NEMESISS: já na tom asi teda nebyla tak zle (byť se mi rozjela hyperfunkce štítné žlázy, únava byla děsná, hlad pořád, ale na sladký jsem nějak úplně nenajela), ale z jiný doby si psmatuju, že mi hrozně pomáhalo ovoce, jak na zahnání chutí tak na doplnění nějaký energie.
Jinak já taky začala dávat ochutnávat až tak od roka, jedenácti měsíců, taky se o to naše začala víc zajímat a nedala se jen tak odbýt.
Běžně doma čokoládu nekonzumujeme nebo ne před dítětem, za mě je to teda spíš pohodlnost, že si to dám ráda v klidu, aniž by se mi po tom sápalo dítě a chtělo taky. Když už si něco dobrýho dám, dám třeba piškot i jí. Předsevzetí jsem měla velká, že cukr nedostane třeba do dvou let, ale vzdala jsem to brzy. Zatím to vypadá tak, že když to nevidí, tak to nepotřebuje, takže sušenky a piškoty pro ni nemáme nikde viditelně, když na to dojde, vyndám na linku třeba pět sušenek a obvykle si o tu poslední už ani sama neřekne, když si někde venku dávám sladký, ze kterýho jí kousek můžu dát,ý dám, dá si tři sousta, já to mezi tím dojím a ona už se po tom neshání, když ukáže doma na nějaký naše čokolády (ty neschováváme), tak jí potvrdím, že je to "ňami", ale pro nás s tátou/ne pro děti a stačí to (pozná teda jakýkoli "ňami"=jídlo bezpečně na sto honů, i když to před tím. v životě neviděla).