• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
    • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    ONA_MAKARONAŠťastný rodič, šťastné dítě.
    YEETKA
    YEETKA --- ---
    4 odpovědi
    MARKYSHA: ta mladší, jejíž hračka byla neplakala, ve chvíli, kdy se starší dočkala, tak se mladší rozhodla, že hračku chce zpět (což je reakce, která je v pořádku, daná věkem a potřebami)
    rodiče zareagovali tak, že i když byla nějaká dohoda, má naše straší hračku vrátit, protože oni svou dcerku chtějí podpořit do maxima (na základě montessori doporučení, že děcka se do tří let dělit neumí, nechápou sdílení a tak je to nejlepší, co pro ně můžeme udělat podpora v potřebě bezprostředně vlastnit/potřeba se naplní, jde se dál a po čase se naučí sdílet)
    což je taky bezva..
    no jo, co ale to druhý děcko? není to prostě fakt spíš o hranicích?
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    1 odpověď
    YEETKA:
    Na dohodě bych trvala i v případě mladší, i když u nás kdyby Alenka začala plakat, tak jí to dá sám, i jinému dítěti, on od malička nesnese někoho vidět brečet, i když ho předtím naštvou.
    YEETKA
    YEETKA --- ---
    1 odpověď
    MARKYSHA: jak jsem psala, to, že děcka nechtějí půjčovat své hračky je v pořádku, když nechce půjčit, nepůjčí..
    řeším, zda to platí i v případě dohody..
    rodiče mladší holčičky byli opodál, u té dohody jsem byla s holkama sama, starší trpělivě čekala.. nevím zda dohoda, se dá považovat za slib, prostě je to něco s čím souhlasí všichni zúčastnění..
    to o co mi jde je spíš to, zda je v pořádku následovat nějaká metodická doporučení a při tom se socializovat bez konfliktně..

    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    1 odpověď
    YEETKA: Především to staršímu neměli slibovat, já respektuju vlastnictví hračky i neochotu půjčit a nechávám to na nich, jestli si to pujčí a oni se oba dělí, i ta Alenka, které nebyly dva. Ale někdy to holt jeden z nich nepůjčí a je to jeho právo, nepletu se do toho.
    YEETKA
    YEETKA --- ---
    TRISSIE: jj, u nás to taky tak funguje (19 měsíců a 4 roky), dokonce když jedna vidí, že ta druhá je z toho fakt moc smutná, tak se hračky ojediněle dobrovolně vzdávají ve prospěch té druhé..
    tohle byl případ, který se nám stal s přáteli, rodiči holčičky (2 a pár měsíců), kdy právě na základě toho, že své dítě podpoří v znovu držení hračky (koncept o nezralosti na sdílení a naplnění potřeby) bylo rozhodnuto ve prospěch mladší..
    ačkoliv tam před tím mezi holkama proběhla dohoda, i když si nejsem zpětně jistá, zda kývání hlavou ze strany té menší znamenalo porozumění dohody:D
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    MARKYSHA: No tak pes, tos měla říct hned :-) Pamatuju, kolik bordelu nadělaj kočky (v mém rodném domě jich vždy bylo aspoň 5). Tady v novém bytě ještě stále občas nacházím nějaké chlupy po nějakém zvířeti bývalých majitelů, a to ačkoliv jsme to tu před nastěhováním pořádně vydrhli.
    TRISSIE
    TRISSIE --- ---
    1 odpověď
    YEETKA: se třemi dětmi (3r10m a 2x 2r2m) jsme zavedli pravidlo "kdo má, ten má" - tedy kdo si konkrétní hračku uloví, ten je oprávněný držitel (a jeho držba bude rodiči chráněná v případě konfliktu). Je možné hračku vyměnit za jinou, je možné poprosit o její uvolnění, případně je možné zmocnit se odložené - jakmile přejde držení těmito povolenými způsoby, budeme chránit zase nového držitele. Případně jsme ještě ochotní se přimluvit u držitele, aby předal, že to druhé dítě moc chce, ale je to na rozhodnutí držitele.
    Jediná výjimka je malé množství vysoce osobních hraček (mazlideky, usínáčci) - ty se buď neberou vůbec nebo vrací na první požádání bez diskuse.

    Já si fakt nejsem schopná ani pamatovat, co je čí (navíc, spousta hraček je původně prvorozeného, ovšem věkově už přísluší spíš dvojčatům - kdo má pak řešit, čí to vlastně je?), ani ochotná ten cirkus kočírovat... takhle jedu podle řevu (a on vždycky někdo z těch tří napráší, co se vlastně stalo...)
    YEETKA
    YEETKA --- ---
    2 odpovědi
    INUSHKA: oky:)
    no, možná by ses divila, kolik je domácností, kde se na děti v jednom kuse pokřikuje a neustále vymezuje, na co všechno nesmí sahat atp.
    to, co popisuješ je "selský" rozum, taky tomu fandím víc..

    zrovna před pár dny, jsem byla postavena do situace, která mi teda byla krajně nepříjemná..
    a vznikla právě z doslovného dodržování montessori doporučení..

    jak byste řešili situaci, kdy si děti spolu hrají s hračkou (2 a 4) a to mladší má svoji hračku, se kterou si to starší zoufale přeje hrát.. vznikla tedy dohoda, že až si to mladší vyhraje, to starší si hračku půjčí..
    starší trpělivě čekalo a když hračku dostalo k hraní, mladší se rozhodla, že ji chce okamžitě zpět..
    rodiče řekli, je to její, vrať ji to.. (argumentovali tím, že děti do tří let se neumí dělit a nepobírá koncept sdílení, a oni tedy dítko budou podporovat, protože později ji poloha sdílení nebude dělat problém)
    s čímž souhlasím, když hračku zrovna nechce půjčit, tak nechce a je to v pořádku, ve chvíli, kdy ale vznikla dohoda, že až si vyhraje, bude mít hračku starší by to tak i mělo být?.. podle mého už je to bylo o hranicích a o tom, že děti jsou si rovny..
    mě je zase proti srsti upřednostňovat jedno mládě před druhým.. ačkoliv je mi montessori metodika sympatická, tak jsou chvíle, kdy fakt nevím..
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    2 odpovědi+2
    YEETKA: Ale jo, já asi rozumím, ale je mi prostě silně proti srsti tomu dávat nálepku "připravené prostředí". Podle mě je to, co popisujete, celkem normální domácnost s dětmi. Každý rozumný rodič se snad snaží domácnost dítěti přiměřeně přizpůsobit, aby se v ní orientovalo a mohlo být samostatné a té samostatnosti ho učit. Každý to dělá po svém, ale nějak to dělá každý. Přijde mi, že když se tomu začnou dávat ty nálepky, tak se z toho ztrácí to "po svém", už je z toho nějaká metodika nebo co. A na to já fakt nejsem. Stejně jako nechci nálepkovat dítě, nechci nálepkovat ani jeho výchovu.
    YEETKA
    YEETKA --- ---
    1 odpověď
    INUSHKA: chápu jak to myslíš, ale to, co popisuješ jako "připravené" prostředí je spíš tvoje představa plynoucí z domněnek (neber si to osobně, jsem taková nešikovná, co se podobných popisů týče)
    ymladris to popsala celkem jasně a výstižně viz níže, po pečlivějším přečtení možná dojdeš k tomu, že "připravené" prostředí neznamená nic víc, než jen prostor, kde jde rozvíjet samostatnost a samostatné myšlení, protože když nejsou kindoši v chaosu a vědí, co kam patří, tak si většinu činností ošéfujou sami (včetně úklidu) a to je naplňuje pocitem bezpečí, sebevědomím ..
    vidím to na své čtyřleté dceři, dneska po sobě většinu hraček uklízí sama a s hrdostí mi oznamuje, že už to taky umí..
    máme doma zásuvky, poličky, kam nedosáhnu bez židle, ale jsem přesvědčena, že je potřeba jít dětem příkladem (zase záleží, čemu je chce člověk naučit a na čem mu záleží, aby děti ovládaly)
    takže prostě makám, věnuju se jim, a do toho je tu systematicky čisto.. je to i za cenu, že se mi někdy fakt už nechce, ale jdu do toho.. věřím, že až budou dospělé, budou tyhle podvědomý skilly využívat k tomu, že jim nebude dělat problém pracovat nejen v domácnosti systematicky, lehce a bez pocitu, že je to vopruz a že se to musí.. nemluvě o estetickém cítění..
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    1 odpověď+2
    Já mám na tohle asi trochu jiný pohled. Souhlasím s tím, že i dítěti by se mělo doma žít dobře, pohodlně a bezpečně. Taky se snažím mít domácnost uspořádanou tak, aby dítě mohlo dělat prakticky všechno, co zvládne. Ale nemám ráda trend vytváření zvláštních prostředí pro děti a přizpůsobování všeho dětem, jako by byly středem vesmíru. kritizuju to na celospolečenské úrovni, tak si to nebudu zavádět doma. V běžné domácnosti se prostě vyskytují elektrické zásuvky, volně odložené věci a poličky, na které ani já nedosáhnu bez židle. Myslím si, že pro moje dítě je daleko přínosnější, když se brzy naučí fungovat ve světě takovém, jaký je, aniž by mu ho někdo musel připravovat. Chápu, že dítě chce zkoumat, ale já si taky chci nechat telefon odložený na konferenčním stolku a vědět, že ho tam zas najdu. Nechci pro nože šplhat po židlích do nejvyšších polic. Něco dítěti klidně přizpůsobím, ale v mnoha věcech prostě radši dítě tím několikerým "ne ne ne" naučím, že na některé věci se nesahá nebo mu vysvětlím, JAK se na ně sahá, aby si neublížilo. Já si to totiž doma můžu takhle uspořádat, ale pak přijdeme kamkoliv na návštěvu (i třeba k babičce), do restaurace nebo kamkoliv jinam a najednou to připravené prostředí nebude a dítě co? Najednou mu budu muset rvát z ruky hostitelův telefon? Nebo chtít po hostiteli, aby si ho někam uklidil? Nebo jak to potom funguje?
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    +2
    YMLADRIS: jeste co minim tim kdyz dite chce neco delat. napriklad. (jsou petilete deti ktere si nikdy v zivote nemazaly chleba). predsin - mit dostupne obleceni, boty, dat zas na misto. koupelna - umyt si ruce, utrit. ucesat se. kartacek. zachod - kyblik na pocurane obleceni v pripade nehody. kuchyn - piti, svacinka, misto kde ma nadobi a nastroje. uklid - zamest, utrit, vyhodit do odpadu atd. Nejde o to nutit je, ale moznost rict Chces utrit stul? a dal uz vi jak, cim, kam. Je to pro ne bezva pocit ta samostatnost. Samozrejme prezijou i v domove, kde je smetacek kazdej den uplne jinde... dulezitejsi je laska. Ale tohleto (montessori - pomoz mi abych to dokazal sam), je takova hezka nadstavba, dava detem pocit moci a schopnosti
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    +2
    KEIKIN: nemyslim si ze je to nutne. dokud dite neleze, neni moc co resit. takze mas pul roku cas. navic, dite se furt vyviji, nejde to nastavit a hotovo. zalezi co chce potrebuje,co tak doma delate a nedelate... aneb, lepe dnes zacit nez nikdy :)
    KEIKIN
    KEIKIN --- ---
    1 odpověď
    YMLADRIS: A proto bych doporučil všem, aby to prostředí připravili ještě před tím, než se jim narodí děti. Po té už bývá většinou pozdě - resp. spíš se řeší ty nejnutnější věci a nezbývá čas na radikálnější řešení.
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    2 odpovědi+2
    pripravene prostredi mam doma ze dvou duvodu: 1) autonomie. dite muze delat skoro uplne co ho napadne. nejsou dostupne nebezpecne a drahe krehke veci. je takova hlaska, ze pokud x-krat za sebou musime decku ohledne neceho doma rikat ne ne ne ne, tak to neni pripravene prostredi. je to jen provokace ktera mu ublizuje (deti maji vnitrni touhu zkoumat a interagovat).
    2) kompetence. dite kdyz chce neco udelat, nemusi se doprosovat moc casto.
    proste, deti jsou taky lidi, a jejich vnitrni motivace bezi na stejnych principech. nam by se taky tezko zilo nekde, kde by to nebylo pripraveny pro nase potreby. zbytecne konflikty atd.
    KEIKIN
    KEIKIN --- ---
    YEETKA: Tak s tím "čistým prostorem souhlasím". Energie v bytě, kde je méně věcí je úplně jiná než v bytě, kde jsou všechna volná místa zaskládána. Tchýně je v tomhle expertka. Pořád kupuje nějaké starožitnosti, obrazy, nábytek apod. A když k nim přijdem na návštěvu, tak si nemáme ani kam sednout :-) Nic nevyhodí, protože všechno se může jednou hodit. Ale zas je dobré, že si nechala hračky po dětech a my je teď používáme :-)
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    1 odpověď
    TORUVIEL: Nejvíc bordelu nadělá dlouhosrstý ovčák, není to holt pes do paneláku, ale je po mámě a mám ho ráda, tak to s ním těch pár let vydržím. Alenka je kramář, to je fakt, ale často ty věci vytahá, aby je mohla uklidit.
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    1 odpověď
    MARKYSHA: Možná jen špatně vidím :D Ale tak ty máš taky o jednoho tvůrce chaosu více :-)
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    1 odpověď
    KEIKIN: Tak to já zjistila, že průběžně uklízet zabere méně času než likvidovat pak neúnosný bordel a je fakt, že ten příklad fakt táhne i u dětí. Navíc šlápnout na hračku je fakt bolestivý:) stačí neustálej bordel ze psů, ještě aby se v těch chlupech válely další věci. A taky nerada něco hledám.
    TORUVIEL: Závist, já vytíram 3x týdně a aby bylo čisto, tak by to chtělo snad 3x denně.
    YEETKA
    YEETKA --- ---
    1 odpověď+1
    KEIKIN: jasný, no tady asi nepomůže nic jinýho, než to fakt dělat sám, nenutit ji, ale občas možná stanovit hranici.. na takhle odrostlejší děti je fakt bezva kniha "respektovat a být respektován"
    INUSHKA: asi jsme se úplně nepochopily.. do svých dětí prostě nekéruju :"ukliď si to, nesmí to tady být" prostě průběžně uklízím a to nejen hračky, mám čisto a pořádek všude a je to jenom proto, že to prostě průběžně dělám.. nutno dodat, že nesnáším krámy a zbytečnosti.. máme jenom to s čím si skutečně hrají a co používáme..
    jinak to o tom uklízet a děti nechat pasivní je spíš waldorfská metodika, montessori jede jednu hračku a tu uklidit, potom zase klidně něco jinýho..
    mít přehledný prostředí, ve kterým se děcku dobře orientuje a je pro mě základ a přijde mi, že děcka jsou prostě spokojenější, když věci mají své místo a prostor nějakou harmonii..
    když je doma jak po výbuchu, děcka jsou rozstřelený, nesoustředěný, lehce agresivní..
    jednoduše řečeno, prostředí ve kterým žijeme, nás ovlivňuje na mnoha úrovních..

    jinak některé výchovné teorie, jsou skvělý zdroj inspirace, není třeba je prožívat, je dobrý vědět o čem to je a případně některé prvky používat..
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam