SANCHA: Já si s dětmi hodně vybírám, kam jet. Jde-li o návštěvu na jedno odpoledne, tak to většinou nějak přežiju, ale když má jít o delší dobu, vždycky se předem podrobně vyptávám, jak to u hostitelů vypadá, kde a jak budeme spát, čím je možné děti zabavit, co jim bude dovoleno a podobně. Přesně jak píše
MULTICAT, je pro mě stresující muset pořád dítě hlídat a něco zakazovat, nutit ho, aby sedělo na místě a dělalo něco, co ho nebaví a podobně, takže tam, kde by toto bylo nutné, pokud možno nejezdím. A snažím se si situaci na místě zjednodušit, co to jde. Beru si sebou třeba korbu od kočárku, abych měla mimino kam odložit a nemusela ho držet pořád v rukách, kempingovou deku, aby se mimino mohlo plazit i po studené podlaze nebo na zahradě, jednu dobu jsme vozili i jídelní židličku (IKEA Antilop), abych nemusela Malvínu při krmení držet na klíně, protože nebylo v mých silách ji jednou rukou rukou držet a druhou krmit, jak se snažila zdrhat. Dětem beru neokoukané hračky, které nemají drobné ztratitelné kousky a nenavádí k divoké hře. Někdy si taky říkám, jestli mi to vůbec stojí za to, když si stejně většinou moc nepopovídám a generuje to tolik stresu. Zvlášť když se k tomu pak hostitel postaví tak
že ho nesmím pustit na zem, protože 'nemají uklizeno'
Poslední dobou se i delším návštěvám u tchánovců snažím vyhýbat, protože sice barák jak velikej kráva, ale do obýváku se tchánovi smí jen při zvláštních příležitostech, takže se celý den mačkáme na židlích u kuchyňského stolu, kolem kterého se dá sotva projít, Malvína si hraje pod našima nohama a Joriku nemám vůbec kam položit, aby na ni někdo nešlápl.