SINSEMILLA: matyáš /je teda předškolák/ má rád vyprávění před spaním, co jsme kdo dělali. Já se mu snažím popsat do každé blbosti můj den, potom vykládá on, co dělal ve školce, občas mu pomůžu nějakou otázkou. Příběh z knížky by mi byl asi taky líný odvykládat.

KEIKIN: tak my tady nepěstuje model odměn, trestů a tak, nepodmiňujeme věci jedním či druhým. když s něčím přijde, děláme to s ním, podporujeme a tak.

jen mě to teď mrzí, že ty konverzace jsou takové jalové, nebo narazila jsem na to u knížek, nějak jsem se úplně náhodou vrátila k příběhu a zjistilo se, že erik není schopný říct, o čem se četlo. tak teď děláme to, že si projedeme znovu stránky a vypíchneme zásadní body děje. protože když pak o tý knížce mluvím a on na mě kouká jako kdyby to neslyšel, tak mě to nebaví..

SINSEMILLA: u syna se střídají období, kdy nasává informace a na všechno se ptá, a období, kdy jen jde vedle mě a mlčí nebo mektá o kravinách. A jestli ti jde vyloženě o nabírání znalostí, pozoruju výrazné vzedmutí vždy po setkání s dětmi, které mají nějaký silný zájem. Máme jednoho podobně starého kamaráda, který ze sebe chrlí spoustu informací o typech vlaků a o raketách, syn se mě po takové návštěvě ptá, jakto že toho Toník tolik ví a chce taky hodně vědět. Ale je to taková vnější motivace, dočasná...

SINSEMILLA: Nevím kde bydlíš a jaké máte možnosti, no spíše bych se snažil ovlivnit výběr školy.

SINSEMILLA: aha, to občas u Tondy pozoruju taky, to není lenost, ale prachsprostá únava. Ve školce je podnětů, taky s nimi něco probírají, kreslí, učí básničky,zpívají. Já ve všední den Toníka už moc nerozvíjím, spíš ho nechám vyblbnout, vyběhat, vykřičet.

SINSEMILLA: určitě bych nevytvářel umělou motivaci.

KEIKIN: takže bys to neřešil?

SINSEMILLA: motivace přijde sama uvidíš. Třeba jen to, že v té třídě sedí x dětí, třeba i kamarádů a funguje tam potřeba být dobrej. :-) Nebo se zalíbit nějaké pěkné holce .

KEIKIN: nemyslím po znalostech, navíc většinu věcí už zvládá teď, ale prostě ohledně té motivace, najednou se prostě objeví věci, co bude muset dělat proto, že to někdo řekl a on třeba nebude cítit smysl, ale něco dobrého by na tom přesto šlo najít apod. je to ve mě zatím jen takový vágní pocit, ale co prostě děláte, když vaše děti usínají na vavřínech?

SINSEMILLA: Na školu se nemusí nijak extra připravovat. Stačí, když bude umět poznávat písmenka a když bude komunikativní. Já dodneška nepochopil strachy rodičů ze školky, že jejich děťátko není skoro v 6-ti letech připraveno apod. Řeší to dycky maminy ve školce, když jdu pro malou.

MARKYSHA: Citim u erika rozdil v tom, jakto bylo nez chodil do skolky. Jezdili jsme spolu po praze, vsimal si veci, porad se na neco ptal. Ted s tou skolkou tohle neni, je schopny se petkrat zeptat na stejnou vec a kdyz se ho po seste zeptame, jak to tedy je, rekne, ze nevi.

Neni to tak, ze by se neposouval, to ne, ale te lenosti se proste bojim, jednak ji nesnasim a jedkam jeho otec (s kterym nevyrusta), je nejlinejsi clovek, ktereho znam. A bohuzel velmi talentovany a chytry.

A ja mela v zivoze tolik prekazek, ze byt lina by znamenalo byt zavrena v ustavu.

Zkratka me to tak nejak napadlo, ze mame batoleci obdobi fakt za sebou, ted mu byly ctyri, a ze ted vlastne nevim, co s timhle obdobim a jak ho treba pripravit na skolu. Navic jsem fakt otravena z te soutezovosti ve skolce. On je tam erik takova docela vedouci postava a tak se nemusi moc snazit, protoze uz takhle vynika

YMLADRIS: Diky za tip, uz jsem na ni koukala a zkusim sehnat v knihovne.

SINSEMILLA: a v jakém kontextu? Toník třeba rozkládá a vymýšlí každou pitomost, ale některé věci ho moc nezajímají, tak o tom ani nechce mluvit, natož přemýšlet.

pohon. (kniha). mysli ze to vyzni ze motivacni je konat autonomne novy veci ktere neco tvori a tim se nejak prospiva okoli/svetu. precti a dej vedet

Mam dotaz, jak pracujete s motivaci u deti? Jak se stavite k ocividne lenosti ditete se snazit premyslet? Nemate treba doporuceni na nejakou cetbu?

MALKE: je fakt, že Toník si s těmi autíčky hraje víc a Alenka tahá, chová a pusinkuje plyšáky. Ale většinou se oba shodnou na společné rošťárně v jednotné symbioze.

MALKE: Asi se nechápeme. Já si nemyslím, že všechny děti jsou stejné a mají zájem o totéž, já si myslím, že to jestli má konkrétní dítě zájem o auta, o panenky, o obojí nebo o nic, není dáno jeho pohlavím, ale prostě jeho povahou a osobností. Dokud nepřijdou dpspělí a neřeknou mu "ano, s tímhle si hraj, to se pro chlapečka/holčičku hodí" nebo naopak "prosím tě, tohle není pro tebe, vem si radši auto/panenku".
Připouštím, že ZPŮSOB hry může mít jistou souvislost s pohlavím, ale nemyslím si, že by pohlaví samo ovlivňovalo výběr OBJEKTŮ ke hře.

A Malvínu taky auta zajímají odmalinka, na ulici si je pořád obhlíží, kdykoliv jede kolem nějaký náklaďák, stavební stroj nebo jiné neobvyklé vozidlo, musíme zastavit a pozorovat ho, dokud neodjede z dohledu. Když dostala duplo, byla největší zábava naskládat co nejvíc kostek na autíčko a jezdit s ním po obýváku. Přitom je holka. Takže u kluků je to pohlavím a u holčiček - čím teda?

INUSHKA: to není pravda, aspoň u staršího syna ne (mladší už jím mohl být ovlivněný). ani jeden s manželem nejevíme slabost pro auta, a to dítě po nich prahlo odmala. neexistovalo nic lepšího než bagr, a skutečně neměl nikoho, kdo by mu řekl, že bagr je lepší než panenky. s panenkou si hrál, ale rozhodně ji tak neopečovával, jak jsem to viděla u holčiček. měl ji rád a nosil ji s sebou, ale hru jako takovou neprovozoval. plyšáci jsou prima na spaní a na házení, péče zase žádná.