• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    ONA_MAKARONAŠťastný rodič, šťastné dítě.
    Tato diskuze se zaobírá zejména tzv. Nevýchovou a učením Naomi Aldort. Jakou výchovu doma upřednostňujete a proč? Praktikujete ve své rodině tyto "alternativní" směry výchovy? Opravdu fungují? Otázky, rady a pomoc ohledně (ne)výchovy vítány.
    rozbalit záhlaví
    WITCHIE
    WITCHIE --- ---
    KOTENCE:
    KOTENCE: A pro koho je to dobry/komu to prospeje, ze se Ti jim nechce radit, jak utesovat tvoje dite? A obecneji komu prospeje, kdyz si nenastavis/nenastavite s manzelem vuci jeho rodicum hranice tak, abyste se citili respektovani? Prospeje to Vam, Vasemu diteti?
    KOTENCE
    KOTENCE --- ---
    WITCHIE: Ne, ze ja bych je povazovala za autoritu, ale ze oni si pripadaj jako autorita a nerespektujou me (vlastne nas oba). Ale to sem asi uz nepatri.
    KOTENCE
    KOTENCE --- ---
    WITCHIE: tak bych to nerekla. Spis mam problem kecat jim do toho, jak se maj chovat ke svymu vnouceti. Umim rict "nedavejte ji bublaninu", ale uz se mi nechce jim radit, jak dite utesovat a kdy ho pochovat. Byla bych rada, kdyby si nektery kecy odpustili, ale vlastne ani nevim, jak to formulovat, aby to melo efekt. (Mimochodem tu bublaninu ji cpou stejne porad.)
    KEIKIN
    KEIKIN --- ---
    TORUVIEL: ovšem je tu jedno ale. Opravdu to není pro líné rodiče, naopak. Takový multitasking pro 3 děti je imho dosti náročný. A rodič přece není stroj, aby mlel neustále pantem jak kolovrátek.
    Tím to určitě nechci shodit, je to dobře vysvětlené, jen v reálu pro mne hůře aplikovatelné.
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    TORUVIEL: moc pěkně napsaný :-)
    WITCHIE
    WITCHIE --- ---
    KOTENCE: necitis se v rovnocenny pozici vedle svych tchanovcu ve vztahu k tvymu vlastnimu diteti?
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    Svobodná výchova není totéž, co výchova volná a rozhodně to není nic pro líné rodiče | Host
    http://www.rozhlas.cz/...neni-totez-co-vychova-volna-a-rozhodne-to-neni-nic-pro-line-rodice--1503053
    ANNAWA
    ANNAWA --- ---
    YMLADRIS: spis už ne, nejstarší si jde dost po svých už nějaký čas. Dřív tobě občas dělali. Ale dodneska spolu občas vedou celkem dlouhé večerní hovory ve dvou.
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    ANNAWA: on se s tím časem vyrovná, ale je to docela dlouhý proces, mně právě v osmnácti došlo, že to s výchovou mojí mámy a s mámou samotnou není všechno v pořádku a dalších pár let mi trvalo, než jsem zjistila, že jí mohu odpustit a milovat, i když má spoustu chyb.
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    ANNAWA: bude s nim jeho tata pravidelne chodit "na rande"? jeste muze kus stihnout (nez nejstarsi pude po svych atd)
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    ANNAWA: tak to bych se asi snažila zdržet jakýchkoli komentářů na jejich výchovu, ale zase bych neustupovala tlaku, abyste Bena vychovávali jinak, prostě bych si jela svoje a hotovo.
    ANNAWA
    ANNAWA --- ---
    MARKYSHA: jj, s tím jeho pocitem si to myslím taky.
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    ANNAWA: Imho by měl nejstaršího řešir otec a já bych mu asi na rovinu řekla, že si prostě nejmladšího vychovávám po svém a rozhodně bych ho jen kvůli němu nějak neokřikovala jinak než bez něj. On to vlastně není tvůj problém, protože je to spíš konfrontace toho nejstaršího s jiným typem výchovy, který mu vlastně připadá lepší, ale nemůže si to přiznat, protože by jakoby "zradil" mámu.
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    TORUVIEL: Uvědomuju si, že tohle vlastně dělám zcela přirozeně i Malvíně v jejích dvou a půl letech. Máme zavedený uklidňovací rituál - pochovat "jako mimi", to znamená v leže v náručí. Často si o to řekne sama, když ne, zeptám se a reakce bývá kladná. Někdy chovám sotva půl minuty a ona hlásí, že "už ne mimi" a vesele odchází, někdy musím chovat déle, ale funguje to prakticky na všechny frustrace, křivdy a vzteky. Občas si ale o chování řekne v pro mě nevhodné situaci - když mám ruce od těsta, není si zrovna kam sednout (ve stoje ji už s pupkem v horizontální poloze v náručí neudržím), řeším problém se psem... Takže řeknu "ano, pochovám tě jako mimi, vydrž až..." a ona fakt vydrží. Někdy u toho čekání brečí, ale dost často ani to ne, jen chvílemi připomíná, že chce být mimi, tak já zopakuju, kdy to bude. Vlastně se takhle přirozeně učí tu ventilaci frustrace odložit, aniž bych se nad tím doteď takto zamýšlela a dělala to vědomě.
    ANNAWA
    ANNAWA --- ---
    YMLADRIS: pro větší komplikovanost, nejsem matka nejstaršího :-) Ale jinak, souhlas, žárlí, pokud ne na moji pozornost, tak na pozornost otce, o kterou ho malé dítě připravuje, minimálně částečně.
    Svým dvěma velkým dětem (15 a 17) se věnuju i jindy a jen jim, třeba právě tím společným kafem, s jedním jdu dneska do divadla a tak - což cítím jako fajn a jsem ráda, že to potvrzuješ, část času jen pro každého z nich.
    Nejstarší (18) je trochu problém obecně a malého prudí občas si jen tak - což jsme poslední měsíc trochu rozklíčovali, protože z něj začalo padat, že jsme moc mírní na všechno mu tolerujeme, kdežto jeho matka řezala a on to považuje za správné, jak nám řekl, podle nás ho to spíš trápí, ale logicky to nemůže přiznat. Ale říkal, že se svou matkou naši výchovu nejmenšího často řeší. Jeho sestra (16) s B problém nemá, i se mu hezky věnuje.
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    ANNAWA: (prosimte toto hrozne nemam rada, nadnaset svoje laicke predstavy zkusenym vicedetnym matkam, ale tak pro pripad ze by to treba zaujalo...)
    Prijde mi to, ze malej je v pohode - vyjadruje pocity, matka je pri nem, neni problem.
    Nejstarsi - teorie - je frustrovanej pac jako by zarli, ze malej dela bugr, takze on nema k dispozici dostatecne mnozstvi matky. Uvaha: chodit s nejstarsim pravidelne na rande, jen vy dva, mluvit s nim jako s nejstarsim (nee prvoplanove do nej hucet aby nechal maleho bejt, ale proste ocenit jak uz je nejstarsi velkej a zralej a taky mu byt uplne a pravidelne k dispozici, nasledovat co on chce, zda povidat nebo neco spolu delat, nebo...). Treba by pak pro nej bylo snesitelnejsi maleho neprudit.
    Pokud to ale ma jako babicka Kotence, tak tomu rozumim tak, ze nejstarsi nesnasi vyjadrovani pocitu obecne? Prudil by maleho i kdyz by zrovna zadnou potrebu klidu na hovor s matkou nemel?
    ANNAWA
    ANNAWA --- ---
    TORUVIEL: my rodiče to neděláme, sourozenci občas ano, zvláště někteří... B ví, že zásadní je to, co říkáme my. A jo, já mu to pak vysvětluju, věnuju mu o hodně víc času než ostatním celkově, takže si troufám tvrdit, že on to nakonec zpracuje dobře.
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    ANNAWA: No jasně, a myslím, že je i dobrý, když se to dítě naučí to vypuštění své frustrace odložit, nebude mít vždy po ruce někoho, kdo by to s ním probral, prožil, hned teď. Chvíli se s tím bude potýkat samo, hledat samo řešení, samo pro sebe si vnímat ty pocity, snažit se s nimi pracovat, nějak je uchopovat. To je potřeba. Hlavní je prostě to dítě neshazovat, nesnižovat, nevysmívat se, nenadávat do zlobičů, netrestat, ale říct něco jako, že chápu, že se teď cítí tak a tak, ale řekneme si to později, teď se tady věnuji něčemu/někomu jinému (neříkám, že to zabere a dítě přestane a odloží to...ale aspoň bude vědět, že matka o něm ví a bude se mu věnovat).
    ANNAWA
    ANNAWA --- ---
    YMLADRIS: tak většinou si to odbulí u toho stolu, já ho utěším tam, protože sedí vedle mě, ale jeho nejstarší bratr ho okřikuje asi jako Kotence babička.
    YMLADRIS
    YMLADRIS --- ---
    ANNAWA: a jak to delate ted?
    ANNAWA
    ANNAWA --- ---
    YMLADRIS: já to řeším bez vztahu ke Kotence babičce, zajímá mě řešení pro můj případ - já právě vyrostla v rodině, kde se pocity najevo nedávaly v podstatě vůbec, ani dobré, ani špatné, což považuju za pitomé a traumatizující.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam