BEBERA: vyzkousej a poreferuj. I kdyz tech pricin muze byt imho milion - vyvoj nerv. soustavy, skolka, temperament, nachlazeni, neco uplne jineho. Ale zas ta televize se lip eliminuje nez skolka nebo nemoci.

BRUNA: Musím u našich dětí vyzkoušet, jestli ty noční řevy mají souvislost s televizí. Oba je občas mají, mladšímu to začalo nedávno - po třetím roce, a tedy pokud si dobře pamatuji v době, kdy jsme televizi výrazně omezili (tak 1x - 2x týdně, a to ještě většinou koukají na dokumenty o zvířatech). Nemá to nijak drastické, pofňukává, max. kvílí, ale zas je to dost často. Starší je měl zřídka, ale hrozné - zíral na mě vytřeštěnýma očima, klepal se, srdce mu bilo strašně rychle, křičel. Začalo to po čtvrtém roce krátce po nástupu do školky, až jsem si chvíli myslela, jestli mu tam někdo ošklivě neubližuje...

Skvela kniha je digitalni demence od psychiatra manfreda spitzera...

TORUVIEL: a jak je to se závislostí na sledování youtube, pohádek z dvd, tabletů... ?
Protože my sice nemáme televizi, ale B se kouká na videa a pohádky z youtube, což podle mě ve výsledku vyjde - bohužel - nastejno. Pro něj je to takový podvečerní rituál (kterého se ale třeba na dovolené pod stanem v klidu vzdá), pro nás je to, přiznávám, svého druhu odpočinek - chvíle, kdy se dá něco v klidu probrat se staršími dětmi třeba.
S tím cukrem, jo jo, s děsem vzpomínám na to, že mi máma namáčela dudlík do cukru, věk nevím.

TORUVIEL: to jo, asi, podobně jako u filmů. Včera jsme byli s pár známými, co mají děti, věkově plus minus jako B, nebo o něco starší kluky. A ti tam řešili Star Wars a kdo je kdo a proč a co a tak dál - vím, že se na to kluci někde dívají už v pěti letech, ale mně to prostě přijde strašně brzo. A to ještě pár let. B po tom teda ani netouží, jde to úplně mimo něj, ale norma je možná jinde.

MARKYSHA: No tak to je zas otázka, ale spíš v tom smyslu, zda nebudou třeba vyčleněný z kolektivu, protože na nějakou formu televize kouká každej...

TORUVIEL:já si hlavně myslím, že dětem neškodí, když na tu bednu nekoukají vůbec, stejně tak když na ní koukají s mírou.

A úplně upřímně já na ty pohádky koukám s dětmi, mě ty pohádky baví, hlavně ty, které už byly za mě jako Dášenka, Maxipes Fík, Králíci z klobouku:-) Povídáme si o tom, hrajeme si na to.

TORUVIEL: Já si myslím, že pokud se neizoluješ do lesů, tak se s ní dříve nebo později setká a pak se jí nebude moct nabažit, než když jí bere jako součást domácnosti. Když jsem měla ty angíny, tak se přiznám, že jsem ji zkusila pouštět víc, za den je to znudilo a dlouho to nechtěly ani ten večer. A hrozně trpěly, protože jsem nasadila laťku, kterou jsem nebyla tehdy schopná splnit. U tchánovců to mají zapnutý celý den a děti si jí nevšímají.

U nás teda z části příběhy/videa fungují docela fajn, přenáší si to do reálného života a napr. vydrží hodiny hrát si s vlackama na situace inspirované tím, co viděl... ale taky radši vidím, když toho je míň. Na kviceni, že chce víc docela funguje to, že taky nemusí být nic...Tak to raději přestane. Se sladkostma bojujeme teda víc...:-(

MARKYSHA: Ano, ale každý má tu míru jinde...jsou citlivější děti, které sledování tv rozhodí, jsou děti, které nejspíš ne...o tom byl ten článek, o tom mluvím.

TORUVIEL: Já myslím, že televize je dobrý sluha, ale špatný pán. Prostě s mírou.