SANCHA: Tohle dela tchyne, krmi ji jak husu. Ale teda vadilo mi to i u batolete, u sedmimesicni mi to prijde hodne prehnany.

KOTENCE: to chování starší k mladšímu - narušování krmení - bylo u nás jako přes kopírák a pomohl jen čas...

SEVERINE: a jak jsi zvladla tech 7 let? Ja chtela tri deti brzy po sobe, ale ted s druhym dvoumesicnim si to nedovedu predstavit. Uz ted zarlim na manzela, ze chodi mezi lidi a ja ne a jeste tak dva roky budu kojit... Jako treba me to zase prejde az bude mimino hlidatelny, ale ted jsem z toho trochu v depresi. Taky si rikam, ze treti mimino treba neudela takovej zmatek v hlavickach tech starsich, protoze to me ted hrozne vycerpava.
Coz me vede k dotazu, jak bojujete se vztekem, kdyz dite dela naschvaly? U nas klasicky odpoledne a k veceru, kdyz kojim nebo mimino breci a ja potrebuju rychle neco dodelat se starsi a venovat se mu. Chapu, ze zarli a je unavena, ale ja taky a casto na ni zakricim nebo ji hrube popadnu. Je lepsi ji uplne ignorovat napriklad? Ja mam casto chut ji utrhnout hlavu (kdyz placa prisaty mimino do hlavy a vresti mu do usi a podobne).. cist si a tulit se nechce, chce me vyprovokovat, abych mimino odlozila.

SANCHA: A bylo to jako proto, že ses bála, že tvojemu dítěti něco provede? Nebo ti vadilo hlavně to, že se nezeptala, jen to oznámila (to je pro mě jak rudej prapor pro býka)? A z kolikačlenný rodiny je ta, která si to dítě vzala? Nejspíš jí ani nenapadlo, že bys neuvítala chvíli klidu. Kdyby to bylo třetí dítě, tak mi věř, že nikam neběžíš :-) S prvním jsem měla - z dnešního pohledu - nepochopitelný strachy. A co mi tak přijde, tak to nebylo pro jeho dobro.

Jinak jsem zpětně zjistila, že jsem měla po celou dobu, co jsem byla těhotná a kojila - což trvalo něco přes 7 let (ta půlroční přestávka, co jsem nekojila ani nebyla těhotná, byla zas z ne zcela zřejmýho důvodu depresivní, tak se ani jako přestávka kvalifikovat nedá) o dost komplikovanější vztah s matkou (až k hranici nesnesitelnosti) a ještě minimálně jednou kamarádkou. Co chci říct je, že s některýma z nás ty hormony dělaj ještě o něco větší divy než s jinýma.

SANCHA: ano, mně se to taky stalo. Bylo mi fyzicky špatně a cítila jsem strašnou paniku...

Prosím prosím můžete sdílet i dál třeba přes FB?
[ OFFERING WORKNABÍZÍM PRÁCI: Třídní učitel - průvodce (okres Beroun) / Beroun-Praha ]

https://www.facebook.com/groups/447294822098955/

YEETKA: a co varianta, ze k nim pojede jen jedno dite? aspon obcas treba to tak udelat...
a ted si urcite muzes dat oraz a uvidis jak to taky bude dal a jak se treba oni ozvou, ci jak deti se budou dozadovat

TORUVIEL: jj, no celkem to byl posun.. kdybychom měli ještě pár dní třeba bychom se dostali dál..

_BENNY: nezní to hnusně, rozumím..
mně přijde, že se ten špagát konečně trhá..
finanční a materiální háček tam nějaký je, ale nic bez čeho bychom se neobešlí, vše je limitováno mírou naší "přizpůsobivosti" a pokud žádáme pomoc někde, kde se ideově naprosto míjíme (což je vlastně všude) tak stejně žádná nepřichází..
a s časem je to stejné, vlastně pokud se neozveme my, tak se klidně s dětma nevidí měsíc..

ale narazil jsi tady na docela podstatný problém.. a totiž to, že docela po této dovolené s nimi řeším, jak s nimi dál komunikovat.. nechci právě vůbec sklouznout do toho, že nebudou vídat děcka (protože když se k nim jede, tak s jedním z nás, obstarat dvě děti na delší dobu než jsou dvě hodiny je příliš) a zároveň si teď potřebuju dát klídek a trochu se porovnat s tím jak věci jsou..

KOTENCE: tezko se lidem chova respekt k nekomu, koho maji "v hrsti", jsou uz proste takovi

YEETKA: Hmmm, tak to mi nepřijde jako moc zlepšení, ale já tam nebyla, záleží jak to vnímáte vy... Třeba se jim to ještě rozleží v hlavě, až si odpočinou doma po tom pobytu... Přeci jen asi to byla rána pro ego :-)