žijem, ale teď mi šlo spíš o to, že prostě vím, že už hodně rozumí, že chytá ta klíčová slova, ale ještě nepobere celou větu/zápor/ironii - jako když měla celý ruce od kaše, prohlížela si to, patlala okolo a já, blbá, říkám "no, tak si to ještě utři do vlasů" - koukla na mě, na ty svoje ruce, a protože "vlasům" rozumí, ukázala mi, kde že ty vlasy má....;-), takže stejně slyší "spadneš", překvapeně řekne "bác?" a začne se rozhlížet, co a kam, třeba se pustí a otáčí se na malým prostoru atp., ale to mi přijde spíš vtipný pozorovat, jak se vyvíjí to porozumění slovům a větám :-)
    LYDI
    LYDI --- ---
    dcere budou ted 17 mesicu. takze vysky jako postel, pohovka dava (i kdyz to co sedela bylo vyssi, to by sama nedala). a jasne ze spadavala, vetsinou z postele, nedavno z kresla. ale podle me to nejsou veci ktere ji muzou "moc skodit" (jasne, neco necekaneho se muzu stat kdykoli. ale to jako kdykoli, nejen u padu ze (: )s tema matkama mi to pripomnelo ze sem nekde cetla o takove hriste (takove velke, akcni, kde snad meli zamestnanci), kde zakazali matky, protoze ty s svyma strachama na konec "pusobily" vic urazu nez decka svym chovanim samotnym.
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    KEIKIN: Jo, akorát u těch hlídačů a babiček se to dá pochopit, oni třeba nevědí, co to dítě dokáže a co ještě ne...tak tam se ta nadměrná ostražitost dá pochopit...
    KEIKIN
    KEIKIN --- ---
    TORUVIEL: jj, děti jsou šikovné. Náš malý ve dvou letech přeleze postýlku.
    V tomto jsou "nejhorší" naše maminky, ty furt mají strach a chodí za děckem jak ocásci. První dítě s tímhle nemívá až takový problém, "horší" je to u dalších sourozenců, kteří opakují a napodobují staršího. A starší si dycky dovolí víc.
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    MONI: Dceři stačilo ukázat, že dolů se leze pozadu a od té doby slezla téměř odevšad (i z toho přebalováku, prostě sjela pozadu a dosedla na zadek). Já si vždycky myslela, že jsem v tomhle taková laxní, ale pak přijela na návštěvu kamarádka s o 2 měsíce mladší dcerou a já se nestačila divit, co ta jí vše dovolí dělat bez dozoru/ochranné ruky poblíž. Děti zvládnou víc, než si myslíme...a posoudit to může jedině rodič. Často se mi stávalo, že nějaká akční maminka mi hlídala dceru na prolejzačce, "aby nespadla", řitom já věděla, že můžu dceři v tomhle plně věřit.
    MONI
    MONI --- ---
    LYDI: Kolik je malé? A už ti někdy doopravdy odněkud spadla?
    Já taky nejsem zastáncem strašení dětí kdečím, ale zrovna pádům raději předcházím, pro dítě to není nic příjemného. Když na přebalovák dítě samo nevyleze, tak by tam ani samo nemělo být. Jakmile umí ze země vylézt na gauč nebo na židli, tak je jasné že se nějak dostane i dolů a ať si tam klidně leze.
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    LYDI: Jo, strachu je v lidech hodně, a nevědomky to přenášej na svý děti. Smrt je asi ten největší strašák. Člověk na to radši ani nemyslí a uloží to někde hluboko do nevědomí, ale ono to tam stále je a vysílá to na povrch, do vědomí, svý šlahouny ve formě těch všeljakých strachů. Vtipný je, když se střetnete s nějakým takovým úplně urputným ustrašencem, který naprosto nevědomě chrlí ty svoje strachy do okolí a myslí si při tom, že tím zabrání nějakýmu neštěstí. To pak člověk jenom nevěřícně kouká, neschopen slova...ale dobrá škola, může to člověku nastavit zrcadlo.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam