KEIKIN: jj, proto by stálo za to matce jasně říct "mám problém s tím/nelíbí se mi, že Báře ubližuje" a pak si dřepnout k děcku a vytvořit vzorovou situaci..

YEETKA: otázka je, jestli důrazné vysvětlení situace pomůže. TORUVIEL naznačila, že problém je spíše v matce než v dítěti. Možná by to měla spíše řešit s maminkou a tu konkrétní situaci přejít a své dítě si stáhnout k sobě.

TORUVIEL: Proč by ses měla nějak postavit k chování jiného dítěte ? KDyž ho ignoruje matka, měla bys to udělat i ty. Vzít si svoje dítě k sobě a dál nic neřešit.

Docela mě rozladilo - byla jsem s kamarádkou a její syn (2,5r) Báru (3,5r) dost zlobil, tak, že jí bolestivě tahal za nos, škrábal v obličeji a podobně (a ne jednou, to bych neřešila, kdyby to bylo jednou, dvakrát). Kamarádka na to jen že to je "normální, vždyť je to přece kluk"... jsem divná já, když mi to nepřišlo vůbec normální a chtěla jsem kluka zarazit? Přijde vám to ok omlouvat takový chování tím, že "je to přece kluk"? Pro mě to bylo docela šokující, že mu to takhle omlouvá a nechá ho. Jak obvykle jsem spíš pro to, aby si děti svoje problémy řešily mezi sebou samy, tak při násilí (navíc v tomhle případě opakovaném) už zasahuju (nezasahuju nijak drasticky, prostě se snažím s tím dítětem mluvit...ale u tohohle kluka jsem teda odezvu nenašla, smál se a vypadal, že svoje chování považuje za naprosto ok a zábavu...). Moc jsem už pak nevěděla, jak je zarazit, protože on byl docela v ráži a Bára už na něj pak jen křičela a brečela, což ho asi provokovalo ještě víc. Nakonec jsem mu chytla ruku a zarazila ho. Spíš mě zaráží ten přístup kamarádky, že to zvysoka ignorovala či dokonce schvalovala...(ale já asi vím, proč to tak má, zase takový karmický kolečko s chybějícím otcem a následně i mužem, který jí ublížil...přesto to toleruje u syna...tak k ní nejsem kritická, jen nevím, jak se vůči takovému chování postavit).

KOTENCE: Super, díky moc ,)

NEMESISS: [ Bezplenková komunikační metoda ]

Tak ja zacinam pomalu s jogou :) a uz to vedomi me cini odolnejsi ,)

Praktikujete nekdo bezplenkovou komunikacni metodu? Zacali jsme s tim nekdy pred mesicem, nazyvam to v nasi podobe plenkova komunikacni metoda, dari se nam vychytavat tak 50-70% dle mych odhadu. Ptam se tak ze zvedavosti - Vy, kdo ji praktikujete - jak to u Vas vypada v noci? Protoze teda Vikous to zacal v noci (hlavne k ranu) ted dost vyzadovat, je to trochu narocny a rikam si, zda to treba nebude vyzadovat cim dal casteji (v noci), tak abych se na to pripravila :)) Cetla jsem rozhovor s Lucii Harnosovou z Brany k detem, ze pry deti v noci curaji tak 2x, tak to jsem se teda dost nasmala, protoze V. opravdu dost pije a tim padem tedy hooodne vymesuje...

Už se s novou situací smiřuji a před pár měsíci pečlivě na půdu uklizené oblečky po Ladě vytahuji zpět na světlo boží :-) Akorát půl dne trávím na čtyřech a s hlavou v záchodě, to bude mít Laduška pěkné vzpomínky na maminku....

Jinak co se týče hádek, tak ani u nás doma se tomu samozřejmě nevyhneme, ale výbušnější jsem spíš já a dokážu vylítnout kvůli úplné prkotině a pak mi je to vůči partnerovi líto, ale přijít a omluvit se je sakra těžké (pro mě), ale snažím se s tím bojovat a jak říkáte jógu a běh vřele doporučuji! Jinak před malou se ale vesměs nehádáme skoro vůbec, ona je hodně citlivá a když se zvýší hlas začne hned brečet (stačí když přijde na návštěvu děda, který mluví hodně nahlas a už natahuje), snažíme se ji vytvářet doma co největší pohodu a klídeček. Když nad tím tak přemýšlím, tak my žádné vyhrocené hádky nemáme, většinou se poštěkáme kvůli blbosti, ale je to otázka půl hodinky a jsem zase v pohodě a nebo to stočíme do srandy.... a za to jsem opravdu vděčná, protože mít vedle sebe nějakýho výbušnýho chlapa, tak se asi zabijeme.

KDyž jsme u těch hádek tak za nejhorší považuji hádky o výchově před dětmi. Jinak je to zvláštní jak děti reagují na hádky rodičů. Většinou ten kdo víc křičí, tak je zlejší v tu chvíli:-) Já osobně jsem flegmatik, velmi výjimečně se hádám. U těch temperamentnějších povah je opravdu hlasitá výměna názorů někdy brána jako hádka. Problém vidím v tom, že děti opakují intonaci i obsah. Takže se pak stává, že udělám něco blbě a naše malá mi vynadá :-)))

KOTENCE: Hmmmm, to je dobrý řešení. Ale jen za předpokladu, že nasraný partner pohlídá dítě. Procházka je sice ekologičtější varianta, ale člověk pak může i trochu nevonět:)

ONA_MAKARONA: taky se přidávám ke gratulantům ,) přítel je s bráchou o rok, mají teď perfektní vztah, i když spolu prý kolem 20 dost soupeřili... kamarádka má 2 holky taky o rok a říká, že by už neměnila..

KOTENCE: :) dobrý tip :) díky, zkusim...

BILAKOBRA: dořešování se u nás s velkým úspěchem nepotkává (obecně nerad mluví o negativních či nepříjemných věcech, takže připomínka výměny názorů v klidu v něm opět začne rozdmýchávat emoce, ale to je trochu jiné téma). my máme ponorku, dlouho pravidelně nepracoval, takže jsem spolu byli v podstatě 4 měsíce 24h denně 7 dní v týdnu. spíš bych to ráda začala řešit u sebe (jsem taky svéráz a do svých 28 let jsem nikdy nežila s chlapem), prostě pracovat nejdřív na sobě, abych dala synovi "dobrý" příklad, je to až děsivý, jak dítě nasává všechny emoce mámy a tím hůř, jsou-li nezpracované, potlačované..Viktor je ještě malej, takže prostě teď je č. 1 máma (v porovnání se mnou tráví teď s tátou fakt málo času), tak potřebuju být ok. My jsme neměli možnost řešit tyhle věci dřív, protože jsem žili úplně jinak a otěhotněla jsem dost neplánovaně (nikoli nechtěně).

NEMESISS: a co diskuze na obecné téma "jak se po hádce domluvit? urovnat problém?", zeptat se partnera co by mu vyhovovalo, jaká formulace by mu pak přišla v pohodě a nevzbuzovala v něm hned touhu se znovu pohádat? že třeba slovo hádka se může vynechat, konec konců hádka vznikla kvůli něčemu, tak se soustředit na to něco, aby to bylo vyřešené, o samotné hádce se nakonec mluvit nemusí, ale prostě "hele chtěla bych s tebou dořešit jednu věc".

NEMESISS: míněno generace našich dětí, až budou mít svoje děti.