KOTENCE: U nás tohle dělá múj táta, jednou jsme se kvůli tomu už i chytli, cítil se dotčen, že pohrdám jeho výchovnými zkušenostmi. Jenže já na sobě z první ruky vidím jejich výsledky... V zásadě se snažím prostě dítě utěšit sama po svém a spoléhám na to, že ostatní členové rodiny odpozorují, jak to dělám a budou to aplikovat taky. Proč by se jim mělo chtít vymýšlet a zkoušet nějaké vlastní metody, když jim jednu ověřenou funkční předkládám? Více méně to zabírá.
TORUVIEL: Já jsem tohle právě teď zřetelně viděla na synovci - jak fakt stačí jiný přístup od dospělého a dítě se rázem promění taky. Proti svému tátovi i proti babičce věčně v opozici, z dědy až strach (nedivím se, jako dítě bych se ho taky bála), ufňukaný až hrůza, pořád si něco "vymýšlí" (jako tohle jíst nebudu, tamto mi dejte, a to vlastně taky nechci, půjdu si hrát, kam to nesete? já ještě nedojedl...). Se mnou a s mým mužem byl úplně v pohodě, když jsem tam s nimi byla sama, šel dokonce bez protestů sám spát po obědě (já ukládala Malvínu a když jsem se vrátila pro něj, našla jsem ho už svlečeného v posteli), když dělal něco, co se mi nelíbilo, stačilo vysvětlit, PROČ se mi to nelíbí a on to akceptoval a navrhnul jinou variantu.
Samozřejmě nějakou roli asi hrálo i to, že se mnou nebývá tak často, ale ta změna byla fakt hodně viditelná, přesně jak píšeš, i ve výrazu v tváři. Bohužel v jeho případě jsem proti zbytku rodiny v menšině (i morální, jakožto "jen" teta proti rodičům a babičce), takže když jsme všichni pohromadě, sklouzává to opět k jejich stylu a já pak řeším následky na svém dítěti, jako když mu Malvína na zahradě pod "dozorem" babičky a dědy odpojila vlečku od traktoru. Řval kvůli tomu, jako by ho na nože brali, a babička na mě jenom ze žebříku (čistila okapy) volala do kuchyně "to nic, Malvína mu skřípla prst kolíčkem na prádlo". Nešla ho uklidnit, vyřešit situaci, dokonce ani zjistit, co se opravdu stalo. Tak jsem tam vyrazila já a než jsem k němu stihla dojít, tak do nic nechápající Malvíny z ničeho nic strčil, až upadla na zem. V tu chvíli se ve mě teda probudila matka-lvice bránící své mládě a synovec dostal vynadáno, že tohle přehnal a že takhle se spory neřeší. Teprve pak jsem se konečně dozvěděla, o co šlo, žádné skřípnutí se nekonalo, jen ho naštavala ta odpojená vlečka. Poněkud jsem nechápala, takováhle scéna místo aby ten traktor vzal a spojil nebo někomu donesl, ať mu ho spojí, když to nesvedl sám. Úplně zbytečné vyhrocení problému způsobené mimo jiné tím, že přítomní dospělí se ani neobtěžovali zeptat, co se stalo a proč brečí. Vytvořili si svou teorii a té se drželi. Až já jsem se zeptala přímo jeho, co se mu stalo, bohužel pozdě, protože jsem byla daleko a čekala, že babička zasáhne :-/