YEETKA: Ale jo, já asi rozumím, ale je mi prostě silně proti srsti tomu dávat nálepku "připravené prostředí". Podle mě je to, co popisujete, celkem normální domácnost s dětmi. Každý rozumný rodič se snad snaží domácnost dítěti přiměřeně přizpůsobit, aby se v ní orientovalo a mohlo být samostatné a té samostatnosti ho učit. Každý to dělá po svém, ale nějak to dělá každý. Přijde mi, že když se tomu začnou dávat ty nálepky, tak se z toho ztrácí to "po svém", už je z toho nějaká metodika nebo co. A na to já fakt nejsem. Stejně jako nechci nálepkovat dítě, nechci nálepkovat ani jeho výchovu.

Já mám na tohle asi trochu jiný pohled. Souhlasím s tím, že i dítěti by se mělo doma žít dobře, pohodlně a bezpečně. Taky se snažím mít domácnost uspořádanou tak, aby dítě mohlo dělat prakticky všechno, co zvládne. Ale nemám ráda trend vytváření zvláštních prostředí pro děti a přizpůsobování všeho dětem, jako by byly středem vesmíru. kritizuju to na celospolečenské úrovni, tak si to nebudu zavádět doma. V běžné domácnosti se prostě vyskytují elektrické zásuvky, volně odložené věci a poličky, na které ani já nedosáhnu bez židle. Myslím si, že pro moje dítě je daleko přínosnější, když se brzy naučí fungovat ve světě takovém, jaký je, aniž by mu ho někdo musel připravovat. Chápu, že dítě chce zkoumat, ale já si taky chci nechat telefon odložený na konferenčním stolku a vědět, že ho tam zas najdu. Nechci pro nože šplhat po židlích do nejvyšších polic. Něco dítěti klidně přizpůsobím, ale v mnoha věcech prostě radši dítě tím několikerým "ne ne ne" naučím, že na některé věci se nesahá nebo mu vysvětlím, JAK se na ně sahá, aby si neublížilo. Já si to totiž doma můžu takhle uspořádat, ale pak přijdeme kamkoliv na návštěvu (i třeba k babičce), do restaurace nebo kamkoliv jinam a najednou to připravené prostředí nebude a dítě co? Najednou mu budu muset rvát z ruky hostitelův telefon? Nebo chtít po hostiteli, aby si ho někam uklidil? Nebo jak to potom funguje?

YMLADRIS: jeste co minim tim kdyz dite chce neco delat. napriklad. (jsou petilete deti ktere si nikdy v zivote nemazaly chleba). predsin - mit dostupne obleceni, boty, dat zas na misto. koupelna - umyt si ruce, utrit. ucesat se. kartacek. zachod - kyblik na pocurane obleceni v pripade nehody. kuchyn - piti, svacinka, misto kde ma nadobi a nastroje. uklid - zamest, utrit, vyhodit do odpadu atd. Nejde o to nutit je, ale moznost rict Chces utrit stul? a dal uz vi jak, cim, kam. Je to pro ne bezva pocit ta samostatnost. Samozrejme prezijou i v domove, kde je smetacek kazdej den uplne jinde... dulezitejsi je laska. Ale tohleto (montessori - pomoz mi abych to dokazal sam), je takova hezka nadstavba, dava detem pocit moci a schopnosti

KEIKIN: nemyslim si ze je to nutne. dokud dite neleze, neni moc co resit. takze mas pul roku cas. navic, dite se furt vyviji, nejde to nastavit a hotovo. zalezi co chce potrebuje,co tak doma delate a nedelate... aneb, lepe dnes zacit nez nikdy :)

pripravene prostredi mam doma ze dvou duvodu: 1) autonomie. dite muze delat skoro uplne co ho napadne. nejsou dostupne nebezpecne a drahe krehke veci. je takova hlaska, ze pokud x-krat za sebou musime decku ohledne neceho doma rikat ne ne ne ne, tak to neni pripravene prostredi. je to jen provokace ktera mu ublizuje (deti maji vnitrni touhu zkoumat a interagovat).
2) kompetence. dite kdyz chce neco udelat, nemusi se doprosovat moc casto.
proste, deti jsou taky lidi, a jejich vnitrni motivace bezi na stejnych principech. nam by se taky tezko zilo nekde, kde by to nebylo pripraveny pro nase potreby. zbytecne konflikty atd.

KEIKIN: jasný, no tady asi nepomůže nic jinýho, než to fakt dělat sám, nenutit ji, ale občas možná stanovit hranici.. na takhle odrostlejší děti je fakt bezva kniha "respektovat a být respektován"
INUSHKA: asi jsme se úplně nepochopily.. do svých dětí prostě nekéruju :"ukliď si to, nesmí to tady být" prostě průběžně uklízím a to nejen hračky, mám čisto a pořádek všude a je to jenom proto, že to prostě průběžně dělám.. nutno dodat, že nesnáším krámy a zbytečnosti.. máme jenom to s čím si skutečně hrají a co používáme..
jinak to o tom uklízet a děti nechat pasivní je spíš waldorfská metodika, montessori jede jednu hračku a tu uklidit, potom zase klidně něco jinýho..
mít přehledný prostředí, ve kterým se děcku dobře orientuje a je pro mě základ a přijde mi, že děcka jsou prostě spokojenější, když věci mají své místo a prostor nějakou harmonii..
když je doma jak po výbuchu, děcka jsou rozstřelený, nesoustředěný, lehce agresivní..
jednoduše řečeno, prostředí ve kterým žijeme, nás ovlivňuje na mnoha úrovních..

jinak některé výchovné teorie, jsou skvělý zdroj inspirace, není třeba je prožívat, je dobrý vědět o čem to je a případně některé prvky používat..

INUSHKA: připravené prostředí znamená prostředí připravené na dítě, pohodlné dítěti, ne jen dospělým. Jako příklad - buď si dítě může k lince dotáhnout židli, vylézt na ni a natáhnout se do horní skříňky pro hrneček, nebo může mít vlastní regál někde dole, kde nemusí nikam šplhat a natahovat se. Když si chce syn udělat vodu se šťávou, musí z šuplíku vytáhnout šťávu, musí na židli a natáhnout se pro hrnek, s hrnkem sleze, přesune si židli ke dřezu, znovu na ní vyleze, nalije si šťávu, zalije vodou a pak i se šťávou v ruce leze ze židle dolů. Připravené prostředí by bylo, kdyby měl v jemu odpovídající výšce hrneček, šťávu i konvičku s vodou a mohl se o sebe snadno postarat.

YEETKA: A jinak, já zhruba tuším, že to je nějaký pojem snad z Montessori, ale přiznám se, že vnímat vlastní domácnost jako "připravené prostředí" pro dítě je mi silně proti srsti. Náš dům není a nemá být žádné připravené prostředí, je to domov a máme se v něm všichni cítit svobodně a pohodlně, ne neustále hlídat, jestli splňuje nároky nějaké výchovné toerie, ať už jakékoliv.