SANCHA: A bylo to jako proto, že ses bála, že tvojemu dítěti něco provede? Nebo ti vadilo hlavně to, že se nezeptala, jen to oznámila (to je pro mě jak rudej prapor pro býka)? A z kolikačlenný rodiny je ta, která si to dítě vzala? Nejspíš jí ani nenapadlo, že bys neuvítala chvíli klidu. Kdyby to bylo třetí dítě, tak mi věř, že nikam neběžíš :-) S prvním jsem měla - z dnešního pohledu - nepochopitelný strachy. A co mi tak přijde, tak to nebylo pro jeho dobro.
Jinak jsem zpětně zjistila, že jsem měla po celou dobu, co jsem byla těhotná a kojila - což trvalo něco přes 7 let (ta půlroční přestávka, co jsem nekojila ani nebyla těhotná, byla zas z ne zcela zřejmýho důvodu depresivní, tak se ani jako přestávka kvalifikovat nedá) o dost komplikovanější vztah s matkou (až k hranici nesnesitelnosti) a ještě minimálně jednou kamarádkou. Co chci říct je, že s některýma z nás ty hormony dělaj ještě o něco větší divy než s jinýma.