• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
    • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    ONA_MAKARONAŠťastný rodič, šťastné dítě.
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    4 odpovědi
    BEBERA: Řekla jsem jí to, že si myslím, že to kluk už přehání...ale ona na to, že to je v pohodě, že je to přece kluk, ti jsou takoví (a měla jsem z ní dojem, jako by mi naznačovala, že mám prostě menší zkušenosti s dětma, než ona, takže to neumím posoudit...moc dobře si uvědomuju, že to tak třeba nemyslela, ale u mě to zase brnkalo na mou nesebevědomou strunu). A za 2) Asi máš pravdu...
    Je to holt pro mě lekce v asertivitě a schopnosti stát si za svými rozhodnutími,...
    BEBERA
    BEBERA --- ---
    1 odpověď
    TORUVIEL: 1.) je rozdíl mezi "udílet rady kamarádce" a "říct kamarádce, že tohle je pro MĚ za čárou"... 2.) proč si myslíš, že jsi měla zůstat jen u Báry? Bára se zkusila bránit způsobem, jakým to umí, nestačilo to, ty jsi jí pomohla, postavila jsi se za ní, ochránila ji, ukázala, že stojí za to, dala jsi jí příklad do budoucna. Kdyby jsi skončila u "nevšímej si ho" nebo jen u konejšení, co si z toho odnese?
    SINSEMILLA
    SINSEMILLA --- ---
    +4
    SINSEMILLA: jak jsem to tu vypisovala, tak mi došlo, že mu zkusím příště předem říct, že díky, ale že ať nám teď nic nekupují a ať se na tom se mnou prosím předem domluví. prostě se budu asi muset pochlapit a udělat to jako s tou sousedkou
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    MARKYSHA: Já právě taky se snažím mluvit přímo s dětmi, je mi proti srsti říkat rodičům "umravněte si to dítě tady"...nebo něco takovýho...ale zároveň očekávám od druhých, že si svoje děti budou trochu "řídit" sami (když už je to přes čáru...a teď je to zas o tom, kdo kde tu čáru má, že...), protože je mi trochu blbý, jak už se tu psalo, "vychovávat" jim jejich dítě...ale racionálně vim, že to není výchova, ale prostě normální interakce a komunikace mezi lidma (velkýma či malýma)...
    SINSEMILLA
    SINSEMILLA --- ---
    1 odpověď
    když už jste to nakousli, mám taky dilema, co mi teď fakt zkazilo náladu.

    s erikem do školky chodí jeden kluk, ríša, jsou více méně stejně staří, oběma jsou čtyři. znám oba rodiče, viděli jsme se i mimo školku, ríšův táta je stejně starý jako můj táta. jedou výchovný model typu - žádné hranice, kluk dostane, co chce. pořád má něco rozbitý, jezdí na šití, dítě chodí spát po desáté večer, lítá po ulicích kolem lampy u křižovatky apod.

    když spolu začali chodit do školky, často to vyšlo tak, že jsme chodili s nimi. jednou jsem erika nenutila jít za ruku, když jsme šli s ríšou a chovali se tak nebezpečně, že jsme si to doma vyjasnili, že v parku ať lítají, ale na chodníku chodí za ruku.

    po dlouhý době jsme je zase potkali, erik byl docela nepříjemnej, vyšel ze cviku, takže mě dost ignoroval. protože se začali bavit o tom, že jdou nakoupit, tak ríša hned, že chce tohle a tohle. erik se přidal. já jsem říkala, že mi jdeme koupit akorát banány. dokonce mě plácl, takže fakt scénka, takže dostal na zadek. do obchodu jsme s nimi nešli a šli do té zeleniny. po cestě jsem mu říkala, že mě to mrzí, že jsem neslyšela skoro nic jiného než já chci já chci já chci, že o víkendu slavil narozeniny a sladký bude zase jindy.

    mlel pořád svou, chci bonbóny, mrzí mě, že nemám bonbóny a pořád dokola. nakonec nás dohnali ríša s tátou a koupil erikovi bonbóny a lízátko. lízátko mu jeho táta hned otevřel. no a já mu to nechala, protože jsem nevěděla, co mám dělat - vrátit jim to s tím, ať se nejdřív zeptaj, jestli mu můžou něco koupit? erik slušně poděkoval, objal ho a normálně jsme ho otevřeli doma a cvhíli lízal, ani ho nedolízal. já mu jen řekla, že z toho nejsem nadšená.

    mě by třeba nenapadlo něco bez dovolení těsně před večeří dítěti kupovat, ale dostal to jakoby od toho kluka (nicméně předtím od něj padlo "ríšo, koupíš mi lízátko?) a mě tohle vynucování od erika fakt vadí

    omlouvám se za román, ale chtěla jsem uvést kontext. jak byste to řešili? bylo mi mizerně z toho, že jsem naštvaná jak na erika, tak na ríšu, jeho tátu i sebe, že nevím, co mám dělat. ten jeho táta je dvakrát starší než já a s mým tátou se zná, takže si tykáme, zná mě od mala a i to asi hraje roli. sousedce, staré paní, co takhle erikovi dávala věci jsem poděkovala, že je to od ní hezký a že si toho vážím a poprosila jí, jestli by mu nedávala raději ovoce a proběhlo to dobřě
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    1 odpověď
    YMLADRIS: ale Bára je předškolák, ten kluk je 2,5 batole ne?
    TORUVIEL: já teda komunikuju zásadně s dětmi, ale taky je pravda, že už jsem pár konfliktů s rodiči měla.
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    2 odpovědi
    YMLADRIS: Nejdřív jsem se to snažila řešit přes Báru, říkala jsem jí, aby si ho nevšímala a odešla od něj, když ji tak zlobí, ale to ona nedokázala, jak byla v tom konfliktu. Jinak zkusila jsem to tak nějak, s klukem jsem mluvila, ptala jsem se ho, jestli ho baví takhle zlobit Báru, říkal že jo a smál se, ale dál jsem se nedostala, nevnímal, nebo jsem se na něj nenaladila, pouhý zákaz nebral v potaz. Pak když už to hodně přeháněl, tak jsem mu chytla ruku v letu a houkla na něj že tohle ne, načež se rozbrečel a pak už to neopakoval. Tak nevim. Možná jsem měla zůstat jen u tý Báry a na něj se vykašlat, ale asi kvůli té pasivitě kamarádky jsem měla nějaký nutkání řešit taky kluka. Dík za náměty, asi se s tím budu setkávat častěji, jak se víc teď vídáme, není to poprvé, co tohle s ním řeším. Kamarádce žádný výchovný rady udílet nehodlám, spíš jsem to řešila s těmi dětmi, jí to bylo celkem jedno, co s nimi dělám. Ona se rozhodla tohle u syna tolerovat (kdysi se mě ptala, jak s tím naložit, když se u něj tahle divokost začla projevovat, tak jsme nad tím dumaly, ale asi nic nezabralo nebo nebyla důsledná,...nevím) nebo spíš neřešit.
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    YMLADRIS: Jinak, já ti rozhodně nechci nějak brát iluze nebo tak něco. Jestli si o někom myslím, že si tyhle ideje uchová a bude se je snažit uvádět do praxe i po střetu s realitou, tak jsi to ty :-) Mně nějak nevydržely, realita průměrného pískoviště mi prostě přijde příliš jinde. Nemám s tím problém u dětí kamarádek, o kterých vím, že jedou na podobné vlně. Ale už třeba u synovce si rozmýšlím, kdy a jak zasahovat a hodně brzdím manžela, který svému bráchovi a švagrové kecá do výchovy zcela otevřeně. Oni mají prostě jiný přístup než my a pokud chci učit dítě něco o respektu, tak holt musím i já ten respekt projevovat všem, nejen těm, s kterými souhlasím.
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    YMLADRIS: No, on se ten agresor obvykle vrátí a začne znovu bouchat, škrábat nebo co dělal, jakmile ty zase vyklidíš pole ;-)
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    2 odpovědi
    INUSHKA: tak pokud je agresor v tahu, tak neni problem :). Pripad Toruviel jsem pochopila tak, ze potiz je v tom, ze ne a ne prestat.

    Tady ty co by kdyby asi nemaji vyznam... :)

    Ale je dobre ze to pises. Ja mam zatim jen minoritni zkusenosti s vychovou cizich deti (kdyz zname cizi dite place, automaticky potvrzuju jeho pocity), beru v uvahu ze rodicum to nemusi vyhovovat takze se jich prilezitostne ptam a vysvetluju co to delam. Odpoved byva ve stylu "jasne, muzes mluvit s nasim deckem, kdyz mu budes eventualne rikat neco co dle nas tak neni, my mu reknem ze u nas to tak neni..." coz mi pripada dobre nastaveni.
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    1 odpověď
    YMLADRIS: Možná jsem pořád ještě moc konformní (teda, oproti tobě určitě), ale tohle si teda už vůbec nedokážu představit, žebych nejdřív utěšila svoje dítě a pak šla někam odchytávat agresora, který už se nejspíš dávno věnuje něčemu jinému a s časovým odstupem od situace mu začala "valit do hlavy výchovné klíny". Na něco takového podle svého názoru nemám nejmenší právo, pokud na tom nejsem s jeho rodiči domluvená, a kdyby to někdo udělal mně, lhostejno v jak dobrém úmyslu a jakou výchovnou metodu by použil, hodně by se mi to nelíbilo.
    A k té druhé situaci - společná lokace, více rodin, ano tam už tak nějak předpokládám, že vznikla ta komunita, kde všichni dospělí dohlíží na všechny děti, takže bych byla odvážnější, ale i tak s mírou - prostě tak, abych zajistila bezproblémový průběh akce, ale ne víc (ale tos asi ani nemyslela, to už se spíš snažím nějak definovat tu hranici, za kterou je pro mě zasahování do výchovy druhým nepřípustné).
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    2 odpovědi
    INUSHKA: jo no tak uvidim v realu. ANo, ochranit moje dite, ale ja uz rozebiram ze Baru je v pohode (stipl ji, rve, matka ji utesila, tak ted co dal aby to neopakoval, kdyz jeho matka je vlazna).

    Predstavuju si nejakou spolecnou lokaci kde je vice rodin s detma a klukova matka je cojavim na druhem konci zahrady nebo v jinem patre nebo proste nekde neco dela...

    Ale ja mam zkusenosti zatim jen s batolaty, kterym je proste potreba furt opakovat NE, NE, NE; mozna u predskolaku je to dramaticky jinak. Tak se uvidi.
    BEBERA
    BEBERA --- ---
    TORUVIEL: S kamarádkou, s níž trávíme nejvíc času, jsme si velmi brzy otevřeně vyříkaly, co je nám příjemné a nepříjemné, co nám vadí a nevadí. Je nám spolu fajn a nemáme žádné rozepře. Každá primárně hlídáme svoje děti, ale pokud je potřeba a má pocit, že by měla zakročit, nemám s tím nejmenší problém.

    S jinou blízko bydlící kamarádkou jsem něčeho takového nebyla doteď schopná, vadí mi, jak fyzicky zasahuje, když má sebemenší podezření, že je jejím dětem...ani ne ubližováno, ze je jim činěno libovolné příkoří, oboří se na moje děti, chytne je, hubuje je. Zrovna tak se chová, pokud má pocit, že cizí dítě zlobí. Ani nevím, proč jsem jí nikdy na rovinu neřekla, že mi to vadí, ale byla to určitě chyba. Místo toho se jí vyhýbám a když už se někde scházíme jako skupina matek, volím otevřená prostranství, kde se moje děti těm jejím taky spíš vyhnou...
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    1 odpověď+1
    YMLADRIS: Vidím docela rozdíl mezi tím říct "holčičko, neokopávej mi boty, vadí mi to" a tím, co popisuješ v tom dlouhé příspěvku. To první je jedna věta, kterou prostě vyřkneš a hotovo. Opět ze zkušenosti, málokdy navíc zafunguje přímo, co jsem tak vysledovala, většinou spíš nenisilně probere právě matku, aby dítě usměrnila ona. Kdežto to tvoje je dialog, navíc docela dlouhý. V náhodných situacích typu dítě někomu okopává boty nebo přetáhlo cizí holčičku na hřišti lopatičkou na to prostě málokdy je prostor a čas. Takže podle mě teorie hezká, bylo by fajn, kdyby to tak fungovalo, ale v reálu bych, myslím, spíš prostě řekla nějakou tu jednu větu typu "přestaň mlátit moje dítě" a čekala, že to probere matku. Prostě mým cílem je ihned a účinně ochránit vlastní dítě, ne vychovávat cizí.
    A to že bych to řešila primárně přes matku, to se týkalo kontextu popsané situace, kdy jde o kamarádku, která vidí, že mi to vadí a přesto to neřeší.
    Kdyby matka nebyla přítomná, tak tam buď musí být někdo jiný komu dítě svěřila (tříleté děcko asi nebude na hřišti úplně samo) nebo ho svěřila mně - pak samozřejmě zasáhnu podle svých zvyků a zásad, protože předpokládám, že v takové situaci s tím matka počítá.
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    1 odpověď+1
    INUSHKA: ad ze kluk se se mnou dost mozna vubec nebude bavit -- jo to je mozne. Na klin bych ho nebrala, zkousela bych proste nejak navazat komunikaci, kdyz by to neslo, tak holt pres jeho matku.

    ad primarne pres jeho matku: no to prave ja vnimam naopak! Kdyz Malvina okopava boty pani v saline, je ti milejsi kdyz ta pani rekne Holcicko ale to mi fakt vadi!!! atd (komunikuje primo s ni), nebo kdy pani rekne Osobo, zcivilizujte si to dite? Mne to prvni. Kdyz dite vidi realne nasledky svych cinu (lidi na nej nejak autenticky reaguji primo na nej, primadne mluvi primo s nim), pripada mi to mnohem lepsi, nez kdyz je vsechno na matce (tim se pestuje takove to Matka zas prudi abych nerval ze pry by to mohlo nekoho obtezovat...), ktera vse furt zakazuje..

    Ale rozumim ze to je jedna z tech veci, ktere jsou ve spolecnosti mozna naopak. Tim spis bych potrebovala aby se decko socializovalo prevazne mezi lidma, kteri vidi veci podobne jako ja ("smim" s jejich detmi mluvit, atd.).

    A jeste dotaz: a co budes delat, kdyz klukova matka tam nebude pritomna?
    KEIKIN
    KEIKIN --- ---
    INUSHKA: píšeš, že se nikomu nelíbí, když se mu někdo plete do výchovy. Tohle si až tak nemyslím. Pro děti je přirozené vyrůstat v komunitě, kde zasahuje více dospělých. Já mám zkušenost, že cizí autorita pomáhá v tom, aby děcko udělalo to, co se má. Takže pokud jde o mně, nevadí mi když někdo hlídá moje děti a zároveň je "učí".
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    2 odpovědi+4
    YMLADRIS: Tohle zní teoreticky hrozně hezky, jenže prakticky, aspoň z mojí zkušenosti je to většinou spíš neproveditelné :-( Cizí tříleté dítě, které je zrovna v zápalu hry a pěkně rozdováděné a není na takovýhle přístup zvýklé, ti nepostojí, abys mu mohla z blízka promlouvat do očí. A nevím, jak ty, ale já si málokdy troufnu cizí dítě třeba chytit za ramena a otočit k sobě, vzít do náručí nebo posadit na klín jako to dělám s Malvínou, když jí něco chci vysvětlit a ona v afektu zdrhá a mlátí kolem sebe všema končetinama. Navíc ta reakce od rodiče druhého dítěte přijde téměř zákonitě, protože nikomu se nelíbí, když se mu někdo plete do výchovy. A nejde o to, že se nechci pohádat s kámoškou, jde o to, že ta hádka proběhne před těmi dětmi. A i kdyby nedošlo rovnou k hádce, druhá maminka do toho pravděpodobně nějak vstoupí, dítě si odvede, začne mu domlouvat sama nebo tak něco, já budu stejně muset své výchovné snažení zastavit a agresivní dítě si z toho odnese spíš pocit vítězství, protože maminka se ho zastala. Čili bych si to troufla udělat jenom opravdu dobré kámošce, o které můžu předpokládat, že mě nechá a třeba se z toho i poučí nebo po pžedchozí domluvě. Rozhodně ne někomu, kdo agresivitu omlouvá tím, že "kluci jsou kluci" nebo s úplně cizími dětmi na hřišti.
    Suma sumárum mi přijde, že snažit se takto vychovávat cizí děti nemá smysl. Vyříkala bych si s tou druhou maminkou, že nebudu přihlížet tomu, jak někdo záměrně ubližuje mímu dítěti, takže ať si svoje dítě zkoriguje nebo odcházíme. Pokud by situace pokračovala, odešla bych.
    YEETKA
    YEETKA --- ---
    KEIKIN: jj, proto by stálo za to matce jasně říct "mám problém s tím/nelíbí se mi, že Báře ubližuje" a pak si dřepnout k děcku a vytvořit vzorovou situaci..
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    2 odpovědi+8
    TORUVIEL: jak bych to resila ja

    1. vyflaknout se na uvahy co je norma a co neni norma, primarne bych chtela ochranit svoje dite
    2. dosla bych k nim a zeptala se, zda nekdo potrebuje pomoct, Bara by nejspis reagovala ze ano
    3. Baru bych ukonejsila, uvedla do klidu
    4. sedla bych si na bobek k tomu klukovi a udelala Validate and Empower (aldort): tj. ptala bych se ho, zda ho bavi tahat a skrabat? Je to velka sranda jak se deti tvari? (To nemyslim ironicky, ale proste empaticky, pro nej je to nejvetsi zabava ze). On by asi rekl ze jo. Rekla bych ze rozumim ze ho to maximalne bavi, ale pozor, Baru tahat skrabat nesmi, na Baru se ruce nevkladaji. Vis ze ho to bavi hrozne moc, ale Ne, ne, ne, Baru je holt takovy pripad, ze ji se to nedela. Nejspis bych nevysvetlovala proc (je mala, "to se nedela"...) na vysvetlovani decko kdyz po necem touzi/neco chce delat spis kasle. Proste jednoduse je tu takova situace, Bare se to NEDELA.
    5. Udelal by to znovu a znovu, znovu a znovu bych mu rikala, Ty si nemuzes pomoct, ze? Tak ja ti pomuzu, jak se budes blizit k Bare, zakricim na tebe NE! To bych delala.
    6. Pokud by pomohlo, super. (Casto deti slysi na cizi autoritu lip nez na domaci. Napr. ve skolce. Proste, na Baru se nesaha, tecka.)
    7. Pokud by nepomohlo, rekla bych mu ze se neda nic delat, ze si s Baru uz nemuze hrat, izolovala bych decka/chranila bych Baru. / pripadne sla pryc.. V Montessori je to tak, ze agresivni dite musi napr. do obeda trcet u pani ucitelky, nemuze volne pobihat... ... coz je paradoxne vetsi zatez pro ucitelku, ale je to logicky, protoze casto je agrese zadost o pozornost. Ale v zasade on asi neni tvoje starost (leda by sis s nim fakt chtela hrat a tu pozornost mu davat ty, coz asi takova altruistka nejspis nejses, ale mozna v dany moment jo)

    ad jeho matka: asi bych ji nezahanbovala, souhlasila bych ze kluci jsou kluci, ale proste, NA BARU SE NESAHA. Dost mozna ona se stavi tak flegmaticky protoze sama se stydi a nevi co, ale to jen tak si vymyslim, nevim, ze.
    Pokud je matka otevrena debate, cpat ji nejake rady o mocenskych hrach atd....

    Mozna kluk z toho jak s nim jednas chytne hysterak nebo neco a matka to jeste bude mit tobe za zle (proc ho nenechas byt, vzdyt kluci jsou kluci atd). Byt na to pripravena, ale dulezitejsi je stat pri Bare. Zasadni by pro mne bylo abych kluka netrestala za to, ze jeho matka neumi zachazet s muzskou agresi a taky zasadni aby Bara nezazivala ze ji necham terorizovat abych nenasrala kamosku...

    Ciste teorie zatim! :-)
    KEIKIN
    KEIKIN --- ---
    1 odpověď
    YEETKA: otázka je, jestli důrazné vysvětlení situace pomůže. TORUVIEL naznačila, že problém je spíše v matce než v dítěti. Možná by to měla spíše řešit s maminkou a tu konkrétní situaci přejít a své dítě si stáhnout k sobě.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam