TORUVIEL: jo, mas pravdu, napsala jsem to zjednodusene. neco k tomu rict, urcite, ale ne takovy ty dospelacky dalekosahly reci, ktery pochopi jen dospelej. ja znam zatim jen teorii, praxe me teprve ceka :) sama jsem na sebe zvedava.
nekdy nemam pocit, ze kazdy rodic vi, co jakemu diteti v jakem veku rict. ja bohuzel moc mezi matky nechodim, ale v lete jsem byla svedkem prihody v parku, kde mala holcicka, tak cca 2 leta bezela a bezela. urcite se to zrovna naucila, mela radost, ze ji to tak jde. nakonec se teda vzdalila asi uz moc, na vkus jeji mamy, tak ta se za ni rozebehla, chytla ji, holcocka se jeste smala... mama ji namlatila na zadek a rekla, tohle se dela? nesmis mamince utikat, oskliva holka. holcicika jenom koukala a neverila. a ja taky ne.

MULTICAT: Jo, musí se to vysvětlovat s ohledem na věk. To asi každý rodič ví, co a jak jeho dítě v jakém věku umí přijmout, jak s ním jednat. Teda, mně to přijde přirozené, někdo s tím třeba může mít problémy, není tolik napojený na dítě, empatický, nevím. Ale zase bych neřekla, že stačí říct dítěti jo/ne...a nevysvětlit ani nějak základně (záleží zase, na věku, úrovni vnímání dítěte atd.), to si musí každý posoudit sám. Já mám s vysvětlováním velmi dobré zkušenosti, dcera je pak schopná věci lépe akceptovat.

LYDI:
TORUVIEL: cestu ke stastnemu detstvi jsem necetla, ale slysela hodne chvaly, tak snad budu mit cas take precist. mne hodne pomohly knihy od rebecy wildove (vydala dharma gaia), kde jsou take popsany vyvojove faze deti a ve dvou letech teda jeste dite vazne neni pripravene se rozdelit. je tam nejaka egocentricka faze, kterou si dite proste musi projit - podbne jako zavislost na matce/rodici - aby se pak mohlo zacit delit, osamostatnit :)
ale co se mi libilo nejvic je, ze by se detem proste nemelo vysvetlovat veci podle naseho. nemaji kapacitu ani zajem poslouchat nase litanie a dospele vysvetlovani. jednoduse proste rict jo, ne, ale proc, to proste spolknout. wildova hezky popisuje jak nastavovat hranice, ktere jsou potreba, aby se dite citilo jiste. mne to davalo smysl.

mam rocniho kluka, takze jesete tenjeho egocentrismus moc nepocituju, teda, kdyz mu nedam neco, co by chtel, tak uz to teda oplace, ale jeste to neni o tom, ze je to MOJE.

a jinak LYDI, mam to stejne, s mymi rodici, s tchyni/tchanem, svagrovou, brachou a v podstate s kymkoli, kdo neni na stejne vlne... nejsem schopna jim rict, ze ja to vnimam jinak. ucim se :) ale je to tezky. je to dost asi o sebeprijeti, ktery resim snad od puberty.

a k tomu "moje", tady je peknej clanek. ja to tak zavedu, az ta chvile prijde: http://www.duverujsveintuici.cz/to-je-moje/

LYDI: Doporučuju tuhle knížku http://neoluxor.cz/ucebnice/cesta-ke-stastnemu-detstvi--218637/
Ohledně vývoje dětí a vývoje jejich mozku a psychiky, chování...je to dost uklidňující číst, a podporuje to člověka v takové té empatické, klidné výchově. A zároveň to dává i určité řekněme vědecky podložené argumenty, kterými se dá případně ohánět :-)
Ohledně dělení, tak v období 1-2,5r to u dcery ještě nebylo vyvinuté, ale je mi proti srsti to řešit křikem a tak, jak mnohdy vidím na hřištích. Snažila jsem se to vysvětlovat nějak neutrálně, vždy jsem k dceři přišla a ukazovala jí co a jak, způsobem odpovídajícím jejímu věku. A respektovala jsem, že něco nechce půjčovat, ale vedla jsem ji k tomu, že když něco půjčí, má to své výhody, že si pak s tím druhým můžou hrát společně (tohle samozřejmě taky až od určitého věku, dříve si děti hrají spíš samostatně, i když ve společnosti jiných dětí). A nejdůležitější mi přijde, aby si děti učily si spory řešit samy, takže moc nezasahuji, nechávám je se třeba i pohádat, a když do toho vstupuji, tak jako jeden z dalších názorů, ne jako lídr, co to rozhodne (i když ony mě asi děti vnímají jako větší autoritu, to asi ano, ale nesnažím se na ně působit z pozice moci).

LYDI: Tak prvni co mne k tomu napdalo, ze se musi akorat umrit :P tohle slovicko jsem v jednu dobu (teda jeste bezdetna) hodne resila s moji mamkou, protoze ta furt neco "musela" a vubec spousta veci se "musela" a kde je pak radost ze zivota? kdyz je vsechno povinnost? a pritom mne spousta veci bavi, ted aktualne rada hrabu listi, protoze to pro mne znamena pohyb na cerstvem vzduchu a je krasne videt vysledek :D
takze se snazim jet v modu, ze se potrebuje, protoze chci nejaky vysledek

a k tomu deleni, to mi prijde jako u takhle malych deti jako dost narocny pozadavek, ano urcite to vysvetlovat, ale nevidim duvod, ze kdyz se jim neco da, tak je to prece pro ne a proc je nutit k deleni? co mi rikala svagrova, tak tohle poradne chytali kluci tak od tri let teprve (muj maly ma rok), no jsem zvedava, chci se ted podivat na video nevychovy zdarma, je to prave na tema deleni (http://www.nevychova.cz/)

kazdopadne mi prijde, ze hlavne kdyz ty a mala jste v pohode s tim, jak to uvas je, tak proc by to melo byt jinak? ublizujete tim nekomu? konretne u mne nam vyhovuje, ze maly sice chodi spat relativne pozde (az po devate), ale zase vstava rano pozde, takze se krasne vyspim a timpadem jsem spokojena, ale uz jsem slysela, ze by mel chodit spat driv - kdyz jsem to zkousela, tak proste rev, nez byl uspany, tak stejne uz bylo po devate a ja vystavena a malej sel spat s brekem, tak to mi fakt nevyhovovalo

TORUVIEL: jsem se na to po psani myho postu na to koukala a jééé uz jen tohle mi trochu zas podporis v tom jak to citim a delam...

ahoj do plena ... budu rada o diskuzi/psychickou podporu. mam malou, 2 roky, myslim si, ze sem dost pohodovy rodic, "Ne" slysi malokdy, skoro vubec na ni nervu - jo, vlastne asi tim, ze na ni nekladu moc pozadavky typu "musime ted udelat xy". kdyz sem s ni u mych rodicu je tu spousty veci typu "musime xy" nebo take ze je ted docela rvaci ... kdyz sem tu, tak citim, jak nekdy si necham znejistit, jestli tu pohodu neni nejak moc ... jakoze moje rodice na urcite urovni jsou take ok rodice, treba si nikdy nepamatuju zadny trest. na druhou stranu ... nevim jestli proste jaksi neumi manipulovat tak dobre, ze clovek proste udela co rikaji. taky strasne citim, a sem strasne smutna z toho, ze nemam moc odahu jim neco rict do obliceji, co mi vadi kdyz to delaji male nebo tak - a vyvozuju z toho, ze u me moc nepodporovali, abych rekla co je mi dulezite ... takze kdyz je rvaci mam tady spis tendenci rict ji "tak to muzes rict i normalne" kde bych doma sama s ni asi rvala tez - nekdy asi, ne vvzdy (; - ale jako sem dost pozitivni clovek, tak bych to brala proste jako hm nechci tomu rict "srandu" ale proste ne, ze je to otrava nebo ne ... nebo si necham znejistit, ze oni rikaji neco v smyslu "nema sourozence, v skolce jsou jen 4 ostatni decka, tak neni moc zvykla si delit apod" ... jako i ted uz behem psani si rikam - sakyrs, sou to male decka, maji takove faze ... ale je to pro me sakra tezky - teda spis pocitove nemozne, abych tyhle nazory zastala u rodicu. asi i tim, ze to je prvni dite, takze nemam zkusenosti, jako moje vychova dopadne... pak mam radost, kdyz mi aspon kamoska, co malou vidi casto, rika, ze je proste ziva a i celkem 'hodna' .. no nic - asi sem se potrebovala hlavne vypsat, ale budu rada o komentare atd. doufam, ze je vubec pochopit, o co mi jde (:

Positive Parenting Myths | Creative Child
http://www.creativechild.com/...es/view/debunking-myths-about-positive-parenting-myth-1-just-friends

TANGERINE: postav nějakou skrýš. BuĎ doma z dek nebo venku třeba s větví.

TANGERINE: Klasická velmi dostupná zábava pro malé děti: nafukovací balónky, křídy na chodník, bublifuk, vlaštovky a skládanky z papíru.

MONELLE: dělá se spousta typů baby bay postýlek, ale u nás se to tolik neprodává...výhoda bývá ta, že to fakt dostaneš na úroveň svoji matrace, u klasické šprušlovky se sundavacim bokem bývají třeba jen dvě polohy...

TANGERINE: proklikej si na fb skupinu Montessori bazar

Ahoj, prosím vás - od zítřka budu mít denně na starost dvě dvouletý holčičky a přemýšlím, co s nimi. Samozřejmě povídat, kreslit, hrát si na něco, chodit ven, zpívat,...ale chci se zeptat, jestli vás nenapadají nějaké konkrétní aktivity vhodné pro dvouleťáky. Cokoliv zajímavýho nebo netradičního?
Za každej tip budu ráda!

MONELLE: tak to máte ještě lepší -uzete si ztlouct postel od vaší postele až ke zdi. Takhle to mají známí - mají prilepek od manželské postele až ke zdi ložnice a vejdou se tam v peti

INUSHKA: na to jsem už myslela, jen se mi vedle postele nevejde - úzko, máme postel v takovém výklenku

Technická: Jen upozorňuji, že matrace by neměla být přímo na zemi, ale na roštu. Nějak by to mělo větrat ze spoda.

KOTENCE: jasně no, to dává smysl, jen že mě asi taky nenapadlo přemýšlet o tom, že postel může taky spadat do kategorie "připravené prostředí".

Vtipný, jak mnohé u nás vyplyne, aniž bych o tom přemýšlela nebo to měla načtený. Zrovna ta postel - máme 120 šířku, takže když k nám vleze dítě, už je to málo, nedej bože dvě. Že ta nová bude nízká nesouvisí s dětma. Zorka sice má postýlku, i v ní spává a spávala, ale má dvě vyndávací šprušle, který už dlouho umí vyndat (či vykopnout), takže tam nejsou, takže si vylízá, jak potřebuje.

(Z nutnosti jsem onehdá přesunula misky z horní skříně do spodního šuplíku, Zorka to hned zjistila a hned nadšeně podává misky nebo se sama obsluhuje. Denodenně z toho mám radost, když vidím, co taková "blbost" zmůže :-)).

Jinak ještě k tomu jak se to dělá se dvěma dětma - všelijak, někdy líp, někdy hůř, do poctivýho kontaktního rodičovství to ted u nás má asi daleko (ale nevím, jak blízko jsme vůbec byli před tím), víc zatím trpí mladší Bělka, protože ta nezdrhne, nic neudělá... sice ji víc nosím, ale to je zas spíš nutnost než záměr. Když už je to tak, jak to je, snažím se tu situaci aspoň zužitkovat nebo to brát jako výhodu, že Zorka si právě ještě nestihla zvyknout na tu pozornost, že právě v době, kdy si začíná uvědomovat sebe a svoje ego, tak už tu je ten sourozenec, takže tahle fáze, včetně vzdoru už od začátku je v tomhle kontextu... neumím to tak napsat, ale skoro mám dojem, že přijít sourozenec o půl roku později, bude to už náročnější pro všechny....