KAI: Tak to je bomba, ty plyšáci a ta práce s emocemi. Palec hore! :-)

TORUVIEL: má to smysl si to projít (a nejen ty nové, alternativní, ale různé směry, fyziologii vývoje dítěte, psychologii obecně...) pro co nejširší rozhled, a pak to stejně člověk musí nějak zpracovat v sobě a povznést se nad to, nejet čistě podle jedné bible
Presne :) Tu psychologii (vyvojovou, psych. uceni, osobnost, mozek a podobne) rozhodne podporuju :)

Jinak moje tema je ted nejvic rozvoj emocni inteligence u deti, poridila jsem do skolky Emusaky (https://www.scio.cz/pro-deti-a-rodice/hracky/emusaci/ferda-a-jeho-mouchy/) ruzne to s detma zkoumame a o emocich si povidame. Kdyz za mnou pak prijde sestilete dite a rekne treba: "Teto, prosimte, my s Tomaskem stavime a on to porad schvalne bori. Zkusil jsem mu dat sanci, ale ne, nejde to a ted uz jsem fakt nastvany a nevim co mam delat! Potrebuju pomoct.", tak skoro az nechapu, kde se to v nich bere :)

Koukam, ze ze zakladnich lekci EI a empatie by benefitoval kdejaky z nasich rodicu :/

TORUVIEL: mne tohle prijde jako uzitecna "dovednost" ve vztazich, ktery si az tak vybirat nemuzu (skola, prace, urady..). Ale ucit deti, ze muj (a jejich) cas a energie jsou prilis malo drahy na to, abych ho timhle zpusobem travila dobrovolne a vybirala si to, to teda nechci :) prijde mi to, jako bych je ucila, ze si sebe, svyho casu a energie nevazim, kdyz mi stoji za to s nima takhe plejtvat. Prave proto, ze prudy si clovek zazije v zivote dost v tech "nedobrovolnych" vztazich, nevidim duvod, proc ji vyhledavat jeste dobrovolne.

To ani nemluvim o tom, ze takovyhle traveni casu by me tak otravilo a vystavilo, ze bych pak mela o to min energie pro ty, pro ktery bych ji mit chtela. Coz taky nepovazuju za zadouci a prinosny.

Jako já chápu moc dobře oba postoje, jak odstřihnout se (ó, jak dobře...), tak snažit se vyjít (to už jsem tu vysvětlovala)... Všechno určitě záleží na těch konkrétních vztazích, konkrétní intenzitě ne-vycházení, jestli už je to nad míru snesitelnosti (kterou má očividně každej jinde prostě)... A není na to jasná odpověď...
Spíš mě napadá, co to teda dává dětem za message. Z toho konkrétního případu tady probíranýho mi přijde, že ta message dětem je pozitivní v tom smyslu, že rodiče se snaží se dětí 1.zastat, 2.asertivně se bavit o svých odlišných názorech...A ať už to dopadne jak chce (prarodiče se změní či nezmění), tak prostě tohle je dobrý. Ve světě a životě taky mnohdy nedojde náš názor vyslyšení, ne každý se přizpůsobí našemu vidění světa, ale JE DOBRÝ SE OZVAT... A to tady určitě ty děti viděj, vnímaj...

WITCHIE: Hele,podle me to nejde takhle zabit. Nebo jde, ale je to skoda. Jako detem clovek promine, ze jeste spoustu veci nevedi a nedelaji spravne, tak by mel pristupovat ke vsem. Generace tu vyrustaly v nerespektujici autoritativni vychove a to nezmenis jednim rozhovorem. Oni delaji, co nejlepsiho dovedou. Neslysej, co jim rikame, protoze by to pro ne bylo prilis bolestny, uz nemuzou vratit cas a vychovat svoje deti znova. Museli by si priznat, ze svym chovanim ubliuzujou a ublizovali svejm vlastnim milovanejm detem. To neni lehky. Nic to neomlouva, ale imho vysvetluje, proc je pro nas tak tezky ty informace predat. A podle me ma cenu na tom pracovat.

YEETKA: prave, VZAJEMNY. Mne prijde ze v pojeti nasi generace je vzajemny respekt to, kdyz drzim hubu a krok, aby byli prarodice spokojeni, a jsem na to hrdy jak to zvladam, udrzet "dobre vztahy v rodine". Tohle ja za nic vzajemnyho nepovazuju, vnimam to jako ciste jednostranny respekt a vztah na ukor druhe strany. To ze by status rodice prarodice mel mit vahu per se mi naprosto unika, nechapu proc. Dle myho ma vahu to, jak se lidi chovaj, bez ohledu na to, jakej maji status.

WITCHIE: jasně no, na druhou stranu jak jinak věci posouvat, než reagovat na ty třecí plochy..
dnes se nám nakonec povedl posun, kdy muž vysvětlil dědečkovi, že nemá smysl valit do děcka cosi o tom jak a proč se bála na svahu a jak je to zbytečný..
"je to prostě dítě, chápeš, fakt nemá smysl jí něco vyčítat.. tak se bála, no a co.. prostě vidí svět jinak"
což prošlo všemi filtry a sdělení k dědovi skutečně prošlo a pak tady seděl zadumaný..
takže má to smysl.. i když prudí a do děcek valí pořád nějaké nesmysly, tak je máme rádi.. status rodiče-prarodiče váhu má-nebo by mít měl..
tohle v naší společnosti nefunguje-ten vzájemný respekt a to, že se před tím uzavřu nic nevyřeší..
proto píšu sem a jsem ráda za zpětnou vazbu, rady a názory..
vypadá to, že hrubá reflexe docela funguje..

Mne fakt neni jasny proc s takovyma lidma travit svuj volnej cas. Krome toho uz zmimenyho vzoru pro deti - fakt bych nechtela aby se na tohle pravidelne divaly s tim ze se to vseobecne povazuje za chovani ktery je v poradku (tim min chvani vuci nim a jejich matce) - nevim proc bych si mela svuj volnej cas kazit necim takovym. Proste - vyhovuje mi to, je to prijemny? Pokud ne, nevidim duvod to delat - a duvodem fakt neni to, ze jde o rodice. Rodicum muzu byt k dispozici kdyz potrebuji pomoc apod, ale neni duvod s nimi travit volny cas pokud je to prevazne pruda. Taky nepojedu na dovolenou s otravnou kolegyni. Nevidim v tom zasadni rozdil, pro me proste status (pra)rodice naprosto nikoho neopravnuje k nerespektovani druhych, k aroganci apod. Pokud ovsem nejsou konfrontovany s dusledkama svyho jednani, tak to pochopitelne budou delat dal, proc by nedelali, kdyz si to druhy nechaji libit, zejo.

Ale ja jsem zastance a praktikant velmi jasne nastavenych hranic vuci svym rodicum, takze je mi jasny, ze se mnou spousta lidi nebude souhlasit, protoze jim prijde, ze si clovek nemuze dovolit si nenechat kecat do zivota a vychovy svych deti, a ze prarodice si muzou dovolit cokoliv, protoze "clovek je uz nezmeni apod". Oosbne o nic takovyho neusiluju, jen si nastavim svuj zivotni proctor (do kteryho patrej i deti) tak, aby me to, jaky prarodice jsou (pokud jsou takovi, ze s nimi neni mozna domluva a oni vedi vse nejlepe), neobtezovalo a nemusela jsem kolem toho pravidelne neco resit a plejtvat na to energii.

YEETKA: ja si myslim, ze by vazny rozhovor na toto tema mel s nimi podniknout jejich syn. Ten by se jich mel myslim mj. dotazat, zda by se jim libilo, kdyby se takhle nekdo choval k nim. Pokud by se jim nerozsvitilo, tak jim proste a jednoduse vysvetlit, ze takhle se k vasim detem nechovate vy, a nedovolite to ani nikomu jinemu, protoze jste presvedceni o tom, ze to k nicemu dobremu nevede - naopak to podrazi, demotivuje atd. Klidne bych dodala neco v tom smyslu, ze po casu stravenem s nimi se to na detech negativne projevuje tak a tak, a ze to si neprejete, tudiz pokud by to pokracovalo, museli byste z otho vyvodit prislusne zavery.
A pokud by to nefungovalo, tak uprimne, do budoucna bych proste omezila kontakt - sice jsi psala, ze jim ma deda co predat, ale je to opravdu tolik, aby to vyvazilo tohle vsechno?

ja si porad jeste (uz asi dva roky) ujizdim na mbti typologii a z toho mj plyne ze lidi jsou ruzni. S veskerymi teoriemi typu "deti potrebuji X" je problem, ze deti jsou minimalne 4 typy, spise vsak mnoho typu. Viz napr. tento clanek

Česká škola: Ondřej Šteffl: Sonda do duše českého kantora (a jeho žáka)
http://www.ceskaskola.cz/2015/03/ondrej-steffl-sonda-do-duse-ceskeho.html

Nase dite je NT stejne jako muj partner a jako ja.
Nejlepe funguje, kdyz dite s predstihem seznamim se situaci ktera bude nastavat (budeme odchazet, ...), necham ho to stravit jako fakt a pak se ptam jak to provedeme (chces se oblict sam, nebo, ...). Pokud je to jasne dane (nema volbu zda chce odejit nebo nechce), tak to davam jasne najevo (neptam se ho zda chce odejit, ale jak to provedeme aby to bylo plynule az pohodlne ci aspon prijatelne).

A vim, ze jsou jine typy deti, ktere nejake seznameni se situaci a prizvani k analyze moznosti postupu absolutne nedojima. A nerikam, ze u nas to funguje nejak 100%. Ale tak to delame, protoze jsme NT a sami bychom chteli aby se s nami tak jednalo.