MONI: Naše dcera jezdí k babičce na (prodloužený) vikend pravidelně a ráda. Žádné smutné pohledy natož pláč, naopak se často sama ptá, kdy pojede zase a smutné pohledy háže, když jí řekneme, že tenhle víkend budeme doma. Babičká má velkou zahradu, ukazuje jí věci, které doma nemáme, věnuje se jí. Naopak, když tam jedeme všichni, tak se babička točí v kuchyni, protože má pocit, že nám musí podstrojovat, a na dceru nemá čas. Z tohohle hlediska je to rozhodně lepší, když jsou samy.
Podstatné je, že jsme ji samozřejmě nehodili jen tak do vody. Jezdili jsme společně, pak tam dceru občas nechali na pár hodin a šli třeba s manželovými kamarády na pivo, pak jsme ji tam nechali přes den a večer se vrátili, pak jednu noc a tak dál. A tim, že tam jezdíme často a snažíme se babičku aktivně zapojovat i když jsme tam všichni (třeba ji večer necháme ukládat), tak to pro M. není nějaká skoro cizí hlídací paní, ale prostě další člen rodiny, který se o ni taky stará. Mně to tak přijde v pořádku, smutný mi připadá spíš trend, že se o děti mají starat jen rodiče sami, resp. často dokonce v podstatě jen matka.