LYDI: prave ze v tech kulturach, kde se bezne koji takhle dlouho, mam za to, ze jsou treba mezilidsky vztahy mnohem "zdravejsi" a nevyskytuji se tam urcite fenomeny, jako v nasi spolecnosti. jako priklad uvedu spanek nasi rodiny - ac jsme se dost snazili, spime s muzem oddelene. vyhovuje nam to obema (on nas casto budil chrapanim a syn jeho zase jinyma vecma, pricemz muz se rad se do noci kouka na filmy atp. a usina s notebookem v posteli). nemyslim si, ze je to idelani pro nase dite a nemyslim si, ze by neco obdobnyho resili ve vyse zminenych kulturach. spolu s dalsima vecma to ma podle me za nasledek, ze nase dite v noci blbe spi a neni to tedy jen tim, ze je to "prirozeny", ze se deti tohodle veku v noci budej na prso... + citim, ze na spanek ma opravdu vliv spousta dalsich veci z partnerskyho vztahu, ktery tady nechci ted rozebirat, ale mam za to, ze jsou vlastni zase te nasi, tak trochu zkazene spolecnosti..

NEMESISS: moc se nebojim nejakych realne negativnich dopad, jak pises patologicke ci tak - jsou kultury a zeme kde je bezne, ze se dite v 5 letech da trochu prsa. vysvetlit mi prijde, zem oc nejde. malemu diteti v polospanku aby pochopil ze prso spinka to u nas teda neefunguje...

LYDI:
KOTENCE:
take to resim vedle v diskuzi o kojeni (syn, 2 roky). co mi v souvislosti s timhle vrta hlavou, je to, zda je (popr. do kdy) "dlouhy" (mysleno nekolik let) kojeni prirozeny, dle prirody a "zdravy" a zda se nemuze stat, ze se to zvrhne v neco, co uz pro dite i matku prestava byt "zdravy" - tim myslim treba patologicka vazba v dobe, kdy ma prirozene nastavat emocni separace, zpusobena napr. tim, ze matka se neciti dostatecne emocne podporovana ze strany otce a kompenzuje si to na diteti a nechce ho pustit (Laura Gutman). Jinak ta Gutmanova v podstate tvrdi, ze kolem 2 let zacina obdobi, kdy zacina byt dulezita role otce a otec ma byt ten, kdo je schopen laskyplne rict: "Maminka je taky moje a ted te ulozim ja, protoze maminka je moc unavena", pricemz, kdyz otec takto nefunguje, matka neni s to rozseknout to pouto, nebot ukolem matky je pouto utvaret a muz (otec, bo jiny), by ho mel postupne rozvolnovat.
Sama bych rada dosahla toho, ze bych diteti kuprikladu vysvetlila, ze prsicko v noci spinka a nemusela ho tedy z nocniho kojeni odstavovat tak, ze by travil noc s otcem. Ale tohle podle Laury G. nemuze fungovat.
Co si o tom myslite?

KOTENCE: Matouš (3)to má podobně. Akorát většinou nevyžaduje mou přítomnost, jen si mě přivolává pod nejrůznějšími záminkami. Ale přes den výborně usíná, když u něj v pokoji věším prádlo. Jsem přítomná, takže nemá potřebu mě volat, ale soustředím se na něco jiného, takže ho nerozptyluju.

KOTENCE: nebo když dítě požaduje - a teď tu chci maminku, teď tu chci tatínka a takhle se tam točí třeba hodinu. Pak chtělo jednou tetu muflu (mě), protože jsem tam náhodou byla na návštěvě. A po mně zase ať tam pošlu maminku. Tak jsem to odkejvala odešla a místo abych to řekla hned, tak jsem si na to vzpomenula po 10 minutách. A to už dítě spalo.o)))

KOTENCE: no byla to jedna z nejhorsi veci za dlouhou dobu co jsem ni delala mam pocit /: tohle fakt nechci opakovat (moc). jak sou momenty, kdyz chvili rve a pak v poho, ale tohle bylo moc. a jako nemusim to utnout rozhodne 'hned' nebo tak, ale pomalu bych chtela. na konec sem se tu s nekym bavila, ze odject na min 4 dni, lepe vic /treba i 10 dnu a pak uz by to mohlo jit i bez. meni ritualy - zacinala se koukat na knizky pred usinanim ale prso je proste to nej. nej nej nej. kdyz je maminka. to zadne zapomenout moc nefunguje ...

KOTENCE: jj, to děláme s mužem taky, počkej tady broučků jdu pro autíčko, ale jestli ho chceš tak musíš ležet, jdu se podívat na tatínka)maminku aby nebyl v obyvaku sám a za chvíli zase přijdu....někde uprostřed toho čekání prostě usne

SOLEI: nase dvouapulleta zase chce, abych tam s ni byla, nez usne, ale zaroven ji tam rusim a casto se vrti jeste hodinu a nespi. Kdyz i pres protesty odejdu, tak je do 5 minut tuha. Vetsinou ji reknu, ze jdu uklidit po veceri a prijdu se na ni podivat a to uz spi. Kdyz opravdu natahuje, tak zustavam, ale nekdy me proste jenom nechce pustit (myslim, ze se ji nelibi, ze jdu za miminem).

tema ktere se taky opakuje - dcere bude za mesic 3 roky. furt se koji, nejak hrozne mi to nevadi ale zaroven jsem mela zrovna v poslednich dnech pocit, ze bych byla fakt rada, kdyby treba usnuti slo i jinak. jeden vecer celkem bez problem, bylo tehdy uz dost pozde, ja pak, ze uz mam dos,t zashla svetlo, ani ne 5 min rvani a usnula. dnes sem rikala odpo, ze prso nebude, ze zkusime usnout takto, ze se muzem mazlit apod. ona zacala rvat, na zacatku relativne ok. byla sem u ni, nechala ji rvat v naruci a moc to neresila. rekla, ze je velka, ze vecer muzem apod. jeji rvani se zhorsilo a zhrosilo. zcervenala, slzy tekly, z nosu tekla. pak mi zacala bit a skrabat. pa sem pohled na ni uz nevydrzela, a dala sem ji teda nakojit. usnula. kdyz se pak jednou kratce budila, ja se k ni lehla, tak visela pak asi pul hod na mym prsu - jakoze dost dlouho ... a ted resim - musim byt fakt tvrda, jak nekdo rika, ze ji to proste musim prestat dovolit, vydrzet jeji rvani apod nebo jit nejakou klidnejsi cestu. jake s tim mate zkusenosti? diky

ANNAWA: a jsou i podobně staří, tak to by sedělo. mě to totiž nenapadlo, pořád jsem čekala jiný projevy žárlení, třeba když jí vezmu do náruče nebo když jí krmim, ale u toho on nežárlí. ještě si jí teda hodně usurpuje pro sebe - třeba když jíme a ona je v křesílku, tak vždycky musí být na jeho straně, aby na ní mohl dělat šaškárny. byli jsme teď patnáct dní na chatě, kde nebyly žádné jiné děti a 12 dní jsem to něja zvládala, ale ty poslední tři už byly na mě nějak moc, protože jsem mammíííí slyšela asi tak každou minutu

SINSEMILLA:
SINSEMILLA: Bart to dělá taky a nabízí se stejné vysvětlení.

SANCHA: To je fakt, mame osmimesicni dceru. To me nejak nenapadlo, je to možný

Mam takový dotaz, vyžaduje některé z vašich deti pochvaly a oceněni toho, co udela? Me prijde, ze to syn děla fakt často. Pořad chodí s tim, hele co jsem postavil, ze jsem dobrej? A nálepkuje se teda sám, to od nej slyším, ze je sikulka a podobně. Snažím se na to reagovat tak, ze se na to fakt zasoustredim a vyzdvihnout treba to, co mi na tom prijde dobry, proste konkrétně. Jen mi proste prijde, ze hodne potřebuje zpětnou vazbu zvenku a bojím se, aby to tak nebylo i dal a aby neskončil s tim, ze bude motivován hlavne zvenku. Je mu ted pět a pul. Zároveň si myslim, ze to je určitě do jistě míry normální, ale prijde mi to proste ted pořad

Proste budu rada za vaše názory a zkusenosti

KEIKIN: Na světě je tolik "divných" a "úchylných" věcí, chování atd., tohle mi přijde ještě ok, navíc jak píše ta slečna, nikomu tím neubližuje, tak co. Zřejmě prostě hledá nějaký vnitřní pocit bezpečí, který brzy v dětství ztratila. Je to legrační způsob, ale proč ne...
A 7leté dítě, u toho je to úplně ok.

KEIKIN: úchylné to je, ale u Ely ne, ta má ještě nárok. Asi by ta dívčina spíš měla brát ty prášky...

Jsem sám, komu se tohle zdá být úchylné ?
Do plenek jen čůrám, říká Jess, která si hraje na dítě
http://video.idnes.cz/?c=A160803_115743_spolecnost_bib&idVideo=V160803_140915_cas_eli

Je zvláštní, že Ela, které je 7 si chce taky hrát na mimina, chce mít flašku, dudan, chce jezdit v kočárku apod....

SANCHA: Napadlo mě, co bych asi na takový komentář odvětila, zřejmě "ale tetičko, takhle se mluví před dětmi?" (rádoby káravě, ale pak bych se rozesmála a pokračovala v řeči).
Nebo taky často na obranu dcery říkám něco jako "no mně by se taky nelíbilo, kdyby..." - doplň si na každou situaci jinak, třeba "...kdyby mě někdo takhle zničehonic vytáhli z kočárku". Lidé se často prostě chovají k dětem jinak, tak je to třeba upozorní (anebo taky ne -ale dítě aspoň vidí, že má zastání - tedy chápe to zřejmě až když je starší).

SANCHA: kdyz komunikuji takhle, asi bych se snažila omezit stýkání s nimi na minimum, nevim...u nas, kdyz nestihnu nebos spis nezvladnu zareagovat ja (mam problem byt asertivni k nekterym clenum vlastni rodiny), postara se syn - driv rval, ted jasne rika co jo a co ne. dcera nezacala brecet? tak ji to asi tolik nevadilo, rikam si? jinak musim rict, ze lepe se mi dari byt asertivni a ozyvat se, kdyz se mi neco nelibi, s narustajicim vekem ditete. proste s tim, jak dite vic rozumi slovum, mam vetsi potrebu filtrovat urcity kecy (muj tata minule na Viktora: "nasad si tu cepici, at vypadas aspon trochu inteligentne"). krome toho, ze to je dobre tema pro terapii (jak byt asertivni, pro me je materstvi zkouska asertivity) si myslim, ze se dost veci vyresi samo s vekem, protoze v necelych 2 letech je uz evidentni, ze syn ze svyho dedy vubec neni odvarenej a muze se stat, ze se s nim pak treba nekdy i nebude chtit videt. a na mne zustane "jen" asertivne to sdelit :) jinak to co popisujes je od pribuzny podle me vrchol drzosti a dost despektni vuci Tobe i diteti, vubec nevim, jak bych reagovala na Tvym miste...