MARKYSHA: prababicka a jeste nemocna, to uz je tezky kalibr.) i kdyz i v tomto pripade si muzeme stat za svym, jen se tou manipulaci nenechat zmanipulovat
HUJERKA: parada, vzdycky me trochu nadnese, kdyz slysim, jak je to jinde, tak pevny nervy.))
INUSHKA: muzes si ho prelozit do vasi reci, rikam si, ze kdyz nic jineho nepomaha, treba holy fakt, ze jsem rodic a ze bych ocenila respekt z jejich strany a ne argumenty typu, kdyz my, tak vy to taky zvladnete, myslim, ze je nejaka ironie nebo utok asertivne reseny, zase tolik nepolozi, ostatne, co delaji oni? jasne, nechceme rozpoutat konflikt, spis si podle typu prarodice, nenechat do veci mluvit a zarazit to rovnou na zacatku

TORUVIEL: Mně tenhle způsob komunikace připadá strašně nepřirozený. Generace našich rodičů na to není zvyklá už vůbec a obávám se, jak je znám, že většinu těch otázek by nebrali jako potvrzení svých pocitů, ale jako útok.

Ale ve finále mají hraček míň než většina dětí, co jsme kde byli. Hračky od tchánovců mají tam a jinak mají hračky od nás a vysněná hračka byla pro Alenku rýč jako má Tonda, protože se o něj střídali apod. Pod stromečkem měly každý dva dárky, jinak vždy po jednom. Teď Tondovi nestačil geomag, chce si postavit raketu, tak mu přikoupím jako překvapení a Áje teď nic, jindy zas jí.

NEMESISS: nebo teda u nas (a to si nemyslim, ze nase rodina patri k tem nejkonzervativnejsim a nejvic uzavrenym k tomu, kdyz dela nekdo neco "jinak", ba naopak) styl "ja/my Vam to prisla/i oznamit, nikoli o tom s Vami diskutovat" rozhodne neznamena, ze to ostatni pochopi a respektuji a drzi usta.

HUJERKA: My si dávali i před dětmi. Já prostě ráda dělám radost, asi úchylka. A u tchánovců, oslavách jiných to zvládají v pohodě. Moje představa je, že když já mám narozeniny a lidi mi dělají radost, tak mi dělá větší radost je dělat šťastné. Já teda vlastně na narozeniny nehraju, jo dostanou dárky, ale kolikrát větší úplně jako překvapení.

TORUVIEL: mne to prijde jako vhodnej namet, ale proste (imho) to asi nebude fungovat u kazdyho. souhlasim s tim, ze obhajoba je pozvani do rozhodovaciho procesu. ale proste vim, ze nektery lidi jsou tak neodbytny, ze sami budou tu diskuzi vyvolavat, anebo se o to alespon pokouset (a nas pak bude stat nervy to, abychom nedopustili zapoceti one diskuze - nebo to ignorovat, reagovat mlcenim treba?to mi taky neprijde uplne ok ) a duvodu muze byt hodne - protoze nas nerespektuji, neuznavaji, maji pochybnosti, strach, poznamenani vlastni vychovou v urcity dobe atd. a to jim nedovoli nepokouset se znovu a znovu o ty debaty s timze tematem...

INUSHKA: Já už několikátý rok posílám ty hračky nemilosrdně dál. Různými cestami (charita, kamarádky, mladší děti...). Dcera má v pokoji dva takové ty ikea boxy, jeden na plyšáky, jeden na auta atd., pak jednu truhlu plnou lega, jednu velkou krabici plnou dřevěných kolejí, a pak má ještě plný podpostelový šuplík, kde jsou výtvarné potřeby atd. Popravdě nevím, kam bych dávala další hračky, jsem ráda, že narozeniny má až zase v říjnu. Ona mi i občas nosí ty věci, co už nechce, tak to dáváme do komory do krabice a pak tím třeba někoho podarujeme (pokud je to v bezchybném stavu), nebo to posílám dál.
Jo, taky žádám o tyhle užitkové hračky, výtvarné potřeby se hodí vždy...

INUSHKA: to provozují, ale je toho prostě nepřiměřeně mnoho

Já s tímhle osobně mám problém, hned jdu do defenzivy, to je prostě zapříčiněno mým nižším sebevědomím atd., to vím.

Když se tu řeší ta komunikace s generací našich rodičů...co myslíte? http://www.moudrakocka.cz/index.php/unschooling/23-unschooling-a-kritika-pribuznych-naomi-aldort
Mám na mysli tu imitaci dialogu, to se ostatně dá použít v různých situacích...asi ne takhle hyper super sluníčkově (aspoň já bych toho nebyla schopna), ale nosná myšlenka je uznat zájem a pocity toho člověka, ale vůbec se jakoby nedotknout toho tématu, které on nadnáší. Řeší se tam jen ty pocity, to téma samo o sobě stojí netknuté, není obhajováno atd.

KOTENCE: jo, ten clanek je skvelej, uplne mi naskocila husi kuze. vypada to tak snadne. jak se jen preprogramovat? byt stale ve strehu je strasne vycerpavajici, a obzvlast kdyz se do toho zapoji moje neukocirovatelne emoce...

Podle toho, co zde ctu, zjistuju, ze se fakt rouham, kdyz si stezuju :) Nasi jsou v davani veci zlaty - absolutne to respektujou, radi se se mnou, co by se hodilo, libilo. Jidlo take neresim, pac se stravujeme podobne.
No, rodice muze (teda spis mama), to je presne to, co popisujete. Schvalila jsem ji na Vanoce jeden darek (syn mel 15 mesicu) a byla z toho hromada. Stejne si s hrackama skoro nehraje - nejstastnejsi je, kdyz muze trhat nejaky papiry (ted v tom jde fest), michat veci v mise nebo do neceho triskat. Tak jsem to sbalila, uklidila a schovam pro navstevy. Pojedu si ten model, ze synovy hracky jsou synovy, kdyz pujci, tak pujci, kdyz ne, tak ne. Tady mate, navstevo, erarni...
Zatim to, zaplatbuh, nevnima, ale jsem zvedava, jak to pujde.

HUJERKA: a proč se ti to nelíbí? My taky vždycky dáváme dárky oběma. Jinak letos jsem dárky od tchánovců vyřešila tak, že jsem si vzala leták z jejich místního obchodu s hračkami a zakroužkovala i s čísly stránky, co mě pro děti potěší a byl pokoj a ještě si vylepšili u Tondy kredit.

SEVERINE: A na "spotřební hračky" by se navést nenechali? Malé vodovky, voskovky do vany, omalovánky, sešity se samolepkami nebo nějakými úkoly, nafukovací balonky... Prostě něco, co se po pár použitích vypotřebuje nebo zničí, aby se vám to doma nehromadilo.
Já z dárkového megalomanství taky rostu. Tím, jak Malvína ještě nemá vlastní pokoj, se nám všechny hračky pořád válí v obýváku a začínají mě vytáčet. A ona si stejně hraje buď s legem nebo s kuchyňkou a na to ostatní si vzpomene tak jednou za týden max.
K vánocům od nás dostala kuchyňku s nádobíčkem a filcové jídlo z IKEA. Babičky jsme informovaly, aby náhodou neměly stejný nápad. Ony ovšem obě cítily potřebu přidat k tomu svoje. Takže tchýně zakoupila košík s plastovým ovocem a zeleninou nereálných barev a nesmyslných proporcí a moje máma vyrobila hromadu háčkovaných potravin všeho druhu od ovoce přes pečivo až po vánoční cukroví. Je to sice krásné, ale je toho šíleně moc a máma se v tom zhlédla a háčkuje dál. Malvína je tím naprosto zahlcená, neorientuje se v tom, k vaření z toho používá dva tři kousky. A do kuchyňky se to všechno nevleze, takže se to pořád válí okolo a šlapeme po tom.

YMLADRIS: ten clanek je super, dik. Skoda, ze se neumim tak vyjadrovat. Potrebuju ty modelovy rozhovory cist porad dokola, aby me neco rozumnyho napadlo, kdyz na to prijde.
Muj muz nic cist nechce a pak si stezuje, ze mu nejde mluvit jinak, kdyz ho takhle vychovali, i kdyz treba s tim, co rika, vlastne vnitrne nesouhlasi.

PAVLINKA: já jim právě nic neberu - maximálně, když se něco někde válí měsíce nepovšimnuto, tak to pošlu dál (a nejsem člověk, co se snadno zbavuje věcí, bohužel). ale spousta věcí je oblíbena a zavalujou náš byt :-/ právě mně jídlo přijde ještě dobrý - sní se to, nebo vyhodí a není to, ale ta hora plastu, která nás dobývá a je nanic, případně přeplněný šuplíky s oblečením, ze kterýho se kluci odmítaj vzdát čehokoli a pak se v tom nedá vyznat - to mě drtí.
BILAKOBRA: sladká to teorie a děsná praxe. něco podobnýho jsem zkoušela nejdřív při návštěvách - zase 10 věcí navíc ("jé, promiň, já ti to zapomněla říct, ale vždyť je to maličkost, ne?") pak ještě asi 2x na vánoce. vzali jednu věc ze seznamu a deset dalších koupili. když sem se ptala, proč nevzali něco dalšího ze seznamu, tak my řekli, že si mysleli, že to kupovat nemaj. podle mě hloupý jenom hrajou a hlavně nemaj chuť spolupracovat, chtěj aby bylo za každou cenu po jejich. výsledek je, že už nemám chuť to zkoušet.
TORUVIEL: jj, 1x za měsíc, to je tak akorát, vidím to podobně.
HUJERKA: tam je hlavní debakl v tom množství. jeden dva děsný dárky - ok. ale deset za návštěvu?! jako proč? HUJERKA: koukám my si můžem podat ruce. jediný, co je trochu přesvědčilo (asi že mají oba ekonomku a čísla je oslovujou) bylo, když sem jim spočítala, kolik tím pádem dostane každý dítě za rok dárků, když při každejch narozeninách a svátku daj něco i dalším dvěma dětem a že oni mají doma každej na sebe 30 m2, kdežto my každej 12 m2.
YMLADRIS: to je ispirativní, to s tou cizí kulturou! jenže když k nám chce cizí kultura jezdit každej tejden domů a tam se chovat jako doma (ačkoli jí nikdo nic takovýho nenabídnul, naopak), tak to nikdy nemůže fungovat :o) já jsem si řekla, že se budu chovat jako gentle man a vychází to - jen mám sílu k podobnýmu výkonu jen tak 1x-2x za měsíc, přičemž požadavek ze strany prarodičů je vždycky vyšší.
INUSHKA: nj, jenže to by nikdy nesměli k nám, protože jedou v programu "chci vidět dětskou radost pokaždý a je mi fuk co tomu kdo říká"

TORUVIEL: jo a ještě vzali dárek i malýmu bráškovi a stejně staré sestřenici, prostě když je oslava, tak aspoň malý dárek všem dětem, což se mi taky nelíbí a můj názor je jim ukradený

KOTENCE: tak já je tam zatím nemám ani ty tři dny, vždycky v sobotu přes noc a v neděli zpátky, ale uvidíme, jak to budu řešit za ten týden. Hlavně Alenka se jim na to vyprdne, ona když nejí, tak nejí, ani to co má ráda.