Taky my dite je rozenej sebevrah...niceho se neboji vsude vleze, uz mame za sebou rozrazenou hlavu. samy modriny, odreniny, momentalne vevodi superbarevnej monokl, pac holka spadla na motorce (je mi trapne s ni kamkoliv chodit, vypadam jak matka, co tyra).
nikdy jsem ji co se tyce lezeni na hristich nezakazovala, jen ji jistila zadek. ale myslim, ze az si bude uvedomovat, ze by se mohla zrakvit, tak ze zbrzdi...

PETPET: Tak to bych řekla, že je zdravé :-) Jsou ale i děti ultraopatrné, a pak naopak takové ty kamikaze :-) Moje dcera je taky hodně fyzicky zdatná, ale dává si ve výškách např. pozor, drží se, nicméně vleze tam.

YMLADRIS: vím, já měla představu něčeho jako starý Sarajevo, opinel je na kočku tři mi leží v šuplíku. Ale díky, zahrnu ho zpátky do výběru

SOLEI: dělá to firma Opinel

KOTENCE: tak já fakt nejsem ten případ, mám doma opatrného a na tu houpačku nejde ani kdybych si ho vzala na klín. Nůž s kulatou špičkou jsem vydala ve dvou letech. Už bych mu chtěla dát ostrý manžel se mne pravidelně ptá jestli už může, ale jak on je padavec tak se bojím o ocicka, ostrý nůž s kulatou špičkou jsem zatím nesehnala, asi mu ten železný kulatý co má teď trochu pribrousim.

SOLEI: Nektery deti jsou na sebe opatrny. Nase starsi taky. Vychovavat tak je imho neco jinyho.
Treba ted jsem zaslechla u brouzdaliste smerem k minimalne sedmiletymu klukovi "pozor, neuklouzni,... Hlavne, at se neodres,..."
Bylo mi skoro trapne za toho kluka, ze to musi poslouchat. Jeste v bazenu plnym batolat.

SOLEI: Tak pokud je ten strach jeho, a nepředáváš mu ho ty, tak je asi třeba ho trochu popostrčit, vlézt s ním na prolejzačku apod., třeba :-) Aby viděl, že je to ok. Ale některé děti jsou takové. Tenhle článek je spíš o tom, že někteří rodiče se tak moc obávají o své děti, že je ty "nebezpečné" věci nenechají dělat. Což předpokládám, z toho co píšeš, není tvůj případ.

TORUVIEL: já bych se snažila nevychovávat strašpytla, jen kdyby mi někdo poradil jak to udělat. Moje dítě se na houpačce boji a v životě by ho nenapadlo vylezt na skříň protože tam tata položil něco zajímavého.

Our First Year of Unschooling, in Review
http://becomingpeculiar.com/our-first-year-of-unschooling-in-review/

INUSHKA: jako bys popisovala moji dceru,je fakt hooodne podobna te tve starsi.od zari jde do normalni skolky,tak jsem zvedava,co ji to da a jestli tam bude stastna...

Já pro sve holky (3 roky a 20 měsíců) bych nejraději zvolila komunitní vzdělávání. Pokud bych našla více rodin takto smýšlejících, tak bych klidne byla schopna to cele zastitit. Mam už v hlavě nejake nápady a plány, tak uvidím, jak se to vyvine :-)

KOTENCE: My jsme s dcerou naštěstí ranní ptáčata, tohle by zrovna u nás problém nebyl :-)
INUSHKA: Dcera je taky hodně pohybově zaměřená, má cit pro hudbu, umí se úžasně hýbat podle hudby, baví ji to. Viděla bych to určitě na nějakou školu, kde tohle bude moci rozvíjet, byla by škoda to nevyužít. Zatim ji v tomhle vedu já, hraju na nějaký nástroje a taky tancuju, tak se rozvíjíme zatím doma, a pátrám, co je u nás ve městě za možnosti v tomto (zas nechci, aby to bylo moc organizované hopkání).

jo ten biorytmus, to je taky fakt. dítě a muž nyní vstávají tak 9.30 nejdřív. nedovedu si to moc představit skloubit se školou. jsme sovy