• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
    • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    ONA_MAKARONAŠťastný rodič, šťastné dítě.
    SINSEMILLA
    SINSEMILLA --- ---
    1 odpověď
    SANCHA: To je fakt, mame osmimesicni dceru. To me nejak nenapadlo, je to možný
    SINSEMILLA
    SINSEMILLA --- ---
    1 odpověď
    Mam takový dotaz, vyžaduje některé z vašich deti pochvaly a oceněni toho, co udela? Me prijde, ze to syn děla fakt často. Pořad chodí s tim, hele co jsem postavil, ze jsem dobrej? A nálepkuje se teda sám, to od nej slyším, ze je sikulka a podobně. Snažím se na to reagovat tak, ze se na to fakt zasoustredim a vyzdvihnout treba to, co mi na tom prijde dobry, proste konkrétně. Jen mi proste prijde, ze hodne potřebuje zpětnou vazbu zvenku a bojím se, aby to tak nebylo i dal a aby neskončil s tim, ze bude motivován hlavne zvenku. Je mu ted pět a pul. Zároveň si myslim, ze to je určitě do jistě míry normální, ale prijde mi to proste ted pořad

    Proste budu rada za vaše názory a zkusenosti
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    KEIKIN: Na světě je tolik "divných" a "úchylných" věcí, chování atd., tohle mi přijde ještě ok, navíc jak píše ta slečna, nikomu tím neubližuje, tak co. Zřejmě prostě hledá nějaký vnitřní pocit bezpečí, který brzy v dětství ztratila. Je to legrační způsob, ale proč ne...
    A 7leté dítě, u toho je to úplně ok.
    MARKYSHA
    MARKYSHA --- ---
    KEIKIN: úchylné to je, ale u Ely ne, ta má ještě nárok. Asi by ta dívčina spíš měla brát ty prášky...
    KEIKIN
    KEIKIN --- ---
    2 odpovědi
    Jsem sám, komu se tohle zdá být úchylné ?
    Do plenek jen čůrám, říká Jess, která si hraje na dítě
    http://video.idnes.cz/?c=A160803_115743_spolecnost_bib&idVideo=V160803_140915_cas_eli

    Je zvláštní, že Ela, které je 7 si chce taky hrát na mimina, chce mít flašku, dudan, chce jezdit v kočárku apod....
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    SANCHA: Napadlo mě, co bych asi na takový komentář odvětila, zřejmě "ale tetičko, takhle se mluví před dětmi?" (rádoby káravě, ale pak bych se rozesmála a pokračovala v řeči).
    Nebo taky často na obranu dcery říkám něco jako "no mně by se taky nelíbilo, kdyby..." - doplň si na každou situaci jinak, třeba "...kdyby mě někdo takhle zničehonic vytáhli z kočárku". Lidé se často prostě chovají k dětem jinak, tak je to třeba upozorní (anebo taky ne -ale dítě aspoň vidí, že má zastání - tedy chápe to zřejmě až když je starší).
    NEMESISS
    NEMESISS --- ---
    SANCHA: kdyz komunikuji takhle, asi bych se snažila omezit stýkání s nimi na minimum, nevim...u nas, kdyz nestihnu nebos spis nezvladnu zareagovat ja (mam problem byt asertivni k nekterym clenum vlastni rodiny), postara se syn - driv rval, ted jasne rika co jo a co ne. dcera nezacala brecet? tak ji to asi tolik nevadilo, rikam si? jinak musim rict, ze lepe se mi dari byt asertivni a ozyvat se, kdyz se mi neco nelibi, s narustajicim vekem ditete. proste s tim, jak dite vic rozumi slovum, mam vetsi potrebu filtrovat urcity kecy (muj tata minule na Viktora: "nasad si tu cepici, at vypadas aspon trochu inteligentne"). krome toho, ze to je dobre tema pro terapii (jak byt asertivni, pro me je materstvi zkouska asertivity) si myslim, ze se dost veci vyresi samo s vekem, protoze v necelych 2 letech je uz evidentni, ze syn ze svyho dedy vubec neni odvarenej a muze se stat, ze se s nim pak treba nekdy i nebude chtit videt. a na mne zustane "jen" asertivne to sdelit :) jinak to co popisujes je od pribuzny podle me vrchol drzosti a dost despektni vuci Tobe i diteti, vubec nevim, jak bych reagovala na Tvym miste...
    LADAVAZA
    LADAVAZA --- ---
    +1
    SANCHA: Aha, promiň, já to pochopila, že jsou cizinci.. Hm, tak hodně sil se stanovováním si hranic, protože ten komentář je fakt výživný. To se ani všem zavděčit nemůžeš..
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    +1
    SANCHA: "pěknej" komentář :D
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    SANCHA: Asi bych se řídila dítětem. Jestli začne plakat nebo nějak jinak projevovat nelibost, tak si ho vezmu zpět, s úsměvem odvětím, že se dítě asi leklo nebo tak něco. Člověk asi ne vždy stihne nějak dokonale zareagovat, když to nečeká...
    LADAVAZA
    LADAVAZA --- ---
    Nevim,odkud je tva rodina,ale treba u lidi z Balkanu,Kavkazu a Stredni a Jizni Afriky,se kterymi jsem se s deckem potkala, je v prumeru vyssi nadseni detmi.Ne vzdycky, zalezi to na osobe, ale v prumeru vic jsou k detem kontaktni (hlazeni po tvarich, potreseni tvarickama,objeti,verbalni nadseni). Mne to taky vzdycky prekvapi,clovek na to neni uplne zvykly. Vytazeni z kocarku by mi vadilo, tohle moc neresim,pokud to bylo na malou moc,rekla jsem,zr chce uz k mame a aktivne si ji vzala
    VIKY_K
    VIKY_K --- ---
    -1
    SANCHA: Máš se ozvat. Je to tvoje dítě, tvoje zodpovědnost, tvoje radost. Po tom, co dítě nezareagovalo na "pojď za mnou" jsi měla buď a) dítě povzbudit a vytáhnout a dát jí ho, pokuds chtěla, aby s ní někam šlo nebo b) jí říct, že se dítěti nikam necghce, tak má holt smůlu a zavést hovor jinam. A ohradit se, když by ti začla šahat do kočáru. Mně tohle udělat nejlepší kamarádka, tak jí řeknu, "nech ji být, ona nechce" a fyzicky zabráním vytáhnutí (stoupnu na tsejnou stranu kočáru, začnu se děckem zaobírat atp.). Udělat to někdo ze vzdálené rodiny, tak natvrdo řeknu "nechce, smůla" a následně "nesahej na ni, řekla jsem ti jasně, že nechce" a následně, pokud by to nestačilo "nech ji být! nashledanou někdy jindy" a šla pryč. Je to tvoje rozhodnutí, jestli si necháš sr*t na hlavu nebo ne a čím dřív se rozhodneš že ne, tím líp pro tebe i pro dítě (protože v tobě dítě vidí stoprocentní oporu, jistotu a obranu, tak by ji z tebe mělo i cítit. :) . Není to prkotina (viz předchozí závorka) a ozvat se, že ne, není dělání pekla. Dělání pekla by bylo, kdybys ji poslala vulgárně kamsi a řešila to s celou širokou rodinou ještě půl roku.. Možná jsem moc militantní, ale vídám následky, kdy si rodič nezjedná úctu od okolí zavčasu a pak mu do vztahu s dítětem kecá kdekdo od prarodičů po vlezlou sousedku.
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    +1
    TORUVIEL: No právě, mně ta věta celkem jednoznačně zní jako že nemá žádné výhrady k těm myšlenkám, činům a slovům. Pokud to má být "k osobě", mělo to tak být jasně napsáno, protože to je zrovna v takovémhle článku rozdíl docela klíčový.
    Když vycházím z té věty, tak jak je napsaná, tak s ní prostě nesouhlasím. I když někoho miluju, tak k jeho chování výhrady mít můžu, zejména dotýká-li se to chování mě samé nebo někoho dalšího, koho taky miluju (třeba to bití). Jistěže dítě miluju pořád stejně a jeho jako osobu přijímám i s tím, že mě třeba bije, ale to chování zkrátka ne, k tomu výhrady mám.
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    1 odpověď+1
    INUSHKA: U té citované věty, ona tam píše, že dítěti je třeba naznačit konsekvence, jaké jeho chování má a bude mít ve společnosti, ale na tu lásku to vliv mít nebude. Máš dítě méně ráda, když tě bije? Když chce skočit z okna? Když bere drogy? Nemáš... Samozřejmě že tě to pocitově zraňuje, ale ta bezpodmínečná láska, to je něco co je ještě dál za tím, než jsou běžné každodenní pocity, je tam někde vzadu stále...
    A už fakt končim! :D
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    +1
    INUSHKA: Mně to v rozporu nepřijde, ale nechce se mi teď se rozepisovat, anžto za chvíli odjíždíme :-) Ánebo jen krátce - bezpodmínečné lásky k druhým není schopen ten, kdo ji necítí sám k sobě.
    INUSHKA
    INUSHKA --- ---
    2 odpovědi+1
    TORUVIEL:
    SANCHA: Tohle psala stejná osoba? Mně to přijde navzájem docela v rozporu.

    A teda věta "Ať řekneš, uděláš nebo si myslíš cokoliv, nemám žádné výhrady" mi připadá hluboko za hranicí čehokoliv, co bych nazvala láskou. To už není bezpodmínečná láska, ale lhostejnost.
    Bráno důsledně by to snad mělo znamenat, že nemám mít výhrady, když mě dítě bije? Když se chystá skočit z okna?
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    +1
    SANCHA: Jojo, spokojená matka = spokojené dítě (zvlášť tedy dcery to potřebujou vidět si myslím - ze svý zkušenosti se svou mamkou, která se "obětovala" pro rodinu). Já jsem naštěstí dost "sobec" na to, abych se neodbývala, ale taky stále hledám tu rovnováhu, protože z rodiny to nemám zažité. Tak holt to je můj úkol, tu rovnováhu najít. Mně to připadá samozřejmé, že se neodbývám, že realizuju svoje sny, plním si základní potřeby i ty méně základní. Myslím, že to dítě to taky naučí prostě respektovat ty moje potřeby (co mu zbývá, žejo :-), a bude brát za samozřejmé v dospělosti, že s dítětem život jaksi nekončí. A tak dál... :-)
    KEIKIN
    KEIKIN --- ---
    SANCHA: no právě. Jak to udělat....ono totiž kolikrát stačí jednou zařvat a je klid :-)) A otázka je, co je horší, jestli s tím vnitřně bojovat nebo to nechat plynout....
    KEIKIN
    KEIKIN --- ---
    SANCHA: To je odvěký boj s emocema. Máš dusit v sobě ty emoce kvůli tomu, abys někřikla na dítě ? Nezanechá to pak v tobě následky. Neměla bys křičet na děti, na manžela atd atd, ale když je člověk emoční typ, jak z toho ven ?
    TORUVIEL
    TORUVIEL --- ---
    1 odpověď+3
    Základní potřeba vašeho dítěte - znáte ji?
    http://petrahanelova.cz/zakladni-potreba-ditete/
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam