YMLADRIS: Vidím docela rozdíl mezi tím říct "holčičko, neokopávej mi boty, vadí mi to" a tím, co popisuješ v tom dlouhé příspěvku. To první je jedna věta, kterou prostě vyřkneš a hotovo. Opět ze zkušenosti, málokdy navíc zafunguje přímo, co jsem tak vysledovala, většinou spíš nenisilně probere právě matku, aby dítě usměrnila ona. Kdežto to tvoje je dialog, navíc docela dlouhý. V náhodných situacích typu dítě někomu okopává boty nebo přetáhlo cizí holčičku na hřišti lopatičkou na to prostě málokdy je prostor a čas. Takže podle mě teorie hezká, bylo by fajn, kdyby to tak fungovalo, ale v reálu bych, myslím, spíš prostě řekla nějakou tu jednu větu typu "přestaň mlátit moje dítě" a čekala, že to probere matku. Prostě mým cílem je ihned a účinně ochránit vlastní dítě, ne vychovávat cizí.
A to že bych to řešila primárně přes matku, to se týkalo kontextu popsané situace, kdy jde o kamarádku, která vidí, že mi to vadí a přesto to neřeší.
Kdyby matka nebyla přítomná, tak tam buď musí být někdo jiný komu dítě svěřila (tříleté děcko asi nebude na hřišti úplně samo) nebo ho svěřila mně - pak samozřejmě zasáhnu podle svých zvyků a zásad, protože předpokládám, že v takové situaci s tím matka počítá.

INUSHKA: ad ze kluk se se mnou dost mozna vubec nebude bavit -- jo to je mozne. Na klin bych ho nebrala, zkousela bych proste nejak navazat komunikaci, kdyz by to neslo, tak holt pres jeho matku.

ad primarne pres jeho matku: no to prave ja vnimam naopak! Kdyz Malvina okopava boty pani v saline, je ti milejsi kdyz ta pani rekne Holcicko ale to mi fakt vadi!!! atd (komunikuje primo s ni), nebo kdy pani rekne Osobo, zcivilizujte si to dite? Mne to prvni. Kdyz dite vidi realne nasledky svych cinu (lidi na nej nejak autenticky reaguji primo na nej, primadne mluvi primo s nim), pripada mi to mnohem lepsi, nez kdyz je vsechno na matce (tim se pestuje takove to Matka zas prudi abych nerval ze pry by to mohlo nekoho obtezovat...), ktera vse furt zakazuje..

Ale rozumim ze to je jedna z tech veci, ktere jsou ve spolecnosti mozna naopak. Tim spis bych potrebovala aby se decko socializovalo prevazne mezi lidma, kteri vidi veci podobne jako ja ("smim" s jejich detmi mluvit, atd.).

A jeste dotaz: a co budes delat, kdyz klukova matka tam nebude pritomna?

YMLADRIS: Tohle zní teoreticky hrozně hezky, jenže prakticky, aspoň z mojí zkušenosti je to většinou spíš neproveditelné :-( Cizí tříleté dítě, které je zrovna v zápalu hry a pěkně rozdováděné a není na takovýhle přístup zvýklé, ti nepostojí, abys mu mohla z blízka promlouvat do očí. A nevím, jak ty, ale já si málokdy troufnu cizí dítě třeba chytit za ramena a otočit k sobě, vzít do náručí nebo posadit na klín jako to dělám s Malvínou, když jí něco chci vysvětlit a ona v afektu zdrhá a mlátí kolem sebe všema končetinama. Navíc ta reakce od rodiče druhého dítěte přijde téměř zákonitě, protože nikomu se nelíbí, když se mu někdo plete do výchovy. A nejde o to, že se nechci pohádat s kámoškou, jde o to, že ta hádka proběhne před těmi dětmi. A i kdyby nedošlo rovnou k hádce, druhá maminka do toho pravděpodobně nějak vstoupí, dítě si odvede, začne mu domlouvat sama nebo tak něco, já budu stejně muset své výchovné snažení zastavit a agresivní dítě si z toho odnese spíš pocit vítězství, protože maminka se ho zastala. Čili bych si to troufla udělat jenom opravdu dobré kámošce, o které můžu předpokládat, že mě nechá a třeba se z toho i poučí nebo po pžedchozí domluvě. Rozhodně ne někomu, kdo agresivitu omlouvá tím, že "kluci jsou kluci" nebo s úplně cizími dětmi na hřišti.
Suma sumárum mi přijde, že snažit se takto vychovávat cizí děti nemá smysl. Vyříkala bych si s tou druhou maminkou, že nebudu přihlížet tomu, jak někdo záměrně ubližuje mímu dítěti, takže ať si svoje dítě zkoriguje nebo odcházíme. Pokud by situace pokračovala, odešla bych.

TORUVIEL: jak bych to resila ja

1. vyflaknout se na uvahy co je norma a co neni norma, primarne bych chtela ochranit svoje dite
2. dosla bych k nim a zeptala se, zda nekdo potrebuje pomoct, Bara by nejspis reagovala ze ano
3. Baru bych ukonejsila, uvedla do klidu
4. sedla bych si na bobek k tomu klukovi a udelala Validate and Empower (aldort): tj. ptala bych se ho, zda ho bavi tahat a skrabat? Je to velka sranda jak se deti tvari? (To nemyslim ironicky, ale proste empaticky, pro nej je to nejvetsi zabava ze). On by asi rekl ze jo. Rekla bych ze rozumim ze ho to maximalne bavi, ale pozor, Baru tahat skrabat nesmi, na Baru se ruce nevkladaji. Vis ze ho to bavi hrozne moc, ale Ne, ne, ne, Baru je holt takovy pripad, ze ji se to nedela. Nejspis bych nevysvetlovala proc (je mala, "to se nedela"...) na vysvetlovani decko kdyz po necem touzi/neco chce delat spis kasle. Proste jednoduse je tu takova situace, Bare se to NEDELA.
5. Udelal by to znovu a znovu, znovu a znovu bych mu rikala, Ty si nemuzes pomoct, ze? Tak ja ti pomuzu, jak se budes blizit k Bare, zakricim na tebe NE! To bych delala.
6. Pokud by pomohlo, super. (Casto deti slysi na cizi autoritu lip nez na domaci. Napr. ve skolce. Proste, na Baru se nesaha, tecka.)
7. Pokud by nepomohlo, rekla bych mu ze se neda nic delat, ze si s Baru uz nemuze hrat, izolovala bych decka/chranila bych Baru. / pripadne sla pryc.. V Montessori je to tak, ze agresivni dite musi napr. do obeda trcet u pani ucitelky, nemuze volne pobihat... ... coz je paradoxne vetsi zatez pro ucitelku, ale je to logicky, protoze casto je agrese zadost o pozornost. Ale v zasade on asi neni tvoje starost (leda by sis s nim fakt chtela hrat a tu pozornost mu davat ty, coz asi takova altruistka nejspis nejses, ale mozna v dany moment jo)

ad jeho matka: asi bych ji nezahanbovala, souhlasila bych ze kluci jsou kluci, ale proste, NA BARU SE NESAHA. Dost mozna ona se stavi tak flegmaticky protoze sama se stydi a nevi co, ale to jen tak si vymyslim, nevim, ze.
Pokud je matka otevrena debate, cpat ji nejake rady o mocenskych hrach atd....

Mozna kluk z toho jak s nim jednas chytne hysterak nebo neco a matka to jeste bude mit tobe za zle (proc ho nenechas byt, vzdyt kluci jsou kluci atd). Byt na to pripravena, ale dulezitejsi je stat pri Bare. Zasadni by pro mne bylo abych kluka netrestala za to, ze jeho matka neumi zachazet s muzskou agresi a taky zasadni aby Bara nezazivala ze ji necham terorizovat abych nenasrala kamosku...

Ciste teorie zatim! :-)

KEIKIN: to si moc nedovedu představit, to je na to buď odejít a nebo řešit kluka..


TORUVIEL: máme kamaráda, který je podobný, když je v ráži, děti kolem něho jsou fakt v ohrožení, docela funguje si k němu dřepnout a jasně definovanou, jednoduchou větou jej usměrnit .. je beran v býku a nic moc jinýho k němu nepronikne:))
jeho rodiče to s ním ale láskyplně řeší, takže on pobírá v pohodě, když je zaražen..
v mém případě by asi došlo na podobně jednoduché a jasné sdělení matce "nelíbí se mi, že jí pořád ubližuje" a pak to s ním klukovi jasně stanovit hranice.. když to bude s láskou, ale důrazně, může se i matka něco naučit..

TORUVIEL: to mi normální nepřijde. Náš Tonda se taky pere s kamarády, ale je to tak nějak vzájemný, "chlapský", teď má ve školce nej kamaráda Pepíčka a s tím se perou pořád, ale taky jsou nerozlučný, vítají se vzájemně, když přijdou do školky, jsou smutní, když ten jeden není - je to takový, čím víc s někým kamarádí, tím víc častěji se pere. Ale není o tom, že si cíleně dělají nějaký zlo, ale spíš se o něčem nepohodnou a protože jsou to ještě zvířatka, řeší to takhle. Tohle je už taková ta prvotní šikana, mi přijde a to kamarádka měla rozhodně zasáhnout, zvláště když Bára plakala.

VIDEO: Rozhovor s Naomi Aldort (1. část) — Nevýchova
http://www.nevychova.cz/nevychovatv/rozhovor-s-naomi-aldort-1-cast-v2/?a_aid=53b3e284350a2