KEIKIN: tak u kazdyho je to asi jinak. u nas pry spala realne a 'hluboce' asi 4 hodiny a to tak, ze ji pritel mel v manduce na brise a lezel na gauci...

LYDI: já si to prožil a nakonec jsem měl z toho větší strach než to reálně bylo. Spali jsme spolu v posteli a já dělal mámu s tím, že místo prsa jsem nabídl dudlík. Takhle to šlo až do brzkého rána, pak už jsem dával příkrm.

KEIKIN: byla jednou noc s tatou kdyz ji bylo rok a 3/4 ale dobrovolne to nebudu opakovat, jen aby se zvykla na tatu ... na to sem nejak moc mama ha ha ha...

NEMESISS: vsak jo, takhle to funguje. Jsi nejbezpecnejsi bod, misto kde muzou tenze ven. Od toho tu jsi.

WRNQ: Odjeď na noc a den pryč a nech muže s miminem. AŤ si dítě zvyká jen na tátovu přítomnost.

WRNQ: resim neco dost obdobneho, zatim davam prso na vyzadani, jen venku/mezi lidma se snazim trochu to korigovat. ted treba mame doma vlivem okolnosti urcity napeti, na 2.str. pred mesicem, kdy jsme byli naprosto ok, to bylo s kojenim podobny. spis to davam do souvislosti s moji unavou z praktikovani bkm (predevsim v noci) a muzovou neochotou me v tom podporit a aktivne se zapojit (asi by chtel, ale "nejde mu to"). prijde mi, ze je syn z toho zmatenej. + ten rychlej vyvoj ted.
YMLADRIS: v sobotu byli s tatou na hristi, hrali si, uplne v pohode, sla jsem po asi hodine a pul za nimi, od okamziku, co me spatril, plac a plac a mamááá a prso samozrejme.

YMLADRIS: Samozřejmě:) Ale on nikdy neplakal nijak moc, ani teď. Ale samozřejmě je vidět, jak si hodně věcí najednou uvědomuje a dochází k prvním srážkám s realitou.

WRNQ: jak se v nem shromazduje stres napeti (at uz z toho ze rodice nejsou v pohode, nebo z jeho vlastniho zivota - zacal vic jednat a realita furt neposloucha, uz je batole ma predstavivost a plno veci ho neprijemne prekvapuje ze neni po jeho..), tak se to v nem uklada a to neodejde samo tim ze mu odvedes pozornost. Musi to ze sebe dostat nejak ven. Mne uplne zasadne pomohlo od solter, ze deti uvolnuji napeti placem.
smi tvoje dite volne plakat dokud potrebuje? mrkni treba sem

[ YMLADRIS @ Psychika a materstvi ]

Chtěla bych se zeptat na váš názor: Mám čtrnáctiměsíčního syna, kterýho pořád kojím. Problém je, že poslední dobou čím dál častěji, jak v noci, tak přes den. Bohužel si všímám, že věci jemu nepříjemné - necítí se dobře mezi velkou skupinou lidí, bouchl se, spadl a muž se ho snaží uklidnit - řeší tím, že se mi sápe do výstřihu. Snažím se odvést pozornost jinam, vysvětluju ju, že mlíčko nemůže mít každých deset minut atd. Existuje ještě něco, co vy mohlo zafungovat?
Na druhou stranu zažívám ted s mužem vcelku vypjatý chvilky, syn určitě cítí, že nejsem ok a mám pocit, že tím, jak je na mě nalepený, se mi jakoby snaží pomoct. Vidím na rodinách, kde je chlap oporou a funguje, že dítě se samo od matky tak nějak osamostatní snáz.

s tim jak ste resili jak cemu nazyvat tak mala na jednou taky chtela vedet jak se tomu rika a asi co jednou slysela 'vagina' tak tomu zacala rict nina. sama mi to pripada docela vtipne ... minimalne do te doby nez pozname nejakou ninu :P

YMLADRIS: ale jinak, já nezurim skoro nikdy :-D

YMLADRIS: mentálně na to má rozhodně, ale chce si tempo určovat sám, i mi to řekl.

ANNAWA: jo, bezpeci predevsim. muzes se kdyztak snazit pripravit predem, doma simulovat s autickama havarku ap aby lip chapal, ale pokud mentalne na to nema aby se zpomalil, v danej moment, tak co nadelas.
pro aldort je podstatne ze nezuris nezlobis se, ale proste delas co je treba: ted te chytnu, jdem, pustim te na druhe strane. ap.

SANCHA: my o oblekani vedeme největší spory s mým neotuzilym mužem ;-) Teď tedy o otužování mimina.


YMLADRIS: nemam problém, aby si dítě vzalo oblečení, jaké uzná za vhodné. Ale jak by Aldort řešila situace, které vznikají, když třeba jedu s kocarem a čtyřletý na odrazedle: typicky široká silnice, kterou je nutné přejít, takže chci, aby jel vedle mě a mou rychlosti, což on nechce, takže jsem ho radši pridrzovala za bundu, což chápu, že jo štve, ale radši dítě chvíli vztekle, než prejete.

KOTENCE: Uf, to je těžký.. vydržet a nepoddat se hlavně tomu vysmívání
Hlavně že ty děcka co jsou furt nabalený jsou taky furt nemocný..

INUSHKA: Tak takhle hrozný to s naší babičkou ještě není - ohledně toho oblékání a topení :-) Takže to toleruju. Bačkorami je nicméně posedlá, tak jsem teda nějaké koupila, pro klid její duše (ona by je stejně koupila, tak aspoň jsem mohla vybrat sama a ona s tím nemá výdaje). Jídlo je mi jedno, vaří klasicky, snaží se i zdravěji, když přijede vnučka. Sladkosti můžu zakazovat horem dolem, ale pak přijede teta a přiveze jojo bonbony. Ale to si taky říkám, že to se snese, není to denně, ani týdně ostatně (tak 2x měsíčně na víkend tam je, máme s mužem oba školu).

KOTENCE: Ze své zkušenosti říkám - řeš! Moje tchýně je totéž, v kuchyni topí na 26°C a děti si hrajou nabalené v mikinách přímo na podlahovém topení a před běžící troubou :-( V létě jsem si Malvínu jednou vyzvedávala s regulérním úpalem, včetně horečky a blití. Venku 30 ve stínu, v kuchyni jen o trochu míň, a dítě na sobě punčocháče a svetr, protože si přece hraje na zemi a tam je jak známo zima. A teď na podzim si odtamtud už třikrát přivezla virózu, protože takhle rozehřátou ji pak babička uloží k polednímu spánku do ložnice, kde je 18°C a nechá ji odkopanou :-( Po minulé návštěvě jsem se už naštvala, řekla muži, že takhle to nejde, ať si s mámou promluví a svět div se - tento víkend v kuchyni 22°C, napečeno večer předem, hrací koberec přesunut mimo podlahové topení - a Malvína odjela zdravá.

Se sladkostma je to némlich totéž - o víkendu se pečou tři různé buchty a ještě nám tchýně naservíruje nějaké sušenky, oplatky nebo čokoládu. Taky z toho nejsem nadšená, ale v tomhle si říkám, že jednou za čas to dítě přežije, narozdíl od přehřátí to nemá okamžitý dopad na zdraví a v dlouhodobém měřítku mi přijde prospěšnější udržet dobrý vztah s babičkou a Malvínu vlastním příkladem naučit, aby se regulovala sama.

KOTENCE: Je to fuk :-) Starý lidi člověk nepředělá. Taky jsem pořídila bačkory k tchýni, protože ona by jinak koupila nějaký strašlivý, co by se mi určitě nelíbily (to už tu bylo).

SANCHA: S tim ja bojuju dost. Ted jsem dokonce podlehla a koupila ji na doma k babicce capacky, protoze mela rymu a babicky ji radsi nechaly chodit v botach na ven, nez bosou... Tchyne je uplnej extrem, doma ma pretopino a diteti neustale rve puncochace, teplaky, mikiny a cepice. Kdyz ji to nezabalim, tak to koupi :-( Kdyz tam jsem, tak reknu, ze jsme otuzily a v pohode, ale ona si spis holku bere na vikend a to se ji pak snazi za kazdou cenu uvarit. Ja hlavne nevim, jestli to mam resit nebo je to fuk. Mne vlastne nejvic vadej sladkosti ( v nedeli po obede maj bezne tri!!! dezerty), ktery uz davaj i maly a jeste se mi vysmivaj s argumentem, ze by se jinak vrhla na cokoladu v patnacti a nic by ji nezastavilo... my sladkosti netajime, ale oni mlsaj porad uplne nesmyslne.

SANCHA: Zas tolik takovejch se nevyskytuje. Nejvíc tohle říká tchýně, ale ta je ultraúzkostlivá. Zase ale dobrá škola v odrážení těchto připomínek. Většinou už reaguju jen úsměvem (a dělám si dál podle mého pocitu/podle dcery).