SINSEMILLA: u syna se střídají období, kdy nasává informace a na všechno se ptá, a období, kdy jen jde vedle mě a mlčí nebo mektá o kravinách. A jestli ti jde vyloženě o nabírání znalostí, pozoruju výrazné vzedmutí vždy po setkání s dětmi, které mají nějaký silný zájem. Máme jednoho podobně starého kamaráda, který ze sebe chrlí spoustu informací o typech vlaků a o raketách, syn se mě po takové návštěvě ptá, jakto že toho Toník tolik ví a chce taky hodně vědět. Ale je to taková vnější motivace, dočasná...

SINSEMILLA: aha, to občas u Tondy pozoruju taky, to není lenost, ale prachsprostá únava. Ve školce je podnětů, taky s nimi něco probírají, kreslí, učí básničky,zpívají. Já ve všední den Toníka už moc nerozvíjím, spíš ho nechám vyblbnout, vyběhat, vykřičet.

SINSEMILLA: Na školu se nemusí nijak extra připravovat. Stačí, když bude umět poznávat písmenka a když bude komunikativní. Já dodneška nepochopil strachy rodičů ze školky, že jejich děťátko není skoro v 6-ti letech připraveno apod. Řeší to dycky maminy ve školce, když jdu pro malou.

MARKYSHA: Citim u erika rozdil v tom, jakto bylo nez chodil do skolky. Jezdili jsme spolu po praze, vsimal si veci, porad se na neco ptal. Ted s tou skolkou tohle neni, je schopny se petkrat zeptat na stejnou vec a kdyz se ho po seste zeptame, jak to tedy je, rekne, ze nevi.

Neni to tak, ze by se neposouval, to ne, ale te lenosti se proste bojim, jednak ji nesnasim a jedkam jeho otec (s kterym nevyrusta), je nejlinejsi clovek, ktereho znam. A bohuzel velmi talentovany a chytry.

A ja mela v zivoze tolik prekazek, ze byt lina by znamenalo byt zavrena v ustavu.

Zkratka me to tak nejak napadlo, ze mame batoleci obdobi fakt za sebou, ted mu byly ctyri, a ze ted vlastne nevim, co s timhle obdobim a jak ho treba pripravit na skolu. Navic jsem fakt otravena z te soutezovosti ve skolce. On je tam erik takova docela vedouci postava a tak se nemusi moc snazit, protoze uz takhle vynika

YMLADRIS: Diky za tip, uz jsem na ni koukala a zkusim sehnat v knihovne.

SINSEMILLA: a v jakém kontextu? Toník třeba rozkládá a vymýšlí každou pitomost, ale některé věci ho moc nezajímají, tak o tom ani nechce mluvit, natož přemýšlet.

pohon. (kniha). mysli ze to vyzni ze motivacni je konat autonomne novy veci ktere neco tvori a tim se nejak prospiva okoli/svetu. precti a dej vedet

Mam dotaz, jak pracujete s motivaci u deti? Jak se stavite k ocividne lenosti ditete se snazit premyslet? Nemate treba doporuceni na nejakou cetbu?

MALKE: je fakt, že Toník si s těmi autíčky hraje víc a Alenka tahá, chová a pusinkuje plyšáky. Ale většinou se oba shodnou na společné rošťárně v jednotné symbioze.

MALKE: Asi se nechápeme. Já si nemyslím, že všechny děti jsou stejné a mají zájem o totéž, já si myslím, že to jestli má konkrétní dítě zájem o auta, o panenky, o obojí nebo o nic, není dáno jeho pohlavím, ale prostě jeho povahou a osobností. Dokud nepřijdou dpspělí a neřeknou mu "ano, s tímhle si hraj, to se pro chlapečka/holčičku hodí" nebo naopak "prosím tě, tohle není pro tebe, vem si radši auto/panenku".
Připouštím, že ZPŮSOB hry může mít jistou souvislost s pohlavím, ale nemyslím si, že by pohlaví samo ovlivňovalo výběr OBJEKTŮ ke hře.

A Malvínu taky auta zajímají odmalinka, na ulici si je pořád obhlíží, kdykoliv jede kolem nějaký náklaďák, stavební stroj nebo jiné neobvyklé vozidlo, musíme zastavit a pozorovat ho, dokud neodjede z dohledu. Když dostala duplo, byla největší zábava naskládat co nejvíc kostek na autíčko a jezdit s ním po obýváku. Přitom je holka. Takže u kluků je to pohlavím a u holčiček - čím teda?

INUSHKA: to není pravda, aspoň u staršího syna ne (mladší už jím mohl být ovlivněný). ani jeden s manželem nejevíme slabost pro auta, a to dítě po nich prahlo odmala. neexistovalo nic lepšího než bagr, a skutečně neměl nikoho, kdo by mu řekl, že bagr je lepší než panenky. s panenkou si hrál, ale rozhodně ji tak neopečovával, jak jsem to viděla u holčiček. měl ji rád a nosil ji s sebou, ale hru jako takovou neprovozoval. plyšáci jsou prima na spaní a na házení, péče zase žádná.

tak nase zatim genderove neutralni - jede si hlavne zviratka a knizky (:

Taking Our Places » Post Topic » Beyond Validation; Raising Peaceful and Emotionally Resilient Children
http://www.parentingthemovie.com/...d-validation-raising-peaceful-and-emotionally-resilient-children

novy clanek od aldort, ze lidi moc nechapou jak pouzivat SALVE formuli takze znovu a lepe

BEBERA: Jo no, jsem zvědavá, jak to bude dcerka zvládat, když mě nebude mít za zadkem. Ona je jinak docela od rány, tak snad tím nebude trpět, jako kdysi já. Ale uvidím...

TORUVIEL: Nojo, kolektiv. Kdysi u nás přistály růžové legíny, chystám se je dát nějaké holčičce a zatím leží v šuplíku. Dnes došly čisté tepláky, syn teda dostal ony růžové legíny, chvíli mrmlal, že jsou holčičí, tak jsem řekla, že dnes bude moje princeznička, tak to pojal jako legraci a dál už mu to bylo jedno. Odpoledne měl výtvarný kroužek, tepláky se mezitím dosušily, ale převlíkat se lenochovi nechtělo, raději šel v růžových kalhotech. Jen co jsme vešli do místnosti, spustila všechna přítomná děvčata (5-7 let): "jeeeeee, Jáchym má růžové legíny, heleeeee, Jáchym je oblečený jako holka, hele, holka, chachachaa" a smála se na celé kolo. Syn se dočista celý smrskl, chytil se mě za ruku a zoufale na mě koukal. Ještě že jsou malé holčičky tak snadno manipulovatelné, po dvou minutách mého proslovu všechny holky Jáchymovi růžové legíny záviděly a toužily po taky takových, situace byla pro tentokrát zachráněna. Ale být vystaven posměchu celého kolektivu musí být strašné, chudáci děti...