TORUVIEL: Já nad skladbou jídel p p
BEBERA: Haribo je taky pěknej kekel, nejlepší je Jojo, kde je to s ovocnými šťávami.
TORUVIEL: To já nad skladbou přemýšlím, jen nehysterčím když občas něco dostane u tchýně.

MARKYSHA: Na jednu stranu jo, nepřikládat tomu důležitost, aby z toho nevznikaly různý přehnanosti typu anorexie, ortorexie apod., ale zase ani ne ten druhej extrém, vůbec neřešit. Chce to mít o výživě povědomí, ale nechat to volně plynout, poslouchat své tělo a dávat mu to, co skutečně potřebuje, ne to co nám nalhává mysl, že potřebuje. Je to takovej balanc, jsme to, co jíme, ale zároveň jíme proto, abychom žili, nežijeme proto, abychom jedli :-)

BEBERA: Ale jo, ja to chapu... Svym zpusobem... Treba ta babicka, o ktere jsem psala, je ve skutecnosti prababicka a to musel byt fakt studeny odchov, ta ho jednu dobu snad ani neposlouchala. Treba tchyne prubezne darky nedava a s erikem si cte, kresli a neco vyrabi. Stve me to pro to, ze kdyz ja byla mala, videla jsem babicku trikrat do roka a tyden na chate v lete. S druhou babickou jsem zila ve stejnem dome, takze exkluzivita byla pryc a navic ta je taky povidaci. Jenze erik je vidi pomalu kazdy tyden vsechny, tak je to mnostvi fakt velke. Nastesti moje mama je na zdravou vyzivu. Kdyby to delali fakt vsichni, tak to musim resit. Kdyz byl maly, nosili mu treba cherry rajcata, ale od tech tri...

LITTLE_SISTER: Achjo, proste je to tady zvykem vsude koukam. A obecne nechapu to neustale obdarovavani deti. Jak poporostl, tak je to furt nejaka zaminka k obdarovavani mikulas, svatek, vanoce, narozeniny, velikonoce, den deti plus jeden deda a babicka, co dava vzdy, kdyz erika vidi. Bych se picla. Deda mel jednu dobu zvyk mu zas pokazdy donest auto, tak nevim, co je horsi, jestli lizatka nebo zaplava malych aut. Nerozumim tomu, ze treba te jedne babicce nevadi, ze erik ji vita slovy ahoj babi, mas svacinku? Me by to prislo skoda, ale ona je proste takovy proviantak na vsechny.

Proste skoda mluvit

MARKYSHA: já teda musím dodržovat i bezlepkovou dietu, takže jídlu důležitost celkem přikládám, ovlivňuje to lidský zdraví i psychiku dle mě dost. cukr nedémonizuju, jen ho nepoužívám a nahrazuju a nikomu nechybí... ale nejsem žádnej fašoun, samozřejmě že občas hřešíme ;)

Já třeba, ač obézní, na sladký vůbec nejsem, spíš na tučný a když už, tak na nějakou buchtu. Ale rozhodně bych cukr před dětma nedémonizovala, Tonda sladký doma má, ale rozhodně ho nevyžaduje v nějakým neskutečným množství, obvykle na něj zapomene a muž ho pokoutně smlsá. Myslím si, že by si jídlu neměla dávat přehnaná důležitost, ať už v pozitivním, tak negativním smyslu.

TORUVIEL: já to viděla v rámci Jednoho světa, asi to bude v "éteru" později... na mě to celkem zapůsobilo a navíc sem zmasírovaná mamkou, která frčí zdravou stravu fest :) takže od ní sladkosti pro dceru nehrozí, druhá babička (o dost starší než moje mamka) vynahrazuje :)) tělo sladkou chuť vyžaduje, ale jde holt o to, v jaký formě jí do těla budeme cpát... bílej cukr nebrat
NEMESISS: to jo, sem zvědavá, jak bude dcerunka odolná, ale sem velmi skeptická :)

LITTLE_SISTER: s kolektivem přijde x různejch "hrozeb", o to důležitějsí je podle mě "dobrej základ" zdomu...

LITTLE_SISTER: Jo, chtěla jsem se na ten dokument mrknout, ale nikde jsem ho nenašla ke shlédnutí...ale v podstatě asi vím, o čem to bude, s cukrem mám už nějaký zkušenosti, měla jsem období, kdy jsem třeba rok nesnědla skoro nic s rafinovaným cukrem, takže vím, jak to na člověka působí a jsem na to citlivější, cítím ty změny po požití cukru dost intenzivně...a když to vidím na dceři, jak to s ní pak cloumá...prostě nezakazuju jí to úplně, ale rozhodně to není jedno lízátko denně, jako když je třeba u babičky...to jsem tam jednou přijela po týdnu a tam byl jakýsi plastový držák na chupachups lízátka (asi 10ks) a byl prázdný...no co s tím nadělám, tchýně v tomhle naprosto nevnímá, co jí říkám, ačkoliv tchán je diabetik...prostě starší lidi člověk nepředělá a omezovat dceři kvůli tomu s nimi kontakt nebudu...holt věčný trénink trpělivosti a snášenlivosti :-)

LITTLE_SISTER: jj, možnosti tu JSOU a rodiče by podle mě měli jít příkladem, což teď nějak nezvládám...ale pustím se do toho a prostě to zvládnu. nechci nějak militantně ÚPLNĚ BEZ sladkýho, ale prostě rozumně.

TORUVIEL: tak právě v tom dokumentu je cukr braný v podstatě jako droga, závislost... jakmile člověk vydrží třeba 3 týdny bez cukru, tak pak už ho tělo nevyžaduje... což můžu potvrdit. naštěstí dcera se "chemických" sladkostí zatím nedomáhá, ale nedělám si iluze, že to přijde s věkem nebo s vlivem kolektivu

TORUVIEL: to je jasný, já vidím ty změny nálad i na sobě.

SINSEMILLA: nám cpou snad pokaždý nějakou šunku nebo párek i v lahůdkách v marketech... když řeknu, že to je dobrý, ať dceři nic nedávaj, tak stejně odvětí: ale prosimvás, ať si dá... wtf :))

TORUVIEL: to taky zkusím, že to vyměním za něco lepšího... a probrat ty barviva je taky dobrý tip, díky. synovi jsou čtyři, nemám problém mu někdy dát třeba dobrou čoko, je na něm super, že se rád o věci dělí, tak se dělíme a dáváme si ochutnat a do dvou to prakticky nejedl, pak už to nějak nešlo udržet.

SINSEMILLA: No ano, a dcera tyhle lidi navíc nějak přitahuje pohledem, takže dostává něco skoro obden. Když je to nějakej takovej ten miniaturní bonbonek, tak to toleruju, ale třeba včera dostala v pekárně zdarma lízátko, které chutnalo jako saponát, tak to fakt ne (a to i dcera uznala, že byl humus). Většinou se jí snažím vysvětlit, že jsou tam nějaký hnusný barviva, že si dáme radši něco jiného (ona to i uzná, ví, že třeba červené barvivo je fuj, protože po košenile se už párkrát osypala...takže na to musíme tak jako tak dávat pozor).

SINSEMILLA: nj, už se těším :/
(kéž by byla po mně a bonbony jí nechutnaly, vzala si je, aby je vzápětí zas někomu darovala... u nás doma frčela, když už, tak dobrá čokoláda, ostatní nás moc nebralo. A dobrou čokoládu běžně lidi nerozdávají.)