HUJERKA: asi to mám nějak hozený jinak, nevím, ale rozhodně to nedělám proto, že by ten druhý vyváděl, že něco dostal, ale jak to vysvětli....že mi narozeniny přijdou jako oslava všech, že ten milovaný žije, že ho mám, že se narodil, vlastně trochu jako Vánoce, doufám, že to děti pochopí a jednou si taky budou vzájemně dávat dárky, ale asi jo, protože Toník se třeba zúčastňuje toho, když kupuju něco pro Áju a hrozně se těší, jak bude mít radost. Nebo třeba mi ho teď přivedla školnice, protože jsem chytla střevní virózu a dělalo mi problém dopravit se včas na záchod z kuchyně, natož jít do školky, dostal od ní pišingr a on půlku nechal Alence.

Což je teda asi taky forma útoku...

TORUVIEL: Mně tenhle způsob komunikace připadá strašně nepřirozený. Generace našich rodičů na to není zvyklá už vůbec a obávám se, jak je znám, že většinu těch otázek by nebrali jako potvrzení svých pocitů, ale jako útok.

Ale ve finále mají hraček míň než většina dětí, co jsme kde byli. Hračky od tchánovců mají tam a jinak mají hračky od nás a vysněná hračka byla pro Alenku rýč jako má Tonda, protože se o něj střídali apod. Pod stromečkem měly každý dva dárky, jinak vždy po jednom. Teď Tondovi nestačil geomag, chce si postavit raketu, tak mu přikoupím jako překvapení a Áje teď nic, jindy zas jí.

NEMESISS: nebo teda u nas (a to si nemyslim, ze nase rodina patri k tem nejkonzervativnejsim a nejvic uzavrenym k tomu, kdyz dela nekdo neco "jinak", ba naopak) styl "ja/my Vam to prisla/i oznamit, nikoli o tom s Vami diskutovat" rozhodne neznamena, ze to ostatni pochopi a respektuji a drzi usta.

HUJERKA: My si dávali i před dětmi. Já prostě ráda dělám radost, asi úchylka. A u tchánovců, oslavách jiných to zvládají v pohodě. Moje představa je, že když já mám narozeniny a lidi mi dělají radost, tak mi dělá větší radost je dělat šťastné. Já teda vlastně na narozeniny nehraju, jo dostanou dárky, ale kolikrát větší úplně jako překvapení.

TORUVIEL: mne to prijde jako vhodnej namet, ale proste (imho) to asi nebude fungovat u kazdyho. souhlasim s tim, ze obhajoba je pozvani do rozhodovaciho procesu. ale proste vim, ze nektery lidi jsou tak neodbytny, ze sami budou tu diskuzi vyvolavat, anebo se o to alespon pokouset (a nas pak bude stat nervy to, abychom nedopustili zapoceti one diskuze - nebo to ignorovat, reagovat mlcenim treba?to mi taky neprijde uplne ok ) a duvodu muze byt hodne - protoze nas nerespektuji, neuznavaji, maji pochybnosti, strach, poznamenani vlastni vychovou v urcity dobe atd. a to jim nedovoli nepokouset se znovu a znovu o ty debaty s timze tematem...

INUSHKA: Já už několikátý rok posílám ty hračky nemilosrdně dál. Různými cestami (charita, kamarádky, mladší děti...). Dcera má v pokoji dva takové ty ikea boxy, jeden na plyšáky, jeden na auta atd., pak jednu truhlu plnou lega, jednu velkou krabici plnou dřevěných kolejí, a pak má ještě plný podpostelový šuplík, kde jsou výtvarné potřeby atd. Popravdě nevím, kam bych dávala další hračky, jsem ráda, že narozeniny má až zase v říjnu. Ona mi i občas nosí ty věci, co už nechce, tak to dáváme do komory do krabice a pak tím třeba někoho podarujeme (pokud je to v bezchybném stavu), nebo to posílám dál.
Jo, taky žádám o tyhle užitkové hračky, výtvarné potřeby se hodí vždy...

INUSHKA: to provozují, ale je toho prostě nepřiměřeně mnoho

Já s tímhle osobně mám problém, hned jdu do defenzivy, to je prostě zapříčiněno mým nižším sebevědomím atd., to vím.

Když se tu řeší ta komunikace s generací našich rodičů...co myslíte? http://www.moudrakocka.cz/index.php/unschooling/23-unschooling-a-kritika-pribuznych-naomi-aldort
Mám na mysli tu imitaci dialogu, to se ostatně dá použít v různých situacích...asi ne takhle hyper super sluníčkově (aspoň já bych toho nebyla schopna), ale nosná myšlenka je uznat zájem a pocity toho člověka, ale vůbec se jakoby nedotknout toho tématu, které on nadnáší. Řeší se tam jen ty pocity, to téma samo o sobě stojí netknuté, není obhajováno atd.

KOTENCE: jo, ten clanek je skvelej, uplne mi naskocila husi kuze. vypada to tak snadne. jak se jen preprogramovat? byt stale ve strehu je strasne vycerpavajici, a obzvlast kdyz se do toho zapoji moje neukocirovatelne emoce...

Podle toho, co zde ctu, zjistuju, ze se fakt rouham, kdyz si stezuju :) Nasi jsou v davani veci zlaty - absolutne to respektujou, radi se se mnou, co by se hodilo, libilo. Jidlo take neresim, pac se stravujeme podobne.
No, rodice muze (teda spis mama), to je presne to, co popisujete. Schvalila jsem ji na Vanoce jeden darek (syn mel 15 mesicu) a byla z toho hromada. Stejne si s hrackama skoro nehraje - nejstastnejsi je, kdyz muze trhat nejaky papiry (ted v tom jde fest), michat veci v mise nebo do neceho triskat. Tak jsem to sbalila, uklidila a schovam pro navstevy. Pojedu si ten model, ze synovy hracky jsou synovy, kdyz pujci, tak pujci, kdyz ne, tak ne. Tady mate, navstevo, erarni...
Zatim to, zaplatbuh, nevnima, ale jsem zvedava, jak to pujde.

HUJERKA: a proč se ti to nelíbí? My taky vždycky dáváme dárky oběma. Jinak letos jsem dárky od tchánovců vyřešila tak, že jsem si vzala leták z jejich místního obchodu s hračkami a zakroužkovala i s čísly stránky, co mě pro děti potěší a byl pokoj a ještě si vylepšili u Tondy kredit.

SEVERINE: A na "spotřební hračky" by se navést nenechali? Malé vodovky, voskovky do vany, omalovánky, sešity se samolepkami nebo nějakými úkoly, nafukovací balonky... Prostě něco, co se po pár použitích vypotřebuje nebo zničí, aby se vám to doma nehromadilo.
Já z dárkového megalomanství taky rostu. Tím, jak Malvína ještě nemá vlastní pokoj, se nám všechny hračky pořád válí v obýváku a začínají mě vytáčet. A ona si stejně hraje buď s legem nebo s kuchyňkou a na to ostatní si vzpomene tak jednou za týden max.
K vánocům od nás dostala kuchyňku s nádobíčkem a filcové jídlo z IKEA. Babičky jsme informovaly, aby náhodou neměly stejný nápad. Ony ovšem obě cítily potřebu přidat k tomu svoje. Takže tchýně zakoupila košík s plastovým ovocem a zeleninou nereálných barev a nesmyslných proporcí a moje máma vyrobila hromadu háčkovaných potravin všeho druhu od ovoce přes pečivo až po vánoční cukroví. Je to sice krásné, ale je toho šíleně moc a máma se v tom zhlédla a háčkuje dál. Malvína je tím naprosto zahlcená, neorientuje se v tom, k vaření z toho používá dva tři kousky. A do kuchyňky se to všechno nevleze, takže se to pořád válí okolo a šlapeme po tom.

YMLADRIS: ten clanek je super, dik. Skoda, ze se neumim tak vyjadrovat. Potrebuju ty modelovy rozhovory cist porad dokola, aby me neco rozumnyho napadlo, kdyz na to prijde.
Muj muz nic cist nechce a pak si stezuje, ze mu nejde mluvit jinak, kdyz ho takhle vychovali, i kdyz treba s tim, co rika, vlastne vnitrne nesouhlasi.