KOTENCE: A ještě je teda ve hře pochva a vagína, ale to zase neni přesně ta část, která je vidět a je potřeba jí třeba umejt... Trochu mě to štve, nechci mít dítě exota, co má místo pipinky vulvu, ale zase nevim, proč tomu říkat jinak, než se to jmenuje. Ostatní části těla pojmenováváme normálně a nic speciálního nevymejšlíme. Tohle pipinkování a lulinkování pochází imho stejně ze studu rodičů...

SANCHA: ježiš dík za dotaz! Zrovna to řeším a nakonec mi nejlepší příjde vulva. Penisu říkáme penis, tak to k tomu patří... Je to trochu nezvyk, protože to tak nenazývají ani dospělý ženský, ale aspoň je to tak správně. Naše máma říkala buchta/ička a já to taky občas použiju, ale je mi to proti srsti.

SANCHA: Mám dvouměsíční dcerku tak to řeším

My jsme se s mojí matkou třeba několikrát chytly, kvůli přístupu k dítěti (celkem prkotiny, ale já v tu chvíli cítila, že ona přeskakuje na starou roli matky a to mě dráždilo, tak jsem bouchla). A kupodivu to pomohlo, ona už si dává větší pozor. U tchýně taktéž, musela jsem se hodně vymezit, ta mě učí asertivitě ještě víc, to je hodně problematický vztah, ona ráda všem a do všeho mluví apod. První rok jsem to moc nezvládala a spíš to přenášela na muže, ten je ale téměř zcela neschopný jí oponovat (spíš jako rezignoval), tak jsem musela začít sama. Hádat se s ní nechci, tak musim asertivně a neoblomně. Ale je to dobrá škola :-)

LYDI: Jo, to znám, jak ze strany mé matky, tak ze strany tchýně.

ARGANNAH: jo taky mi to ted nedavno napadlo s tim terapeutem.
problem mam fakt jen s svyma, a jasne, je to hlavne muj problem. jen kdybych vedela, ze to nema zadny dopad na malou, tak bych to dal asi neresila nejak vic ... ale tak to asi vnimam jako vetsi motivaci to resit :P (a nevim jestli z toho mam radost nebo ne :D )

TORUVIEL: mati napr. desne na nas decka (myslim me+brachu) a vnoucata 'visi' imho si snazi plnit nejak svuj zivot 'nama', jestli vis co mam na mysli, takze pro ni je hrozne tezke v klidu nas 'pustit' uplne jedno kolik je nam let (a ja vim, nekdo by rekl, ze tohle ma kazda matka, ale nase je fakt extrem ... ) ostatne ale v tom zatim bohuzel nic moc nepomohlo, ani treba nekolika mesicni pobyt na jinem kontinentu. imho jen tak casem "szit" asi nepomuze ...

YMLADRIS: jo, chlap to bere dost podobne jako ja a muzu se pripadne treba vybrecet. presne treba resim, jak to resit... jestli navstevy u rodicu se snazim omezit... i kdyz fakt nevim, jak moc je to spis "muj" problem nez problem dcery... nevim, jak "moc velke dopady" to muze mit kdyz tam je clovek treba jeden vikend v mesici ...
s tou pripravou, je to zrejmne neco, o co sem se tak trosinku uz snazela, i kdyz slo o jinych vecech ale zatim se mi to moc nedari... asi bych potrebovala najit jeste ten spravny zpusob jak na to... ale hlavne si asi fakt necham znejistit, takze nez abych rekla "ja to udelam tak ci onak a tecka" treba (coz bylo pro me jednodussi kdyz slo o kojeni podle potreby, noseni apod, veci kdy sou mensi - ale ted, kdyz jde o dojidani, urovni 'hluku' nebo soustredeni u jidla/hrani si u jidla tak si necham rychleji znejistit, asi protoze to nemam tolik vyhranene. je pro me dulezite oboje - aby (/do budoucnosti) neplytvala jidlem, dojedla apod a zaroven je mi dulezite, aby byla pri tom v poho ...
jinak se nic moc neresi v rodine / resi se zpusobem-nezpusobem, coz je asi duvod,proc spousty veci fungujou mnohem hur nez by mohli ): ... no budu to muset jeste popremyslet, jak se budu chovat dale do budoucnosti...

no jak ste psali a ja "doumala" tak ... ty veci jako takove, treba to deleni a pod, to nevnimam jako takovy problem. ale ten moment, kdy jsem s matkou, ja nic nerikam, protoze vse ok, ale matka neco rika, tak jako kdyby me vzala konrolu z ruky, ze ja jako by svym postojem "nevychovavam" a ona jo. mozna to je i blok ve me, ze mam pocit, ze ona si zacina delat neco, co ja vlastne delam, jenom to neni tak jasne videt. obcas se mi dari recit "ne, jestli ona nechce cepku, tak ji asi proste nepotrebuju" ale treba ted jednou .. obed a deda ji pak sebral 2 zajice s kteryma ona si hrala, a prej ze jdou spat. no se tak koukala, a mozna sem sama byla prekvapena, ze nenadavala. ja sem koukala do talire, protoze neprislo mi to asi tak strasny a zaroven vlastne strasne ... ale proste sem jen cumela do talire ): taky mi doslo, ze manipuloval, ze ja hrozne nesnazim furt lidi si mysli, ze decka manipulujou ale sakry .. proc ji nemuzou rict "nechce, abys mela u toho zajice" ):
no a co resim asi, ze sama sem z toho spatna, ze nic nerikam a taky premyslim, jestli/jaky to muze mit pro malou "dopad" kdyz ja sakrys nejsem schopna jim neco rict. vyzarim tak nejak k dcere "slabe matky" ktera nedokaze otevirt h*** ? ): ...
YMLADRIS diky za tu zpravu, je toho hodne, ted nemam tolik casu, ale rada bych na to pak odpovedel nejak (:

LYDI: tak mne pomaha rozumet proc se veci dejou, jak se dejou.
cili jestli se ptas, proc je pro tebe tak tezky stat za svyma principama vuci rodicum, nabizim toto vysvetleni: homo sapiens je stadni zivocich. Je v tobe tisic a sto tisic generaci, kde kdyz by sis moc vyskakovala proti tvemu kmeni, tak te poslou pryc = jista smrt.
Vetsina lidi to resi tak, ze se identifikuje spis se svou novou rodinou. Cili, co na to rika tvuj chlap? Mas v nem podporu? Bavite se o vychove, jste radi jak se vase dcerka v klidu rozviji, je stastna neni neuroticka? Muzes se mu vybrecet jak te vasi serou, ale ze s tim zrejme nejde moc delat?

Asi neznam cloveka, ktery by vice ci mene nenarazel na odlisne postoje svych rodicu. To je vyvoj. Pokud dceru fakt buzeruji a terorizuji, tak si rozeber ceho se presne bojis a s nekym o tom mluv.. co presne budes delat az se to zas stane. Priprav si to predem. Babi rekne "no tak snad nemusis jecet??" a ty reknes "babi kdyz jeceni je tak super! my jecime radi!!" ...

Ale nevim. Kazdej je jinej. Jeste muzes promyslet jak je to ve tve rodine, kdo je tam dominantnejsi a jak ten druhy rodic resil, kdyz se potreboval nejak vymezit podle sebe (dejme tomu jak tvoje matka resi, kdyz ji otec moc depta. Jak to dela? Muzes to udelat jako ona?) ale toto je vsechno na vode. Spis ti jen tak pisu, ze to je proste odvrcena stranka toho prechodu od "deti jsou v zasade spatne, je treba je napravit" k "deti jsou v zasade v poradku, je treba jen jim ukazovat jak se zije a vyckat". Stari lidi to nechapou. Boji se o svou a tvou svobodu. Drz se.

"Naučil jsem se, že lidé nejvíc strádají, když jsou izolovaní."
Terénní služba ZOOM
http://charitafm.cz/zoom/index.php?section=41&lang=cz

TORUVIEL: jo, mas pravdu, napsala jsem to zjednodusene. neco k tomu rict, urcite, ale ne takovy ty dospelacky dalekosahly reci, ktery pochopi jen dospelej. ja znam zatim jen teorii, praxe me teprve ceka :) sama jsem na sebe zvedava.
nekdy nemam pocit, ze kazdy rodic vi, co jakemu diteti v jakem veku rict. ja bohuzel moc mezi matky nechodim, ale v lete jsem byla svedkem prihody v parku, kde mala holcicka, tak cca 2 leta bezela a bezela. urcite se to zrovna naucila, mela radost, ze ji to tak jde. nakonec se teda vzdalila asi uz moc, na vkus jeji mamy, tak ta se za ni rozebehla, chytla ji, holcocka se jeste smala... mama ji namlatila na zadek a rekla, tohle se dela? nesmis mamince utikat, oskliva holka. holcicika jenom koukala a neverila. a ja taky ne.

MULTICAT: Jo, musí se to vysvětlovat s ohledem na věk. To asi každý rodič ví, co a jak jeho dítě v jakém věku umí přijmout, jak s ním jednat. Teda, mně to přijde přirozené, někdo s tím třeba může mít problémy, není tolik napojený na dítě, empatický, nevím. Ale zase bych neřekla, že stačí říct dítěti jo/ne...a nevysvětlit ani nějak základně (záleží zase, na věku, úrovni vnímání dítěte atd.), to si musí každý posoudit sám. Já mám s vysvětlováním velmi dobré zkušenosti, dcera je pak schopná věci lépe akceptovat.

LYDI:
TORUVIEL: cestu ke stastnemu detstvi jsem necetla, ale slysela hodne chvaly, tak snad budu mit cas take precist. mne hodne pomohly knihy od rebecy wildove (vydala dharma gaia), kde jsou take popsany vyvojove faze deti a ve dvou letech teda jeste dite vazne neni pripravene se rozdelit. je tam nejaka egocentricka faze, kterou si dite proste musi projit - podbne jako zavislost na matce/rodici - aby se pak mohlo zacit delit, osamostatnit :)
ale co se mi libilo nejvic je, ze by se detem proste nemelo vysvetlovat veci podle naseho. nemaji kapacitu ani zajem poslouchat nase litanie a dospele vysvetlovani. jednoduse proste rict jo, ne, ale proc, to proste spolknout. wildova hezky popisuje jak nastavovat hranice, ktere jsou potreba, aby se dite citilo jiste. mne to davalo smysl.

mam rocniho kluka, takze jesete tenjeho egocentrismus moc nepocituju, teda, kdyz mu nedam neco, co by chtel, tak uz to teda oplace, ale jeste to neni o tom, ze je to MOJE.

a jinak LYDI, mam to stejne, s mymi rodici, s tchyni/tchanem, svagrovou, brachou a v podstate s kymkoli, kdo neni na stejne vlne... nejsem schopna jim rict, ze ja to vnimam jinak. ucim se :) ale je to tezky. je to dost asi o sebeprijeti, ktery resim snad od puberty.

a k tomu "moje", tady je peknej clanek. ja to tak zavedu, az ta chvile prijde: http://www.duverujsveintuici.cz/to-je-moje/

LYDI: Doporučuju tuhle knížku http://neoluxor.cz/ucebnice/cesta-ke-stastnemu-detstvi--218637/
Ohledně vývoje dětí a vývoje jejich mozku a psychiky, chování...je to dost uklidňující číst, a podporuje to člověka v takové té empatické, klidné výchově. A zároveň to dává i určité řekněme vědecky podložené argumenty, kterými se dá případně ohánět :-)
Ohledně dělení, tak v období 1-2,5r to u dcery ještě nebylo vyvinuté, ale je mi proti srsti to řešit křikem a tak, jak mnohdy vidím na hřištích. Snažila jsem se to vysvětlovat nějak neutrálně, vždy jsem k dceři přišla a ukazovala jí co a jak, způsobem odpovídajícím jejímu věku. A respektovala jsem, že něco nechce půjčovat, ale vedla jsem ji k tomu, že když něco půjčí, má to své výhody, že si pak s tím druhým můžou hrát společně (tohle samozřejmě taky až od určitého věku, dříve si děti hrají spíš samostatně, i když ve společnosti jiných dětí). A nejdůležitější mi přijde, aby si děti učily si spory řešit samy, takže moc nezasahuji, nechávám je se třeba i pohádat, a když do toho vstupuji, tak jako jeden z dalších názorů, ne jako lídr, co to rozhodne (i když ony mě asi děti vnímají jako větší autoritu, to asi ano, ale nesnažím se na ně působit z pozice moci).

LYDI: Tak prvni co mne k tomu napdalo, ze se musi akorat umrit :P tohle slovicko jsem v jednu dobu (teda jeste bezdetna) hodne resila s moji mamkou, protoze ta furt neco "musela" a vubec spousta veci se "musela" a kde je pak radost ze zivota? kdyz je vsechno povinnost? a pritom mne spousta veci bavi, ted aktualne rada hrabu listi, protoze to pro mne znamena pohyb na cerstvem vzduchu a je krasne videt vysledek :D
takze se snazim jet v modu, ze se potrebuje, protoze chci nejaky vysledek

a k tomu deleni, to mi prijde jako u takhle malych deti jako dost narocny pozadavek, ano urcite to vysvetlovat, ale nevidim duvod, ze kdyz se jim neco da, tak je to prece pro ne a proc je nutit k deleni? co mi rikala svagrova, tak tohle poradne chytali kluci tak od tri let teprve (muj maly ma rok), no jsem zvedava, chci se ted podivat na video nevychovy zdarma, je to prave na tema deleni (http://www.nevychova.cz/)

kazdopadne mi prijde, ze hlavne kdyz ty a mala jste v pohode s tim, jak to uvas je, tak proc by to melo byt jinak? ublizujete tim nekomu? konretne u mne nam vyhovuje, ze maly sice chodi spat relativne pozde (az po devate), ale zase vstava rano pozde, takze se krasne vyspim a timpadem jsem spokojena, ale uz jsem slysela, ze by mel chodit spat driv - kdyz jsem to zkousela, tak proste rev, nez byl uspany, tak stejne uz bylo po devate a ja vystavena a malej sel spat s brekem, tak to mi fakt nevyhovovalo