KOTENCE: a blbej pocit z toho ze padas na hubu a tudiz se ji nedokazes tak kvalitne venovat jsi nemela? ja vim ze kdyz padam na hubu tak jsem rozhodne protivnejsi a i kdyz se snazim, tak je to znat i vuci prckovi
takze za mne pokud tam predtim jezdila rada, tak bych se nakym blbym pocitem ted nestresovala, pekne si odpocin, naber sil a pak se ji muzes pekne venovat z vesela a uzijete si to obe, ono holt nake to smutneni k zivotu take patri a nejde zvladat uplne vsechno, si pak spolecnych chvil o to vic budete vazit

MONI: Naše dcera jezdí k babičce na (prodloužený) vikend pravidelně a ráda. Žádné smutné pohledy natož pláč, naopak se často sama ptá, kdy pojede zase a smutné pohledy háže, když jí řekneme, že tenhle víkend budeme doma. Babičká má velkou zahradu, ukazuje jí věci, které doma nemáme, věnuje se jí. Naopak, když tam jedeme všichni, tak se babička točí v kuchyni, protože má pocit, že nám musí podstrojovat, a na dceru nemá čas. Z tohohle hlediska je to rozhodně lepší, když jsou samy.
Podstatné je, že jsme ji samozřejmě nehodili jen tak do vody. Jezdili jsme společně, pak tam dceru občas nechali na pár hodin a šli třeba s manželovými kamarády na pivo, pak jsme ji tam nechali přes den a večer se vrátili, pak jednu noc a tak dál. A tim, že tam jezdíme často a snažíme se babičku aktivně zapojovat i když jsme tam všichni (třeba ji večer necháme ukládat), tak to pro M. není nějaká skoro cizí hlídací paní, ale prostě další člen rodiny, který se o ni taky stará. Mně to tak přijde v pořádku, smutný mi připadá spíš trend, že se o děti mají starat jen rodiče sami, resp. často dokonce v podstatě jen matka.

MONI: to není dnešní trend... my jsme k babičce nebo tetám jezdili určitě už jako tříletí (byli tam týden)... A druhá babička bydlela hned vedle, takže to nelze považovat za ježdění k babičce...

A já si myslím, že dětem i rodičům občasné odloučení na víkend prospěje.o)

Doporučuji k poslechu všem, co mají nějakým způsobem problematický vztah s otcem (otec neexistující, nefunkční,...)
Diagnóza F: Dcerám bez otce chybí pocit vlastní sebehodnoty | Diagnóza F
http://www.rozhlas.cz/..._zprava/diagnoza-f-dceram-bez-otce-chybi-pocit-vlastni-sebehodnoty--1597955

MULTICAT: Klasický nerespektování dítěte no...Na to člověk bohužel naráží dnes a denně. Já beru jako svůj úkol rodiče se svého dítěte zastat, aby v tom nebylo samo. A jdu třeba proti všem, když myslím, že je to tak správné. Já jsem třeba ráda, že se dcera naučila přijít se potulit, když je smutná, pochová se tak 10s a je hned v pohodě a zas si jde po svých. Jednou jí třeba tchán nacpal když plakala (a chovala se u mě) do pusy bonbon (zjevil se s ním zničehonic, nestihla jsem ani mrknout) se slovy "na, a už je po křiku"... No comment :-)

Tak já se přidám a upustím páru... Mě zase sejří, když se třeba syn naštve (18 m, začal teď mít opravdu vzteklé pláče) a okolí to shazuje - vždyť se nic nestalo, copak se zase stalo za křivdu (ironicky) nebo klasika odvádění pozornosti. Nebo on se chce třeba vyplakat u mě a někdo ho vezme, syn za mnou vztahuje ruce a ten, kdo ho drží říká, nemůže přece plakat jen u tebe. Jo, jasně nemusí, ale když si to vyloženě žádá tím, že vztahuje ruce?
On si docela umí vybrat u koho chce být (a to jsem ho z ruky nikomu fakt nedávala dost dlouho. Jou dny, když jsme třeba u prarodičů, kdy u mě skoro být nechce...). Myslím, že žádnej "mamánek", jak se všichni báli, z něj neroste... No nic.

SANCHA:
ANNAWA: Mně podobně vytáčí, když mi starší dceru někdo "zachraňuje" z prolízaček, vysazuje na židli, sundavá z lavičky, chytá ji, aby nespadla, zakazuje šplhat po stromech a lézt do stráně a podobně. Dělá to celé široké příbuzenstvo. A když nezachraňují, tak mají aspoň průpovídky typu "nelez tam, spadneš". Ano, do jisté míry chápu, že ji třeba neznají tak dobře a neodhadnou, co zvládne, tak raději zasahují dřív. Ale, kruci, když se nalézám metr od ní a s klidem ji pozoruju, tak by snad mohli věřit, že je to OK, ne?

uf, husotlačení mi nikdo nedělal, to je takový dobře maskovaný násilí, co?