JESTERKA_NA_ZDI: ano rozumim a souhlasim, ze je to zjednodusovani si situace. Pouzivame to (spis zatim teoreticky nez v mnohe praxi) kdyz se chci vyhnout hysteraku naznacenemu beberou, tj. vim, ze zavest pozornost na 'neco' zpusobi dozadovani se 'toho neceho' co zrovna treba nemam, nechci dat, nechci resit atd. Dite je zatim maly (2 roky), rozumim ze kdyz bude vetsi, muze to byt jinak. Zatim mi pripada, ze ho to spis chrani. Napriklad nema koncept casu, potrebuju s muzem probrat kdy/kam/jak pujdeme ven, kdyz to slysi a rozumi, tak uz si jde pro boty = zbytecne zklamani atd.

Ad ze dite slysi jak lidi komunikuji anglicky a chyta z toho motivaci jim rozumet a naucit se AJ taky: jo tak presne to bych nicmene chtela! :)

ANNAWA: jj už tu padlo, že děti emoce nasávají jako houba. Každý rodič se s tím musí prát, nežijeme ve Sluníčkově :-D.

KEIKIN: tak to jistě, ale pokud zvyšuje hlas na dítě v situaci, kdy ho na něj jindy nezvyšuje, jen proto, že je sám nervózní (uzávěrka v práci, není mu dobře atd.), tak dost dobře na jeho straně stát nemůžu.

ANNAWA: add příklad: nj, ale když pujdeme do sebe, tak zjistíš, že i my (klidní povahou) bychom měli určité situace ve výchově řešit. Partnerovi možná nevadí fakt, že jsi klidná, ale že až tak nedbáš na určité věci, na kterých mu záleží (vzhledem ke společné výchově). Tohle střetávání výchov z různých prostředí v sobě nese určitý prvek konfliktu. Možná to dovysvětlení ex post pomůže.

KEIKIN: bod 3 zní rozumné, jenže u nás to v praxi nejde - protože typicky výchovný spor u nás je, že otec je nervní a zvyšuje hlas tam, kde já ne. Takže já jsem nadále klidná, jenže to jo vytočí a houkne na mě, proč ho nepodpořím. Čili si mého klidného přístupu všimne, ale příklad si z toho nebere.


SINSEMILLA: tohle je u nás v podstatě stejné.

KEIKIN: My se treba doma moc nehadame, ale jednou cca 3 mesice to bouchne a to pak na sebe rveme. Ale kdyz to prijde, tak to prijde, a ych si nastvani schovavala na vecer, az bude syn spat, to neumim, nechovala bych se normalne. Nejak jsme dosli k tomu, ze je lepsi se pred nim pohadat a pak usmirit, aby vedel, ze se mame radi, ze hadky ke vztahu patri a daji se konstruktivne resit. A ted, co uz je velky (jsou mu ctyri, tim myslim od doby, kdy ma vlastni ego), uz ho to ani nerozhazuje, nebreci, proste pocka, az to prejde, prijde me treba pohladit, kdyz brecim. A ma teda tendence se me zastavat, takovy rytir. Ale dlouho jsme se nepohadali pred nim

ja nevim... jak to pise KERRAY to mi pripada treba takovy prirozeni zpusob. ale bavit se anglicky, aby dite nerozumelo, mi taky prijde ujety... kdyz o tom premyslim, tak spis bych skoro zavedla nejaky maly znak rukama nebo neco ...

přede mnou v dětství u babičky mluvívali německy, a nepamatuju si, že bych z toho měl nějaký negativní pocity nebo trauma :) prostě se u babičky občas mluvilo německy, a nebylo se tomu potřeba divit, protože v televizi se často koukalo na rakouskou televizi, na rádiu hrálo rakouský rádio...

To je zajímavé diskuse. Abychom neztratili nit, jedná se o to, jak před dětmi řešit určité situace.
Já tohle vnímám jako velmi proměnnou konstantu, záleží totiž na mnoha faktorech.
1. Můžeš před děckem mluvit o všem, ono stejně pochopí jen to co na své úrovni chápat může.
Tady je ovšem nebezpečí emočního výbuchu, kdy si rodiče vyjasňují svoje postoje a děti nechápajíce obsah vnímají jen napjatou atmosféru.
2. Mluvení in english - třeba já bych se anglicky nevymáčkl tak jak bych chtěl. :-)
3. Když se ti zdá, že partner se zachoval ne úplně ok (vzhledem k výchově) - tak mu ukaž vlastními činy, jak to řešit. Pak se nemusí vůbec mluvit a když se to udělá citlivě, tak vlastně nedojde ke sporu (případné dovysvětlení může proběhnout později).
Obecně za sebe mohu říct, že nejvíc se dělají výchovné kiksy, když je toho na rodiče moc (nebo je unavený). Pak musí prostě přijít ten druhý (nebo někdo třetí), který má v tu chvíli více energie přebrat opratě. :-))

JESTERKA_NA_ZDI: u nás máme několik zakázaných slov - dudlík, bonbon a v některých případech mlíko. Jejich vyslovení by mohlo vést k nezastavitelnému dožadování se a hysterii. Proto říkáme candy, ta věc na B, ta věc na D, leche, cumel už nám dítě prokouklo.

Taky mi to přijde divné a navíc si myslím, že na nejlepší cestě k tomu, aby dítě základy angličtiny pochytilo a rodičům to nedalo vědět :o)

YMLADRIS: Tak ona se tam přestěhovala kvůli nim, je tam ráj, ale jak tam jejímu muži vybouchla práce, tak ona je na zhroucení, ale nechce si to přiznat. Navíc tam smíšenou rodinu tak úplně nepřijali..

SINSEMILLA: Přesně, předtím jsme byly na jedné vlně, byly k sobě upřímné a teď je to tanec a snaha o kompromis jako s každým.

MARKYSHA: Ze uz to nejde samozrejme?

SINSEMILLA: To mě potěšilo, ale musela jsem se srovnat s tím, že jsme se změnily a jsme najednou rozdílné a musím e se o zachování přátelství snažit.